Stříbro, nebo plutonium!

Nikdy jsem Zelenského nepovažoval za seriózního politika. Byl to pro mě vždy komik, který pro zábavu byl schopen udělat úplně cokoliv. Co se pod pojmem cokoliv může skrývat si čtenář může pohodlně zjistit sám: stačí do YouTube zadat například „Zelenskiy plays on the piano“. Když vypukla válka, alespoň trochu jsem doufal, že mu docvakne, že Rusko prostě porazit nemůže a že začne vyjednávat. Jenže jsem zjistil, že Zelenskij není jenom komik: on je regulérní blázen.

Zelenského plán vítězství, na který se ani Biden netvářil moc nadšeně, se skládá z pěti bodů. Jejich znění, jak je Zelenskij vyjmenoval, se dá zjistit například tady, níže je můj komentář, ve kterém chci vypíchnout pár věcí, nad kterými mi rozum zůstává stát.

Bod číslo jedna, samozřejmě ten nejdůležitější: pozvánka do NATO. Nevím jak ostatním, ale mě se v hlavně něco připomíná: nezačala snad válka na Ukrajině tím, že Ukrajina chtěla do NATO a Rusové řekli: „Ne!“? Jak by tedy vstup Ukrajiny do NATO mohl válku ukončit, když je to jeden z důvodů války? (Detail, že válčící stát se do NATO nikdy nedostane, ponechme stranou.)

Druhý bod je vlastně přímo výzva k začátku třetí světové války. Pokud to takto půjde dál, tak třetí světovou válku nezačne Rusko tím, že si řekne, že zničí Západ, ale tím, že bude k tomu Západem donuceno. A to, že přenesení války na ruské území nic nevyřeší, ale naopak Ukrajině ještě víc podřízne větev, na které ona sama sedí, se dá názorně ilustrovat na příkladu útoku na Kurskou oblast: nejlepší ukrajinské jednotky obsadily pár vesnic a jedno okresní městečko a místo aby hasily požár na Donbase, samy potřebují pomoct. To nevymyslíš...

Čtvrtý bod je jasný: rozkrádačka toho, co ještě zbylo. Veřejně a se spoluúčastí Západu.

V pátém bodu chce Zelenskij nahradit americké vojáky v Evropě ukrajinskou armádou. Tady se sluší podotknout, že jednu bratrskou pomoc z východu jsme měli v roce 1968 a že ta pomoc nestála za nic, ví každý. A že Američané (ostatně stejně jako Rusové) se jen tak neseberou a nevyklidí získané území bez boje, je nad slunce jasné všem. Zelenskému evidentně ne.

Třetí bod ale záměrně nechávám až na konec: v něm se totiž jedná o „komplexním balíčku nejaderného strategického odstrašení na ukrajinském území“. O co přesně jde, se neví, ale Zelenskij nelenil a prohlásil, že pokud Ukrajina nevstoupí do NATO, vyrobí si vlastní jaderné zbraně.

A tady už končí veškerá legrace.

Tady už nejde o nějaké žebrání. Tady jde o vydírání: buď nás vezmete do NATO, anebo si vyrobíme jaderné zbraně. A k čemu nám budou, to si už každý dokáže spočítat.

Že to zní jako nějaká fantasmagorie? Na první pohled ano, ale ďábel je skrytý v detailech: problém spočívá v tom, že Ukrajina si teoreticky jaderné zbraně vyrobit může. Zařízení na výrobu atomové bomby na Ukrajině po rozpadu SSSR zůstaly, nejlepším příkladem z mnoha je paradoxně Černobylská jaderná elektrárna, která používala reaktory typu RBMK (varný vodní reaktor moderovaný grafitem), ve kterých při jaderném štěpení vzniká mimo jiné plutonium – důležitý prvek pro jaderné zbraně... A samotný princip bomby je velice jednoduchý, základ je mít správné "palivo".

Zde si můžeme trochu zaspekulovat.

Pět dní před osudným 24. únorem 2022 se Zelenskij nechal slyšet, že Budapešťské memorandum je nefunkční a že pokud nebudou Ukrajině dány záruky, bude ho považovat za neplatné. V daném memorandu, které jen tak mimochodem garantovalo hranice Ukrajiny, byla také dohoda o předání jaderných zbraní Rusku – nástupnickému státu po rozpadlém Sovětském svazu. Ukrajina tehdy odeslala do Ruska všechny jaderné zbraně, které po rozpadu SSSR na jejím území zůstaly. Co tedy Zelenskij měl na mysli, když by memorandum považoval za neplatné? Šlo mu jenom o získání Donbasu a Krymu zpátky pod ukrajinskou jurisdikci? A teď ta spekulace:

24. února 2022 ruská armáda zaútočila na Kyjev ze dvou směrů – směrem od Černihivu a směrem přes Černobylskou uzavřenou zónu. V Černobylské zóně armáda chvíli operovala a poté se stáhla zpět na území Běloruska. Kromě pokusu o sevření Kyjeva do kleští – ze severovýchodu a severozápadu – se ve světle těchto informací nabízí otázka, jestli ruská armáda v černobylské jaderné elektrárně nehledala důkazy o pokusu Ukrajiny o výrobu vlastních jaderných zbraní. Zařízení na výrobu plutonia totiž v černobylské elektrárně zůstala, byla pouze znehodnocena, nebyla odvezena.

Ale zpět k plánu „vítězství“.

Na Zelenského vydírání - buď vstup o NATO, nebo výroba vlastních jaderných zbraní - lze velice dobře aplikovat údajný citát Pabla Escobara, který touto větou začínával styky s dealery kokainu: „Buď stříbro, nebo olovo!“ Zelenskij podle všeho ale absolutně netuší, že proti jadernému vyzbrojení nebudou jenom Rusové, ale i celý Západ. Ten žádnou silnou Ukrajinu nepotřebuje, ba ani nechce. Ten potřebuje ukrajinské suroviny, levnou pracovní sílu a hlavně odbytiště pro své výrobky.

Závěrem se snad dá říct snad toto: Zelenskij hraje ztracenou hru. Uvěřit západním slibům, že se Ukrajina stane členem NATO, a to i navzdory ostrým ruským protestům se ukázalo jako fatální chyba. A co je nejhorší: odskákali to, jako ve všech konfliktech, úplně obyčejní lidé.