Propalestinští akademici sáhli k násilí

Při připomínce smutného výročí genocidního útoku 7. října na Staroměstském náměstí řekl mluvčí Paměti národa velmi výstižně, že nyní se šíří jiný antisemitismus, než dříve. Už to nejsou pravicoví skinheadi, ale levicoví aktivisté, a nejsou na ulicích, ale na univerzitách. Bohužel to však není jen americký fenomén, jak by se mohlo zdát. I na našich vysokých školách se antisemitismus šíří. Již krátce od tragické události se nám tato komunita ozývá prostřednictvím různých kolektivních oznámení, jejichž cílem je zejména vytvářet si stále širší zástupy stoupenců na institucích humanitních věd, aby byli "too big to fail".

Nejnovější strategií propalestinských lovců české mládeže ale je pořádat besedy v malých pražských galeriích, které setkání dodají zdání legality, smíšené s neurčitým pocitem módnosti a rebelantství. Zvláštním rysem těchto setkání je, že zpravidla začínají vařením čajíčku, který některá z účastnic přinese zezadu z kuchyňky, pak následuje exaltované vítání účastníků, kteří se už znají, nechybí objetí, ani pusinky. Přitom se stále hromadí nové a nové konvice s čajem, z nichž citlivé účastnice hlasitě srkají, takže člověk má pocit, jako by přišel k někomu do obýváku. Zřejmě i organizátorky takových akcí už podlehly dojmu, že galerie jim vlastně patří, jako by je nefinancovalo hlavní město Praha, nebo městské části, a tak zřejmě došlo i k událostem, které zde chci popsat.

Dostal jsem echo, že v Galerii Fotograf na Praze 1 má proběhnout nějaká palestinská akce, která má být spojená s diskuzí „o dekolonizaci“. Ukázalo se, že jakási Andrea Průchová Hrůzová zde má prezentovat velmi vědecký výzkum s poetickým názvem "Reartikulace totalitních minulostí a polarizace společnosti: Lokální podoby zahraničních emancipačních hnutí a jejich recepce v online prostředí". Kupodivu to financuje GAČR pod číslem 22-34744S a výzkum má probíhat na mém oblíbeném Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. Poté, co jsem zjistil, že jméno řešitelky se objevuje na programech oné skupiny palestinských aktivistek, která se na jaře proslavila výzvou za vyhození Ireny Kalhousové, jsem už věděl, že na tuto akci bych rozhodně měl přijít.

Dále již jen cituji ze stížnosti, kterou jsem po akci napsal na oddělení humanitních věd Grantové agentury České republiky:

„Na základě veřejné činnosti hlavní řešitelky Andrey Hrůzové Průchové ve prospěch palestinského terorismu, jsem pojal podezření, že se v případě tohoto grantu nejedná o korektní vědecký projekt, nýbrž spíše o propagandistickou činnost krajně levicového subjektu, která je financována GAČRem a krytá levicovým Ústavem pro soudobé dějiny AVČR. Toto podezření zesílilo po agresivním chování řešitelky během veřejné prezentace projektu v Galerii Fotograf, dne 15.10.2024, od 18.00, v Jungmannově ulici 7, kdy mi zabránila ve fotografování slidů a ve vyslechnutí prezentace. Šlo o veřejnou akci bez omezení pozvánek, na kterou jsem se dostavil, abych se o obsahu projektu něco víc dověděl a dal řešitelkám šanci jejich přístup vysvětlit v diskuzi. To mi bohužel nebylo umožněno.

Již poté, co řešitelka Průchová-Hrůzová viděla, že si fotografuji prezentaci, vyzvala mě nejprve, abych nefotografoval, ačkoliv jejich fotograf pořizoval snímky všech návštěvníků, a to bez písemného svolení. Pokusil jsem se vysvětlit řešitelce, že zde prezentuje výsledky grantového projektu z veřejných finančních prostředků a že si pouze v tichosti fotografuji slidy z důvodu dokumentace.

Řešitelka nepravdivě namítala, že nejde o prezentaci výsledků grantu, ačkoliv snímek z úvodního představení, jenž přikládám v příloze, dokazuje, že ano. Řešitelka navíc uvedla na začátku prezentace, že jde o výsledky tříletého výzkumu grantu, promítla jeho plný název a v programu nechala odprezentovat všechny spoluřešitelky jejich výsledky. Je rovněž zarážející, že mě vyzvala k odchodu právě poté, co jsem jí na dotaz vysvětlil, že mi jde o dokumentaci jejich prezentací. V souladu s jejím pokynem mě následně jeden z účastníků násilím vytlačil z místnosti. Bez odporu jsem odešel a nebránil se, uvedené násilné jednání však považuji za nepřípustné. Vzbuzuje dojem, že tento tým nechce, aby do řešení jejich projektu nahlédla kritická odborná veřejnost a omezuje se na sdílení uvnitř extrémistické názorové komunity.“

Měl bych vám asi vysvětlit, že dnes je při přednáškách s power pointem úplně normální, že si je posluchači fotí. I moje přednášky si studenti fotografují. Navíc tito lidé mají tendenci lhát a popírat to, co dělají, pokud se ocitnou mimo svůj mikrosvět, což tato řešitelka také udělala. Ale pojďme dál, protože ve stížnosti jsem poté nastínil jisté pochybnosti ohledně schválení a výstupech tohoto projektu, jenž je již v závěrečném roce řešení. Dovolím si odcitovat jisté věcné výhrady ke kvalitě:

„Z toho, co jsem viděl na prezentaci nelze tento projekt označit za původní výzkum, ať už v oboru historie, nebo v oboru sociologie. Řešitelky se zabývají čtením internetových článků na subjektivně zvolená "koloniálně" znějící témata, dále čtou komentáře pod nimi a vedou rozhovory s údajnými experty a laiky. To není činnost, na kterou by vůbec byla třeba finanční podpora, leda by šlo o mzdové náklady. Ať už sledují postoje k údajné dekolonizaci, hnutí BLM, palestinskému terorismu či "totalitním minulostem", chybí v jejich přístupu znalost fakt o zkoumaných událostech, takže nemohou poznat, zda negativní postoje českých uživatelů k tomu či onomu nejsou oprávněné. U "totalitních minulostí" neuvádějí, které země mají na mysli. Metody sběru dat i jejich hodnocení nesnesou kritéria ani historického, ani sociologického výzkumu. Úsudky o "iliberálnosti" zkoumaných názorů nelze činit na základě estetiky, tj, zda se mi to líbí.“

Pak jsem nastínil, že se mi to jeví spíš jako politická akce propagující myšlenky jistého Manifestu dekolonizace. „Veřejně přístupný popis výzkumu naznačuje, že cílem je spíše změnit smýšlení veřejnosti, a to ve smyslu "Manifestu dekolonizace", který si tato skupina levicových akademiků sama napsala v roce 2020.Tomu je věnována také poslední studie řešitelky z roku 2024. Bohužel tato "studie" jen potvrzuje, že jde o self-promo této skupinky krajně levicových aktivistů a aktivistek, kteří zneužili finance určené k původnímu výzkumu. Prostředkem k ovlivňování jim jsou veřejné a kulturní akce, jako ta, které jsem se zúčastnil, ale je zřejmé, že ve svém smyslu chtějí ohýbat i výuku dějepisu na školách. To je činnost, do níž nyní ÚSD AVČR rovněž vstoupil, téma "české dekolonizace" se již objevilo v revidovaných RVP dějepis, naopak téma Izraele je z RVP vyjmuto a outsourcováno do rukou nestátních neziskovek.“

Pak jsem ale nastínil aspoň zhruba, že do „dekolonizačního úsilí“ zahrnul tento tým i palestinské teroristy. „Místo badatelské práce se řešitelský tým věnuje propalestinské propagandě. Průchová-Hrůzová je dle veřejně dostupných zdrojů spolupracovnicí okruhu, jenž vystoupil pod jménem Academics against apartheid a proslavil se veřejnou výzvou za vyhození Ireny Kalhousové, odbornice na Izrael. Řešitelka Průchová-Hrůzová vystupuje na akcích této skupiny jako odbornice na Palestinu a v pátek 11. 10. organizovala ve stejné galerii Fotograf jakousi akci, která vyzývala novináře, aby se v palestinsko-izraelském konfliktu vzdali objektivity a psali "stranicky". Řešitelky Průchová-Hrůzová i spoluřešitelka Lýdie Kárníková podepsaly nevkusnou antiizraelskou petici k výročí 7. října, která dogmaticky obviňuje Izrael ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Jde už o několikátou akci skupinky kolem antiizraelského akademika Matěje Spurného z Ústavu pro soudobé dějiny AVČR, kde Průchová Hrůzová řeší svůj grantový projekt. Zdůrazňuji, že u těchto jedinců splývá obor jejich extrémistické politické činnosti s oborem jejich údajné výzkumné činnosti.“

K tomu bych asi měl dodat, že vedle ní se na programech akcí objevuje i marxistický politolog Pavel Barša z FFUK, jenž se o legitimizaci antisemitismu v pražském akademickém prostředí zasloužil asi nejvíce.

Při ohledávání údajů na internetu jsem ale zjistil znepokojivé skutečnosti o rozsahu antisemitismu mezi členy hodnotících panelů GAČRu, což jsem na závěr uvedl. „Dovolím si rovněž konstatovat, že zmíněnou antiizraelskou výzvu podepsalo i zarážející množství členů hodnotících panelů humanitních věd v GAČRu: z oboru novějších dějin jsou to předsedkyně panelu Denisa Nečasová a její zástupce Jan Mervart, z oboru starších dějin Robert Antonín, Jiří Kubeš. Předsedou panelu pro starší dějiny je pak politik Strany zelených Pavel Himl. Spoluřešitelka zmíněného grantu Lenka Vochocová je členkou panelu pro mediální studia. Obávám se, že za těchto okolností je objektivita a odbornost GAČRu narušena. Budu se snažit, aby se tomuto znepokojivému vývoji věnovala poslanecká sněmovna i senát.“

A v souvislosti s děním kolem výuky dějepisu se sluší dodat, že Mervart patří k oněm rudým edukátorům odejitým z ÚSTR. Hlavní autor učebnice dějepisu Jaroslav Pinkas už tu antiizraelskou výzvu podepsal taky. Jak se ukázalo, Andrea Průchová Hrůzová tam pracovala taky. Kolik škody tito edukátoři natropili! Ale hlavní institucí v pozadí je Ústav pro soudobé dějiny AVČR, ten byl také v programu této akce uveden jako organizátor akce.

Chmurné úvahy na závěr….

Ale nebudu předstírat, že po vyhození z propalestinské akce jsem v pohodě. Nejsem. Je to pro mě překročení další mety, která ve mně vyvolává otázky, co dalšího od těchto lidí můžeme čekat. Už nejen násilí verbální, ale i fyzické. Už nejsem vyvržen jen obrazně, ale i doopravdy. Kdyby u toho byly kamery a fotografové, ale nebyly… Měl jsem se bránit? Ve svých skoro padesáti letech jsem si uvědomoval trapnost situace a obávám se, že šťoucháním či přetahováním by míra trapnosti již překročila snesitelnou mez. Druhá strana očividně sebereflexi nemá. Takže jsem se nechal vytlačit a kromě zdvihání obočí a potřásání hlavou jsem nic jiného nepodnikl. Co dalšího přijde?

Chápete, oni nejsou „privátní“ aktivisté na okraji, za jaké se vydávají. To jsou státem placení zaměstnanci centrálních akademických institucí, oni mocensky ovlivňují komunitu, jejich činnost se má držet povinností sepsaných ve zřizovacích listinách, statutech fakult a jinde. Ale náš stát jejich dodržování nevymáhá. Ano, měly by to vymáhat orgány univerzit a akademie, ale ty jsou nečinné. Pak musí jednat stát. Dozor má mít Výbor pro vzdělání poslanecké sněmovny. Bude konat?