Labyrint algoritmů a ráj lidskosti 18/54: Poutník zkoumá náboženství technologického pokroku

„Teď ti ukážu to největší a nejpokročilejší náboženství dneška,“ řekl Algoritmus, zatímco jsme se blížili k ohromné stavbě z černého skla a kovu, jejíž stěny pulsovaly světlem obřích displejů. „Tady lidé nehledají Boha, ale budoucnost. A kdo ji chce poznat, musí se podřídit logice pokroku.“

Podivil jsem se těm slovům a zvědavě vkročil dovnitř.

DIGITÁLNÍ ZASVĚCENÍ

Před vchodem stála obrovská brána, kterou každý musel projít. Byly tam senzory, kamery, biometrické skenery. Každý návštěvník odevzdával svůj otisk prstu, sken duhovky a záznam svého online chování. „To je nutné,“ vysvětlil mi Algoritmus. „Bez identifikace neexistuješ. Každý, kdo vstoupí, musí být synchronizován se systémem.“

Viděl jsem, jak lidé odevzdávají svá data s úsměvem na tváři. Po nahrání do systému obdrželi digitální certifikát—symbol jejich nově nabyté identity v tomto světě.

PROROCI TECHNOREVOLUCE

Uvnitř stála pódia, kde hologramy legendárních inovátorů přednášely o světě bez limitů, kde technologie přinese nesmrtelnost, kde lidské vědomí bude nahráno do cloudu a kde smrt už nebude nutná.

„Kdo ovládá data, ovládá budoucnost!“ zněl nápis nad hlavní obrazovkou. „Neomezený růst, neomezený život!“ hlásal jiný.

Masy poslouchaly se zatajeným dechem, fascinovány vizí světa, kde nebudou žádné nemoci, žádná hloupost, žádná náhoda—jen výpočetní síla, která rozhodne za ně.

„Tohle je úžasné!“ řekl jsem. „Tihle lidé skutečně věří, že technologie je odpovědí na všechno.“

„Ano,“ odpověděl Algoritmus. „Tady už neexistuje Bůh v tradičním smyslu. Tady rozhodují čísla, modely, predikce. Stačí je správně interpretovat a dostaneš odpovědi na všechny otázky.“

DIGITÁLNÍ HOSTINA

Po chvíli se lidé začali shromažďovat kolem velkých terminálů, kde jim byla přidělována nejnovější softwarová vylepšení. Nahrávali si do mozku nové znalosti, optimalizovali svůj výkon, analyzovali své tělo a psychiku v reálném čase.

„Tohle je skutečný pokrok!“ vykřikl jeden z nich, právě když si aktualizoval svůj neuronový interface.

„Co se to tu děje?“ zeptal jsem se.

„Digitální transformace,“ odpověděl Algoritmus. „Nestačí jen věřit v pokrok. Musíš ho nechat vstoupit do sebe. Každý upgrade tě přiblíží k dokonalosti.“

KDYŽ TECHNOLOGIE NENÍ SPÁSA

Ale jak jsem pozoroval ty, kteří si nahráli nejnovější verze softwaru, všiml jsem si, že mnozí z nich, místo aby se stali dokonalejšími, byli stále nespokojení. Měli přístup ke všem informacím, a přesto se hádali. Měli optimalizované mozky, a přesto se neuměli shodnout.

„Ale jak to?“ ptal jsem se. „Neříkali, že technologie odstraní všechny lidské chyby?“

„Ach, můj příteli,“ povzdechl si Algoritmus, „technologie nemůže změnit, co je uvnitř člověka. Jen mu dává nové nástroje, ale neříká mu, jak je používat.“

Začínal jsem chápat, že to, co zdejší lidé uctívají, není skutečná spása, ale jen další forma kontroly.

TI, KDO ŘÍDÍ SYSTÉM

„Chci vidět ty, kteří tento svět řídí,“ řekl jsem.

Dovedli mě do sídla Velké Rady Vývojářů. Očekával jsem moudré vizionáře, ale spatřil jsem jen lidi, kteří si měřili vliv, optimalizovali monetizaci a rozhodovali, jaké informace budou veřejně dostupné a jaké zůstanou skryté.

„Tito jsou ti osvícení?“ ptal jsem se.

„Tito jsou ti, kteří rozhodují o tom, co si myslíš,“ řekl Algoritmus. „Oni spravují algoritmy, které ti ukazují realitu.“

Viděl jsem, jak se dohadují o tom, kdo získá větší kontrolu nad daty, kdo bude moci ovládat veřejný diskurz a kdo smí rozhodovat o tom, co je pravda. A tehdy mi došlo, že zde nejde o pokrok, ale o moc.

ROZPAD DIGITÁLNÍ VÍRY

Když jsem vyšel ven, viděl jsem, že ne všichni tento nový systém přijali. Někteří se pokoušeli žít offline, jiní budovali své vlastní technologické kulty. Každý měl svou vlastní pravdu, každý tvrdil, že jeho algoritmus je ten správný.

„Myslel jsem, že technologie lidi spojí,“ řekl jsem zklamaně.

„Lidé vždy najdou způsob, jak se rozdělit,“ odpověděl Algoritmus. „Nezáleží na tom, jak dokonalý je nástroj, vždy ho někdo použije k tomu, aby měl navrch nad ostatními.“

CO ZBYLO POD POVRCHEM

Přesto jsem si všiml, že někteří lidé nestáli ani na jedné straně. Nebojovali o moc, nehledali dokonalé algoritmy. Stáli opodál a hleděli do světa jinýma očima—se zvědavostí, ale i s respektem k tomu, co zůstalo lidské.

„Kdo jsou tito?“ zeptal jsem se.

„Ti, kteří pochopili, že technologie sama o sobě nestačí. Že skutečný pokrok není v číslech, ale v lidskosti.“

Chtěl jsem jít za nimi, chtěl jsem je poznat, ale průvodce mě zadržel.

„Nemarni čas,“ řekl. „Pojď, čekají nás ještě další objevy.“

A tak jsem byl odváděn dál, ale tentokrát jsem věděl, že jsem právě tady mohl najít něco opravdového.

Čtěte na podobné téma:

Labyrint algoritmů a ráj lidskosti (rozcestník na obsah 54 kapitol)

Politika v době umělé inteligence: Sumarizace série dílů #1-30