Zdravotnická totalita
politika
V únoru letošního roku bylo téma hrozné pandemie mediálně nahrazeno ještě hrozivější válkou. O Covidu se ze dne na den přestalo psát a začalo se strašit napřed válkou a pak energetickou krizí. Válek sice ještě občas zkouší něco vykřikovat, ale lidé mají jiné starosti. Mohlo by se zdát, že Covidu už odzvonilo, ale opak je pravdou. Ta pravá jízda nás teprve čeká.
Je sice celkem ticho po pěšině, snad všechny země světa přestaly vyžadovat injekci jako podmínku ke vstupu do země a Čtvrtníčkovu „Ono to funguje“ už věří jen posledních pár skalních důvěřivců, ale okolo se již stahují mraky.
Na popud našeho ministra zdravotnictví se 21.11.2022 sjeli do pražského hotelu Diplomat „odborníci“ z celé EU na dvoudenní konferenci zaměřenou na vakcinaci. Konference si kladla za cíl posílit důvěru občanů v očkování, protože ochota nechat se očkovat nejen proti Covidu v posledních letech klesá. Dalšími tématy byly evropská připravenost na zdravotní hrozby a kterak zužitkovat zkušenosti ze současné „pandemie“. Jak nás ti „odborníci“ chtějí přimět nechat do sebe ochotně píchat mRNA injekce, se můžeme jen domýšlet. Ano, mRNA, protože do 3 let se má významně zvýšit podíl těchto vakcín i proti jiným chorobám, tzn i proti těm, kde jsme byli zvyklí na klasické vakcíny. Takže tady by měl každý zpozornět, hlavně rodiče malých dětí. Uvidíme, co na nás upekli.
A jen o pár dní dříve, tj. 14.-16.11.2022 se konala další povedená akcička a to setkání G20 na Bali. Tentokráte pod heslem „Zotavit se spolu, zotavit se silnější“. Kromě mnoha jiných velkých témat přišlo na přetřes i zdraví. Účastníci se SPOLU usnesli na posílení globálního zdravotního systému vládnutí pod taktovkou WHO a na rozsáhlé imunizaci proti Covidu. A k tomu všemu oživí Covid pasy, prý aby nám „usnadnili cestování“. Ano, čtete dobře USNADNILI. Už jsme si přece zvykli, že v současném světě se zásadně nenazývají věci pravými jmény.
Takže opět nás čeká zdravotnický teror, diskriminace a segregace neočkovaných. Během minulé vlny restrikcí to mnozí přirovnávali k segregaci Źidů v předválečném Německu. A mnozí jiní jim oponovali, že prý je to přehnané. Zkusme se na to podívat trochu jinak. Srovnání s židovskou otázkou se mohlo zdát přitažené za vlasy, protože my, lidé současnosti víme, jak to s Židy tenkrát skončilo. Zabavování majetků, transporty, lágry, zplynování. A tak hrozné přece jen to covidové běsnění nebylo.
Jistě že nebylo. Ale:
1) My ještě nevíme, do jakých absurdit ty restrikce chtějí dovést. Jinými slovy my ještě nevíme, jak to s námi dopadne
2) Židé tenkrát také nevěděli, jak to s nimi dopadne. Zkuste se do toho vžít. Jste normální člověk žijící ve 30.letech minulého století v Německu. Takže žijete v CIVILIZOVANÉ zemi. Máte malý krámek, ve kterém se máte co ohánět, abyste rodinné jmění trochu rozmnožili a mohli tak svým dětem předat o něco více než vám předali vaši rodiče. Žijete si svůj život, máte rodinu a přátele a moc nerozlišujete, kdo je jakého původu. A najednou přijde „mimořádné“ nařízení. Všichni Židé musí nosit na rukávu žlutou pásku s Davidovou hvězdou. Nevíte, co se děje, je vám to divné, ale jste zvyklí poslouchat. Oni přece vědí, proč to dělají. Tak poslechnete. Za nějaký čas přijde zabavování majetku. Proč proboha? Máte pocit, že jste se octli ve špatném snu a toužíte se probudit. Nevíte, proč vám bývalí známí a kamarádi nadávají, že jste Žid (nebo že jste neočkovaný, nenosíte roušku atd.). Nevíte, co se děje a hlavně pořád ještě nevíte, jak to všechno skončí.
Kdybyste věděli, kam to povede, nejspíš byste nebyli tak poslušní. Nepřišili byste si na rukáv židovskou hvězdu a nenastoupili byste do transportu. Udělali byste cokoli, co by zvrátilo váš osud. Bránili byste se.
My dnes víme, jak to tenkrát dopadlo, ale nevíme, jak to dopadne tentokrát s námi. Jediné, co už snad konečně všichni víme je, že jednou tečkou to nekončí.
Jak to celé skončí, záleží jen a jen na nás. Záleží na nás, co si necháme líbit. Záleží na nás, jaký svět zanecháme našim dětem a vnoučatům.
Jak řekl Edmund Burke: „Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali nic.“