Uvidíme, jakou minulost nám budoucnost přinese

Minulost není vytesaná do kamene - jedna z nejděsivějších myšlenek spojených s přepisováním dějin je ta, že minulost nikdy není definitivní. Ať už jde o národní historii, osobní vzpomínky nebo společenské události, vždy existuje někdo, kdo má motivaci nebo sílu ji změnit. A pokud vlastní média, archivy nebo přístup k digitálním datům, může skutečně přetvořit to, co bylo kdysi považováno za pravdu.

Kdo kontroluje minulost, kontroluje budoucnost - tento Orwellovský citát se stává stále aktuálnějším. V posledních letech jsme svědky toho, jak se historické události přehodnocují, přepisují nebo dokonce vymazávají z veřejného prostoru. Sochy se staví či strhávají, literární díla se cenzurují a učebnice se upravují podle nových společenských standardů. Ale je to skutečně opravdový pokrok, nebo jen mazání nepohodlných pravd?

V éře sociálních sítí a fake news je přepisování historie ještě nebezpečnější. Zprávy se šíří rychlostí blesku a digitální archivy mohou být upraveny či smazány během pár sekund. Kdo dnes kontroluje informace, má faktickou moc nad naší minulostí i budoucností.

Příkladem může být třeba dědictví historických osobností. Lidé, kteří byli dříve oslavováni jako hrdinové, se dnes mnohdy ocitají pod palbou kritiky kvůli činům, které tehdy byly považovány za normální. Jak ale máme posuzovat minulost měřítkem současnosti? Dalším příkladem jsou politické interpretace historických konfliktů. Národní narativy se mění s každou novou vládou, a co bylo dříve vnímáno jako osvobození, může být později označeno za okupaci nebo násilí. Tento posun perspektivy je nejenom nebezpečný, ale také zmatený – mladé generace pak nevědí, co je skutečná pravda.

V době, kdy se historie přesunula do digitálního prostoru, je přepisování minulosti snazší než kdy dříve. Fotografie lze upravit, videa zmanipulovat a články přepsat. A co víc – digitální archivy mohou zmizet přes noc. Paměť lidstva je dnes paradoxně zranitelnější, i když je vše zdokumentováno a uloženo na cloudových serverech. Nejsme už daleko od situace, kdy minulost bude formována podle aktuálních potřeb – ať už politických, sociálních nebo ekonomických. Tak jako kdysi vítězové psali historii, dnes ji mohou přepisovat technologické korporace a mediální giganti.

Otázkou zůstává, zda existuje způsob, jak minulost uchránit před přepisováním. Jednou z možností jsou decentralizované databáze jako blockchain, které zajišťují nezměnitelnost záznamů. Ale i to má svá rizika – kdo bude rozhodovat, co je pravda, a co ne? Nakonec je možná jedinou obranou kritické myšlení a schopnost hledat různé zdroje. Musíme si být vědomi toho, že minulost není pevně daná – a že to, co se dnes považuje za pravdu, může být zítra nahrazeno úplně jiným příběhem.

Tak jakou minulost nám tedy budoucnost přinese? Zřejmě takovou, kterou budeme schopni uchovat navzdory snahám o manipulaci. Přepisování historie bude pokračovat – to je nevyhnutelné. Ale naše schopnost rozeznat pravdu od lži a fakta od fikce bude rozhodující. Proto bychom měli být ostražití a vždy se ptát: Kdo nám vypráví příběh a proč?