Volím Babiše. No a co?

A volil jsem ho i v prvním kole. Bylo v tom jisté přesvědčení, že volbě mezi dvěma postoupivšími se tak jako tak nevyhnu a odkládat tuto nevyhnutelnost až na druhé kolo mi přišlo trochu jako falešné hrdinství, jakkoli mu rozumím.

Ne, nemyslím si, že Andrej Babiš je Bůh. Spasitel, jehož volbou se vyřeší všechny problémy. Vůbec ne. Ale respektuji ho. Nejsem žádný jeho fanatický fanoušek. Vlastně bych se vůbec neoznačil za jeho fanouška nebo příznivce. Jak bych taky mohl. Babiš hned v úvodu své proslulé knihy O čem sním, když náhodou spím, přímo říká, že tou poslední kapkou, která ho přesvědčila, aby vstoupil do politiky, byl rozhovor Václava Klause, který dávali v televizi, zrovna když přišel v noci domů z práce. „Stejné fráze, stejné vytáčky, stejné obří ego. Pak se debata stočila ke korupci,“ útočil tehdy Babiš. Ušel od toho okamžiku v politice kus cesty a leccos od té chvíle pochopil. Minimálně to, že stát není firma a že vyhrávat v politice 10:0 zkrátka není možné. Jak jsem nedávno napsal jednomu jeho blízkému spolupracovníkovi, nemůžu ty řeči toho tvého šéfa často vůbec vystát, ale co se dá dělat…

Zkrátka jsem si vyhodnotil, že z možností, které se nabízejí, mé zájmy bude lépe hájit on a že jeho protikandidát se s mými názory a viděním světa shoduje ještě méně. Při vší problematičnosti a výhradách, které k němu mám – a že jich není málo – se Babiš alespoň tváří, že nechce euro, mluví konečně jako jeden z mála o míru a jednání, není fanouškem korespondenční volby, nesouhlasí se zákazem výroby aut se spalovacím motorem apod. A to je mi prostě sympatické. Samozřejmě že vím, že prezident o všech těchto věcech přímo nerozhoduje. Toto objevené „poznání“ pravomocí prezidenta se mimochodem dnes stalo prakticky univerzálním argumentem příznivců Petra Pavla, jímž se – přesvědčeni o své informovanosti – snaží umravňovat své jakoby hloupější spoluobčany, kteří, jak příznačně napsala jedna fotografka na sociálních sítích, „neví, že to ani pravda být nemůže“. Prosťáčci, chce se skoro dodat.

Co mi naopak sympatické není ani trochu, je kýč, který okolo volby Petra Pavla jeho podporovatelé vytvářejí. Hysteričtí mniši zavírají kostel, aby se tam nedostal jeho soupeř, věční bojovníci s komunismem najednou hájí jeho problematickou minulost atd. Rozumná zdrženlivost a odstup úplně zmizely, jen černá nebo bílá a nic mezi tím. Necítím se dobře v extatickém hlavním proudu a možná už jen kvůli tomu se mi chce „hodit to“ jeho soupeři. Že se pletu? Že to jsou hloupé důvody? Prosím. No a? Nemyslím si, že důvody voličů Petra Pavla by byly o mnoho sofistikovanější.

A propos válka, když už jsem ji zmínil. Je dobře, že toto téma bylo vtaženo do prezidentské kampaně. Musím se přiznat, že se opravdu nedojímám nad tím, jak píše Respekt v návaznosti na Babišovy billboardy, že „už teď hlásí lidé ze všech koutů Česka vyděšené rodiče či prarodiče, [kteří] nechtějí nechat své potomky umírat ve válce“. Téma války považuji za mimořádně důležité, jedno z nejvážnějších vůbec. Co mne naopak děsí, je jednostranně lehkovážný přístup k ní. Z možné eskalace konfliktu mám reálné obavy, a to aniž bych byl typický „dezolát“. Proto jsem rád, že si toto téma někdo konečně dovolil uchopit trochu zdrženlivěji než vláda.

Možná z toho důvodu v současných plakátech Andreje Babiše a těch „senátních“ z dílny koalice SPOLU nevidím zase tak velký rozdíl. O kolik jsou ty současné horší než podzimní billboardy s koláží agentů Babiše a Putina, to opravdu nejsem schopen posoudit. Mimochodem, to že jsme ve válce, zde někdo tvrdí už od února 2022, a Babiš to zkrátka není… A když bychom chtěli být úplně féroví, musíme dokonce uznat, že to ani nebyl on, kdo zde jako první někoho přirovnal k agentu KGB Putinovi. Jen u něj to ale znamená „nové dno české politiky“, jak napsal brněnský politolog a tajemník premiéra Cerha.

Pochopil jsem, že většina mých přátel bude volit druhou možnost. Ale opravdu se mám s nimi kvůli tomu přestat bavit? Máme se začít urážet a hádat? Samozřejmě že ne! Věřím a doufám, že oni to mají tak nějak podobně. Tohle vlastně píšu právě proto. Doba přeci velí destigmatizovat a detabuizovat prakticky cokoli. Lidé se veřejně prezentují způsobem mnohdy takřka obscénním a hovoří veřejně o dříve nepředstavitelných věcech. A volba je najednou tabu? Ti stejní, kteří nejvíc křičí, otevřete se, nestyďte se a vyjděte na světlo se svými nejtemnějšími pudy a vášněmi, nikdo nemá právo je hanět nebo si o nich jen pomyslet své, najednou stojí před otázkou volby a nezdráhají se urážet a dehonestovat své spoluobčany jen proto, že vyhodnotili svou volbu jinak. Druhá strana to asi dělá také, ale já vidím na svých sítích a v médiích, která sleduji, dominantě právě toto. Dezoláti, zoufalci, koblihy, nemají zuby a mají exekuce, vesničani, nenávist… skloňujte podle vzoru „deplorables“.

A proto otevřeně píšu, že budu volit Babiše. Je to můj coming out. Aby nebyla volba kohokoli ve volbách stigmatizována.

Nehysterčeme s tím, že Macronův Babiš je příklonem na Východ. Nebo že Babiš je ohrožením demokracie. Není. Stejně jako demokracii neohrožuje Petr Pavel. Nemyslím, že naší demokracii by mohla opozice na Hradě jakkoli uškodit. Právě naopak. Toto ale není komentář o konkrétních důvodech mé volby, i když jsem některé zmínil. Svou volbu by si měl každý vyhodnotit sám podle svých zájmů. Toto je komentář pouze o tom, že volba Babiše je zcela legitimní, příčetná a není důvodem žádné společenské stigmatizace.

Vlastně je to celé dokonale bizarní. Na jedné straně stojí miliardář s heslem „pomáhám lidem,“ který dostane 90 procent na nejznámějším českém cikánském sídlišti, a proti němu bolševický rozvědčík, který se stal soudě podle svých příznivců ztělesněním a nositelem odkazu Václava Havla. A my všichni jsme z nějakého důvodu pojali přesvědčení, že právě o tom se máme do krve hádat. Ne, toto opravdu není souboj dobra a zla. Fakt nepoužívejme v tom, co má být politickým bojem, tyto absolutní morální kategorie. Nerozdělujme politiky na demokratické a nedemokratické, když k tomu ve skutečnosti neexistuje žádný důvod. Jediné čemu se tím ubližuje, je právě demokracie.

Lidé se na sociálních sítích hrdě hlásí do tábora těch správných, je to statusový symbol. K tomu druhému se hlasitě nepřiznává nikdo. Ale to je možná jen mou bublinou. Tak já se k němu nebo spíš k jeho volbě hlásím, se vší zdrženlivostí a pochybami, ale zároveň i s hlubokým přesvědčením, že to není nic špatného, ani nemorálního. Volba obou dvou je volbou demokratickou. A já jsem si prostě vybral Babiše. No a co?

Filip Šebesta, publikováno ne webu IVK dne 18. ledna 2023