Timothy Snyder opouští USA
Timothy Snyder je mezi historiky velmi známé jméno. Profesně se zabývá oblastí střední a východní Evropy a zeměmi bývalého Sovětského svazu. O výsledcích své badatelské činnosti hojně publikuje. Před časem jsem se zájmem sledoval jeho přednášky dostupné na YouTube, které se věnovaly konstituci Ukrajiny jako národa. Svou přednáškovou sérii na Yale „The Making of Modern Ukraine“ zpřístupnil široké veřejnosti spolu se sylabem a seznamem doporučené literatury.
Jeho přednášky zveřejněné na YouTube o formování ukrajinského národa jsou pozoruhodné z několika důvodů. Snyder v nich prokazuje své historické schopnosti a seznamuje posluchače s historickými okolnostmi vzniku konkrétního národa. Mne však zaujala především jeho schopnost pracovat s historickými fakty a skládat je do podoby, která nejen popisuje minulost, ale zároveň se tím snaží definovat i budoucnost. Jeho projekt The Making of Modern Ukraine vnímám jako příklad toho, jak může historik využít svou erudici k projektu vzniku, formování a legitimizace národního státu. Vidím v něm tedy nejen tradičního historika, ale také aktivistu s vyhraněným politickým názorem, který se na základě znalosti historie snaží do jisté míry konstruovat i budoucnost.
V Čechách a na Moravě s tím máme dostatek zkušeností z doby národního obrození, kdy osobnosti jako Palacký tvořily dějiny a Dobrovský s Jungmannem zachraňovali český jazyk. Kdyby těchto snah nebylo, češství jako idea by snadno mohlo zaniknout v německém prostředí. Palacký, Dobrovský a Jungmann však nebyli jen objektivními a nezaujatými vědci – idea češství pro ně byla osobní záležitostí, která je po celý jejich život motivovala k obhajobě práva na existenci českého národa. Zdráhám se říci, že to, co prováděli, byla určitá forma sociálního konstruktivismu. Nelze však popřít, že obrozenci nejen zachraňovali, ale i vymýšleli nová slova, která češtině chyběla. Podobně Palacký – při vší své historické erudici – ve své práci akcentoval češství vůči německému živlu.
S touto analogií vnímám i činnost Snydera, který má dnes jistě více možností než Palacký, ale jeho aktivita je v podstatě velmi podobná – historicky obhájit existenci svébytnosti národa. To, co mě však trochu znepokojuje, je představa, že každý schopný historik je do určité míry schopen manipulovat s historickými fakty a vytvořit tak v jisté míře libovolnou realitu.
Čistě hypoteticky si můžeme představit, že by Snyder dostal za úkol historicky legitimizovat oprávněnost existence samostatného národa sudetských Němců. Pokud by někdo s podobnou erudicí jako Snyder chtěl „dokázat“, že sudetští Němci měli být samostatným národem, mohl by použít stejné argumenty – jazykovou specifičnost, historickou kontinuitu, odlišnou kolektivní zkušenost. Narazil by ale na to, že vítězný narativ po roce 1945 tuto možnost vyloučil a žádná významná mocnost ji již nepodporuje. Pak ovšem vyvstává otázka, nakolik je Snyderová argumentace skutečně hledáním pravdy, a nakolik spíše vytvářením narativu s konkrétním politickým dopadem.
Nakonec tedy záleží na tom, kdo má moc definovat, co je legitimní národní identita a co ne. Ukrajina tuto mocenskou podporu v současnosti má, Sudety nikoli. Snyder tomu dodává akademický lesk. Ale je to skutečně věda, nebo spíš sofistikovaná propaganda?
Každopádně, během Trumpovy administrativy Snyder v USA skončil a nyní se přesouvá do Kanady, kde bude ve svém bádání zřejmě pokračovat dál.
Zdroj:
https://yaledailynews.com/blog/2025/03/27/three-prominent-yale-professors-depart-for-canadian-university-citing-trump-fears/