Jsem nezávislá pozorovatelka této reality, jež čím dál tím
více připomíná absurdní drama. Takové, za které by se nemusel stydět ani Samuel
Beckett. Do roku 2020 jsem věřila, že žiji ve společnosti, která stojí na
pevných logických základech. Domnívala jsem se, že některé pravdy jsou
nezpochybnitelné, například to, že dvě a dvě jsou čtyři. Najednou se dozvídám,
že důležitější než pravda je společenský konsenzus, že dvě a dvě je pět, a kdo
tvrdí, že jsou to čtyři, je dezinformátor.
Nesoudím, nemoralizuji, vidím jen výjevy. Ostatně sama
nevím, co si o tom všem mám myslet. Možná se takto projevovaly všechny vyspělé
civilizace, předtím než zanikly. A v těch troskách hroutícího se světa, ve
kterém už se nelze na nic spolehnout, se snažím žít pokud možno normálně,
nepodléhat davovému šílenství a možná svým životem i trochu inspirovat ostatní.
