Ukrajina: Nový Mnichov?

Odpovídalo by to dnešní zvrácené době. Agresor bude v zájmu kýženého nastolení míru patřičně odměněn, napadená země naopak přijde o území, které mělo být mezinárodně garantováno. Tehdy to také byl deal, jak je nyní obvyklé říkat. Respekt vůči suverenitě Ukrajiny za její bezjaderný status. Jedna z největších geopolitických chyb z doby po pádu Berlínské zdi. Tehdy jsme to netušili, dnes to víme.

Nic není nemožné. Ukrajina může prohrát. Mohou na ni být uvaleny „mírové“ podmínky, z nichž se člověku ze staré školy udělá nevolno a zbude mu jen bezmocné skřípění zubů. To všechno se může stát. A možná i něco horšího, co nám dnes ani na mysl nepřijde. Způsob uvažování některých současných mocných elit to může přivodit, jakkoli je to nemravné a nespravedlivé, vrcholně hanebné. O spravedlivém světě si můžeme číst nanejvýš v dějinách druhé světové války. Bohužel nežijeme v čase Churchillů a Rooseveltů, ba ani Reaganů nebo Thatcherových. Žijeme v čase… doplnit si může každý sám.

Válka na Ukrajině trvá na dnešní poměry „klipovitého“ světa příliš dlouho. Navíc bez viditelného výsledku. Na bojišti. Pokud jde o záležitosti teritoriální, má „více ze hry“ útočník. Ohroženy záborem „sudetského typu“ jsou čtyři regiony suverénního ukrajinského státu a Krym jako bonus k tomu. Pletu se, když mám pocit, že se s tím svět začíná smiřovat?

Dojde-li k tomu, budou mít mnozí z nás příležitost ozřejmit si pocity našich předků – pokud bydleli v Československu -, které zažívali po Mnichovu 1938. Pocit zrady, beznaděje, bezpráví. Jen té falešné pohádce o „chamberlainovském“ míru věřit nebudeme, protože víme, co po Mnichovu následovalo.

Vyhlídky nedávají důvod k optimismu. Válka na východě Evropy může dříve či později skončit. Ale jak? Zkušenost učí, že vstřícnost vůči agresorovi se v minulosti krutě nevyplatila. Poučíme se? Nezdá se.

Odkaz

https://www.echo24.cz/a/H8N3T/zpravy-svet-putin-se-setkal-s-trumpovym-vyjednavacem