Střet Trump-Zelenskyj: Polští disidenti jsou zděšeni a znechuceni. Chápu je
Slovo morálních majáků
Na Facebooku ikony polského protikomunistického disentu a pozdějšího prezidenta Lecha Wałęsy byl 3. března publikován text dopisu americkému prezidentovi, který podepsaly čtyři desítky bývalých disidentů.
Všichni jsou to političtí vězni komunistického režimu, většinou aktivisté Solidarity, dále nezávislí publicisté, bojovníci za svobodu, vydavatelé podzemních tiskovin atp. Lidé hodní úcty, příklady obdivuhodné odvahy. Jejich názory mají svoji morální relevanci.
Patří k těm, kdo vnímají nanejvýš nelibě to, co se stalo v Bílém domě 28. února. Tedy jak se zachoval prezident Trump vůči svému hostu, ukrajinskému lídrovi Zelenskému.
Hned v úvodu signatáři píšou o zděšení a znechucení. Proč? Správně pochopili, že prezident Trump očekává od Ukrajiny úctu a vděčnost za poskytnutou materiální pomoc v boji proti ruským vetřelcům. Oni ale nahlížejí na věci jinak: „Vděčnost patří hrdinným ukrajinským vojákům, kteří prolévají svoji krev při obraně hodnot svobodného světa. Přes jedenáct let umírají na frontě ve jménu těchto hodnot a nezávislosti své vlasti napadené Putinovým Ruskem.“ Dodávají, že nechápou, že něco takového nevidí lídr země, která je symbolem svobodného světa. (Nicméně toto „nevidění“ má svůj důvod. V kontroverzi Trump vs Zelenskyj se odráží střet dvou koncepcí – LS.)
Bývalé protikomunistické disidenty vyděsilo i to, že jim atmosféra v Oválné pracovně během inkriminovaného rozhovoru připomínala tu, kterou zažili při výsleších na politické policii a v síních komunistických soudů. Tehdy „státní zástupci a soudci, z pověření všemocné komunistické politické policie, nám také vysvětlovali, že oni mají všechny karty ve svých rukou a my žádné. Požadovali, abychom zastavili naše aktivity, argumentovali tím, že kvůli nám trpí tisíce nevinných lidí. Zbavili nás svobody a občanských práv, protože jsme nesouhlasili se spoluprací s úřady a neprojevovali jim vděčnost.“ K tomu dodávají velice vážná slova: „Jsme šokováni, že jste se podobně chovali k prezidentu Volodymyru Zelenskému.“
V další části dopisu připomínají signatáři významné počiny prezidentů Wilsona a Roosevelta, vstup do první, resp. druhé světové války po boku evropských spojenců. Pak se zastavili u Ronalda Reagana: „Pamatujeme na to, že bez prezidenta Ronalda Reagana a americké finanční účasti by nebylo možné způsobit kolaps sovětské říše. Prezident Reagan si byl vědom toho, že v sovětském Rusku a zemích, které dobylo, trpěly miliony zotročených lidí, včetně tisíců politických vězňů, kteří při obraně demokratických hodnot zaplatili svojí svobodou. Jeho velikost spočívala mj. v tom, že bez váhání nazval SSSR „říší zla“ a vedl s ním rozhodující boj. Vyhráli jsme a pomník prezidenta Ronalda Reagana dnes stojí ve Varšavě poblíž americké ambasády.“
Po této připomínce přidávají autoři dopisu zásadní pasáž. „Materiální pomoc – vojenská i finanční – nemůže být ekvivalentem krve prolité ve jménu nezávislosti a svobody Ukrajiny, Evropy a celého svobodného světa. Lidský život je nezaplatitelný, jeho hodnota se nedá měřit penězi. Vděčnost patří těm, kdo obětují svoji krev a svobodu. Pro nás, lidi »Solidarity«, bývalé politické vězně komunistického režimu sloužícího sovětskému Rusku, je to samozřejmé.“
Když jsem dočetl až sem, mé nitro zaplesalo. Přesně o to jde, osobnosti, které v souhrnu považuji za morální ikony, lidé s mravním kreditem, opět nezklamali. Aktivisté polské Solidarity měli zdravý úsudek a správně nastavený morální kompas v dobách rudého temna a mají ho i dnes.
V závěru bývalí polští disidenti upozorňují, s odkazem na Budapešťské memorandum 1994, že záruky v něm obsažené jsou bezpodmínečné: neobsahuje žádnou zmínku o tom, že by pomoc Ukrajině v případě jejího napadení měla mít podobu ekonomické směny.
Je nadějné zjistit, že v tomto prapodivném světě existují lidé, kteří vnímají boj za mravní principy a hodnotu svobody jinak než jako součást byznysu.