Proč už nejsem na Twitteru

Říká se, že kdo chce být vidět, tak se bez sociálních sítí neobejde. Jako aspirující bloggerka, online podnikatelka a copywriterka bych tam tedy být měla. Protože lidi si kupují služby a produkty od těch, které znají, věří jim a mají je rádi, že? Sociální sítě vypadají na první pohled jako ideální prostředek. Ale zkusila jsem to a řekla si, že ne. Protože jeden člověk nemůže dělat všechno. Mám pro vás první základní poučení, pokud vás sociální sítě nebaví, nedělejte to. Jde to i bez nich. Cena, kterou za jejich využití zaplatíte, je příliš vysoká. Platíte totiž hlavně svým časem.

Abych to shrnula. Podle čeho se Facebook rozhodne, komu zobrazí váš příspěvek?

1. Odměňuje aktivní uživatele. Čím víc času na síti strávíte, čím víc příspěvků okomentujete, tím více lidem síť zobrazí váš příspěvek.

2. Vaše příspěvky zobrazí těm lidem, se kterými na dané síti máte nejvíce interakcí.

3. Algoritmy umístí nejvýše příspěvky, které budí negativní emoce. Vaše příspěvky tak nejspíš zobrazí lidem, které naštvou. Stejně tak vám zobrazí ty, které naštvou vás.

Jak se pohybovat v sockové džungli

Dlouho jsem sítě používala úplně špatně. Nepochopila jsem, že sociální sítě svůj název správně odvozují od slova sociální. Nejsou tu od toho, aby jedna strana propagovala nějakou svou značku a myšlenku. Máme se socializovat. Pro to byly navrženy. Kdo chce být na sítích vidět, musí zde navazovat vztahy se svými fanoušky. Komunikovat, odpovídat, klást dotazy, radit, podporovat. Postnout příspěvek a pak se stáhnout na týden, to je k ničemu. Algoritmy totiž váš příspěvek fanouškům stránky ani nezobrazí. Ony totiž odměňují aktivní uživatele.

A co ta placená reklama? Funguje nebo ne?

Facebook, Instagram a další žijí z placené reklamy firem. Ale malého podnikatele nebo blogera využití placené reklamy jenom zruinuje. 

Zaprvé, placená reklama funguje na sítích jen za předpokladu, že budete mít vysoký rozpočet. Čím menší rozpočet, tím menší návratnost. Není to lineární. Takže pokud nejste ochotni do placené reklamy investovat hodně, tak ji ani nepoužívejte.

Zadruhé, Facebook opravdu není intuitivní. Správné nastavení reklamy, parametrů, publika, rozpočtu a dalšího, se profesionálové dlouho učí. Pokud si budete placenou reklamu nastavovat sami, prodraží se vám. Takový profík taky něco stojí.

Proč jsou diskuze na sítích plné hnusu a hnoje?

Zatřetí, algoritmy na sociálních sítích fungují tak, že se snaží vyvolávat negativní emoce. To není žádná konspirace, tvůrci Facebooku sami přiznali, že takto jejich systém funguje. Negativní emoce vás připoutají k obrazovce a donutí reagovat. Pozitivní emoce vás nakopne k tomu pohladit psa, políbit ženu a jít se projít. Proto ta negativita. Ve výsledku pak vaši reklamu ukazuje Facebook rád lidem, které naštve. Pokud propagujete čokoládu nebo pěnu na holení, asi to nebude takový problém. Já ale třeba s historickými tématy dostávala na frak. 

Jak jsem si naběhla s reklamou na dějiny Ukrajiny

Zaplatila jsem si reklamu na výukové video a online kurz k dějinám Ukrajiny. Věděla jsem, že algoritmy Facebookové reklamy se musí několik dní učit a až čtvrtý den najdou pro mě ideálního uživatele. Zpočátku bylo vše tak nějak napůl. Občas mi někdo vynadal, někdo pochválil. Ale začali se množit vyhraněné komentáře. Lidé se v komentářích navzájem nazývali pohlavními orgány a trhali si hlavy. Nechápala jsem, proč jsou kvůli jedněm dějinám tak agresivní.

Až potom mi došlo, že Facebook přesně toto chtěl. Zobrazoval reklamu těm, u kterých byla velká pravděpodobnost extrémně negativní reakce, protože ta vyvolá další negativní reakci. Ty nejvíc konfrontační a nejhnusnější komentáře vybral mezi ty „vybrané,“ které umístil nahoru pod příspěvek. Když jsem si komentující čtenáře rozklikla, bylo mi vše jasné. Jednalo se o osoby s vyhraněně proruským nebo extrémně proukrajinským názorem. Jednoduše lidé, kteří měli v diskuzi o dějinách Ukrajiny úplně krystalicky jasno. Za svůj názor se hodlali být minimálně na sítích. Což vyhovovalo algoritmům Facebooku. Ale nevyhovovalo mému záměru. Copak si takový člověk koupí kurz na dějiny Ukrajiny? Vždyť ten má jasno. Reklamu jsem stopla a od té doby jsem si už žádnou nezaplatila. 

Ztracený, pardon strávený čas se počítá

Kdo chce získat na sítích dosah, musí je aktivně využívat. Čím více času na třeba Instagramu strávíte, tím více uživatelům platforma ukáže vaše příspěvky. A já se jednoho dne rozhodla, že tuhle hru hrát nebudu. Že radši budu investovat čas do vzdělávání v oboru, najdu si lepší platformu (jako třeba Blogosvět, díky za něj), vložím čas do kvalitního webu a volného času si budu víc vážit.

…protože ty negativní emoce působí na každého…

Protože to, co jsem psala o negativních emocích, účinkuje také na nás jako běžné uživatele. Lidé, kteří tráví hodně času na sociálních sítích mají větší sklon k depresím a negativnímu myšlení. Jestliže algoritmy fungují tak, že vás chtějí cíleně naštvat, tak se není čemu divit. Pokud jako první na své zdi uvidíte příspěvky, které mají vyvolat negativní emoci, tak se k těm pozitivním často ani nedostanete, protože zabřednete do vyhrocených diskuzí. S lidmi, se kterými nejčastěji diskutujete, budujete v království jedniček a nul vazby. Facebookoví roboti usoudí, že dělají správnou práci, a od těch lidí vám toho budou zobrazovat víc a víc. Kruh a s ním i vaše sociální bublina se uzavírá. K příspěvkům lidí, které by vám vrátily víru v lidstvo se ani nedostanete. Ty budou na vaší zdi hluboko dole, pokud vůbec. Vypínáte tedy mobil znechucen a přesvědčen, že žijete mezi kretény a idioty, protože se tam nenašel nikdo, kdo by myslel normálně.

Exodus ze sítí není pro každého, ale myslím, že stojí za to to aspoň zkusit. Bez ohledu na to, co se nám totiž jejich majitelé snaží namluvit, skutečný život se odehrává mimo ně.