Proč jsou ti, kdo se bojí změny klimatu, tak strašně sprostí?
Nevěří na CO2 a žerou snad i štěňata!
Doopravdy mne zaujal výzkum České klima 2024, podle kterého prý Češi hromadně myslí, že probíhá změna klimatu, máme hlavně poslouchat odborníky, na farmy obřích větrníků v krajině si zvykneme, protože jsou prostě ze své podstaty boží a nemají nedostatky. Navíc jsou údajně moji spoluobčané (a tomu jsem se fakt zasmála, neboť snad musí jít o ironii) milují životní prostředí a většina se považuje za její ochránce. Co mne naopak nerozesmálo, bylo rozškatulkování lidí do šesti skupin, přičemž ti, kdo jsou podle výzkumníků dobří (tedy nezpochybňují Green Deal), měli atributy málem světců, a naopak ti, kdož si o Zelené dohodě nemyslí nic pěkného, jsou zařazeni mezi absolutně zaostalé jedince. Uvedené je zdůrazněno i bizarní grafikou – správňáci mají u sebe notebook s ukrajinskou vlaječkou a blbci vepřoknedlozelo.
Jaká je dnešní uhlíková inteligence?
V prezentaci k výzkumu se uvádí, že těch nejlepších je mezi námi jen 8%. Jde o tzv. „angažované pro Zelenou dohodu“. Poznáte je snadno podle těchto kritérií:
mají nadprůměrné vzdělání;
chodí k volbám a věří vládním stranám (ale ne když je u vlády Babiš);
milují ukrajinské uprchlíky a nenávidí Putina a rozhodně nechtějí ven z EU;
fandí LGBT+ a NGOs;
klimatické změny se bojí jak čert kříže a nepochybně trpí depresí z chemické sloučeniny (CO2);
bezmezně spoléhají na to, že dekarbonizace Evropy je jediný lék a bude pro všechny nejlepším řešením;
(soukromý odhad: při očkování na covid stál představitel inteligence v první lajně nebo ze samé zodpovědnosti a strachu předbíhal).
Popírači – zrůdy mezi námi
Na druhém pólu naší společnosti jsou samozřejmě popírači (k tomu nepotřebuju ani dělat dotazník, mohla jsem to donorům sponzorujícím tento výzkum napsat rovnou). Těch je, ó hrůzo, 6%. Že jsou nechutní a měli byste se jich stranit, je zřejmé již z jejich zobrazení v prezentaci. Kolem tohoto stvoření nejsou knížky s názvy jako „Respektovat a být respektován“ (což je ve skutečnosti bible rodičovských manipulátorů) , vstupenky do divadla, trekové boty nebo tašky z recyklovaného matroše, kdepak. Okolo typického popírače krouží dezinformace a bůček. On sám je plešatějící načuřený padesátník bez perspektivy. Projevuje se následujícím odpudivým způsobem:
je buď podprůměrně nebo jen průměrně vzdělán;
nedůvěřuje médiím a ani Fialovi či Pavlovi, ba a dokonce ani vědcům!
chce kapitulaci Ukrajiny;
nemá rád nevládky, uprchlíky ani LGBT+;
ochranu životního prostředí neuznává (představuju si, jak se zvráceným uspokojením - že to natřel Gatesovi - umývá auto v potůčku na Šumavě a zabíjí u toho perlorodky);
miluje spalovací motory, uhlí a plyn (hlavně určitě ruský);
je závislý na ježdění autem (asi proto, že žije někde na lontě), ale současně jezdí míň, než ostatní (to moc nechápu);
ten „gryndýl“ by zrušil
Ach jo…
Jsi blbec nebo elita – spočítej si to na kalkulačce
Abyste neměli pochybnosti, do které kategorie spadáte, nebo si namyšleně nefandili, můžete si udělat kalkulačku (vypovídací hodnotu má ale asi jako ty volební nesmysly). Když se prokoušete patnácti hloupými a vysoce tendenčními dotazy, na které se nedá ani při nejlepší vůli odpovědět (a to se považuju za za někoho, kdo ochranu životního prostředí bere doopravdy vážně a profesně se jí, včetně změny klimatu, zabývá víc než dvacet let, řadu let jsem byla v ekonevládkách, mám vlastní zelený spolek, píšu knížky o CO2 a soudím se, když mi to přijde správné), vyplivne vám to výsledek. Určitě zjistíte, že jste prostě úplný imbecil, o kterého by si uhlíková inteligence neopřela ani elektrokolo, což vás nepochybně bude motivovat ke změně myšlení a postojů. Proč jsou výsledky tak odpudivě stereotypní, urážlivé až sprosté vám nepovím, nechápu to. Jediné, co mne utěšuje, je, že do žádné z oněch nablblých kategorií vytvořených odborníky doopravdy nezapadám a že je to dobře. Nebýt ve škatulce je totiž vždycky velmi příjemné.
Celkově jsem ale z toho všeho smutná. Proč musí být věci takto nesmyslné, vyhrocené a k ničemu? Proč se nemůžeme raději zaměřit na reálnou a konkrétní ochranu životního prostředí a proč namísto ní bazírujeme na jakési abstraktní dekarbonizaci? Proč dovolujeme to, co se děje třeba s územními plány (a nejen s nimi, ale to by bylo na dlouhé lokte)? Proč skrze ně umožníme zastavět každičký volný kousek přírody či kvalitní půdy bytovkami, kancelářemi, sklady, halami či drzými nehoráznostmi jako je gigafactory postavená na zelené louce? Proč blouznivě a bez rozmyslu chceme všude naládovat obří farmy fotovoltaických nebo větrných elektráren, které rozhodně nejsou jenom přínosné a bez chybičky, a proč se stát snaží skrze krajské zásady územního rozvoje obcím realizace problematických obnovitelných zdrojů přikázat hrubou silou? Odpověď je jednoduchá – na životním prostředí a přírodě ve skutečnosti téměř nikomu nezáleží a vůbec o ně nejde – ať už v územních plánech nebo při řešení klimatické změny.