Život v simulaci a lidská nesmrtelnost nejsou tak nereálné, jak se může zdát. Vývoj v oblasti AI naznačuje, že tímto směrem jdeme. A můžeme tam dojít velmi brzy.

Společnost NVIDIA vyvinula Omniverse, platformu pro technickou vizualizaci těsně propojující digitální a fyzický svět. Jde o počítačovou technologii, která bude schopná vytvořit digitální kopii prakticky čehokoli – od mikroskopických fyzikálních a chemických dějů až po makroskopického digitálního dvojníka Země se vším, co se na ní zevně i uvnitř nalézá.

Omniverse například už teď dokáže vytvořit fotorealistický trojrozměrný model rozsáhlého stavebního komplexu. Na modelu je možné vyzkoušet všechny možné uživatelské situace a zátěžové scénáře a podle jejich výsledků optimalizovat vlastnosti stavby. Obdobně lze podrobit virtuálním testům nově navržený technický výrobek, klidně sekačku na trávu, a optimalizovat ho. Digitální „výkresy“ pro jeho výrobu vytvořené v Omniversu pak pošlete výrobci na druhém konci světa a v krátké době od něj dostanete fyzický prototyp, a to s vysokou jistotou, že bude fungovat podle vašich představ.

--

Tím možnosti využívání AI – stejně jako důsledky jejího zavádění – zdaleka nekončí. Svět se nám mění takřka před očima, je tedy užitečné se občas zastavit a pomyslet na budoucnost. Jak řekl Lao-c': „Vidět věci, když jsou teprve v zárodku, je znakem geniality.“

Jsme na budoucnost ve znamení AI připraveni? O Billu Gatesovi si můžeme myslet leccos, ale v rozhodných momentech už ukázal, že je spolehlivým prorokem počítačového oboru. Nyní bije na poplach před budoucností, jejíž rizika si většinou zatím neuvědomujeme: „Během několika roků se poptávka po spoustě pracovních dovedností podstatně sníží. V minulosti nahrazovaly stroje fyzickou práci, teď však stojíme na prahu doby, kdy AI bude nahrazovat práci bílých límečků. Trh práce se během několika let pronikavě změní, ale jak lidé, tak vlády na to nejsou ani v nejmenším připravení.“

Ve světě postaveném na AI zmizí klasické omezení lidského výkonu. Je před námi doba, kdy jediný člověk může postavit celou armádu softwarových „agentů“, kteří svým výkonem nahradí desítky až stovky lidských pracovníků.

Tito agenti dokáží naprogramovat nejen úlohy, které jim zadá člověk, a to i úlohy značně komplexní. Dokáží vyřešit i úlohy, které si uloží sami s cílem reagovat na změny vnějšího prostředí. A udělají to během chvíle či během pár minut.

Složí pro nás muziku, jakou si budeme přát.

Vytvoří film podle osnovy, kterou sdělíme.

Dokáže sám vytvořit počítačovou hru, jejíž základní myšlenku zadáme, a v průběžné interakci s člověkem ji potom dovede k dokonalosti.

Toužíte napsat knížku? Agenti AI vám s tím spolehlivě pomůžou. Provedou vás jednotlivými etapami tvorby.

Vůbec přitom nebudete potřebovat technické schopnosti – bude stačit, když svoje přání a příkazy vyjádříte běžným jazykem. Když nebudou dost přesné, AI vás požádá o doplnění.

Před námi je svět, v němž neexistují hranice mezi prací technické a netechnické povahy. Kde každý má po ruce dovednosti a nástroje potřebné k dostatečné orientaci ve stále se zdokonalujícím technologickém prostředí.

Smysluplný dialog s modelem AI, který působí tak efektně, představuje jen malý dílek obdivuhodného fenoménu AI. I když – díky němu si mají s kým povídat osamělí senioři.

Výzkumníkům v medicíně a v biotechnologických oborech umělá inteligence už nyní účinně pomáhá při odhalování struktur nových organických sloučenin, například proteinů. Zkracuje se tak cesta nejen k novým lékům, ale i k úplnějšímu pochopení pochodů v lidském těle.

Používáme přesnější modely předpovídání počasí. S využitím AI dokáží lingvisté rozluštit texty na poškozených – například ohořelých vrstvách papíru.

--

Ve vzdálenější minulosti žili lidé s přírodou a podrobně rozuměli jejím zákonitostem. Pracovali společně v nevelkých komunitách, dělili se o zdroje a v zájmu přežití si vzájemně pomáhali.

Průmyslová revoluce pak zvýšila produktivitu, ale také změnila způsob života našich předků. Přerušila těsné pouto mezi lidmi a přírodou. Lidé v jednotlivých provozech a u jednotlivých strojů ztratili kontakt s celistvým procesem vytváření zboží i služeb. Stali se pouhými kolečky v ekonomickém stroji a kreativita pro ně přestala být důležitá.

V počínající etapě vývoje lidstva, kterou přináší záplava vynálezů z oblasti umělé inteligence, znovu vyvstanou pro kreativně naladěné lidi možná až pohádkové možnosti. Přichází nový svět a ti, kteří se mu dokážou přizpůsobit a vyjít vstříc jeho výzvám, se dostanou do popředí.

Vývoj však přinese i nemalé zápory. Umělá inteligence nemilosrdně sníží poptávku po pracovních místech, zejména těch s nižší kvalifikací, kde se jedná o opakovanou činnost s minimem vlastního osobitého přínosu. Rušení pracovních míst v důsledku používání umělé inteligence bude masivní.

Jen málo lidí si udrží místa v oborech jako marketing, průzkum trhu, tvorba byznysových plánů, všemožné typy poradenství, call centra, tvorba webových stránek, vytváření e-shopů, tvorba videí. AI proniká do zdravotnictví, vzdělávacích procesů (v podobě personalizovaného vzdělávání řízeného umělou inteligencí), a zaplavuje i obor zábavy. Agenti AI budou působit samostatně bez zásahů člověka a své úkoly budou provádět s téměř okamžitou odezvou. Obdobná situace nastane i u složitějších úkonů při analýze a syntéze informací, a to včetně kódování aplikací.

--

Na budoucnost v éře AI se můžeme připravit jako jednotlivci, abychom ji zvládli bez větších otřesů.

Připravit se na budoucnost musí též celá společnost. Vzdělávání je nutné posunout v směrem k posílení svébytného individuálního vnímání a chápání, bez nichž člověk není s to využít svůj kreativní potenciál. Musíme vyřešit otázky související s tím, jakými znalostmi a dovednostmi máme vybavit jednotlivce z hlediska perspektivy, při níž umělá inteligence bude přebírat čím dál víc úkolů, které dříve dělali lidé.

Jako jednotlivci musíme najít způsoby, jak zůstat potřební, jak se průběžně učit nové věci, jak se přizpůsobovat změnám v neustále se vyvíjejícím světě. Vyhledávejme dovednosti, které doplňují to, co umí AI, a rozvíjejme je.

Kdo působí v některém z oborů, kam proniká AI, měl by agenty AI začít používat, aby nezůstal pozadu. Platí totiž hláška: „Nenahradí vás AI, ale lidé, kteří AI dovedou používat.“

Přijměme za svou takzvanou „ekonomiku tvůrců“ (creator economy). V ní hledají jednotlivci příležitosti k využití svých jedinečných schopností a dovedností, přičemž cílem je, aby naplnili vlastní představy o svém uplatnění při vytváření hodnot pro sebe i pro ostatní. Přijetím myšlenky ekonomiky tvůrců uvolníme svou energii, abychom se úspěšně realizovali vrozenou kreativitou a využili ji k budování lepší budoucnosti pro sebe samé i pro svět.

--

Vše, o čem jsme až dosud mluvili, je v přímém dosahu nyní existujících technologií. V příštích letech nás však pravděpodobně čeká mimořádně významný kvalitativní skok.

Mezníkem v budoucím vývoji AI bude fáze, kdy počítač dosáhne lidské úrovně myšlení a jednání, tj. získá schopnost takzvané „obecné umělé inteligence“ (AGI). AI pak bude schopna rozumět svému okolí, reagovat na jednotlivé události i na změny dosažené vývojem, bude umět zvládat různorodé úkoly, tedy například řešit jak matematické úlohy, tak i praktické otázky a problémy. Bude umět poznávat obličeje, chápat emoce, hrát hry, psát příběhy a hlavně – samostatně se učit věcem, s nimiž se setká poprvé a s nimž se dosud nesetkali ani lidé. Většina odborníků předpokládá, že této fáze AI dosáhne do deseti až patnácti let.

Dá se předpokládat, že vývoj se ani pak nezastaví. K významnému posílení inteligence umělých systémů by mohlo napomoci jejich propojení s lidským mozkem a s tím související „nahrávání“ obsahu lidské mysli do digitálních systémů. Ve vzdálenější budoucnosti pak dojde k dosažení takzvané technologické singularity, jak se označuje zatím hypotetický moment, kdy umělá inteligence překoná inteligenci člověka. Zatímco v naší současnosti už existují modely AI, které dokáží replikovat samy sebe, aniž by počet opakování byl imanentně omezený, po dosažení technologické singularity bude následovat technologická exploze v podobě nepřetržitého a nejspíš nezastavitelného vznikání nových a nových, čím dál mocnějších verzí umělé superinteligence, což by nenávratně a navždy vytrhlo vývoj lidstva z jeho dosavadní dráhy…

Na tuto představu navazují někteří filosofové (např. Nick Bostrom) takzvanou simulační hypotézou, která předpokládá, že náš svět – tedy jak my sami, tak celý vesmír – je umělou realitou, výtvorem gigantické počítačové simulace, již uvedla do chodu neznámá vyspělá civilizace, anebo snad všemocná nepoznatelná bytost…

--

Dostáváme se do světa umělých systémů násobně převyšujících schopnosti člověka. Do světa systémů, jež dokáží ve zlomku vteřiny replikovat sebe samé, přičemž vznikne nikoli prostá kopie, ale zdokonalená entita, která má kdesi v sobě nahrán obsah mozku někoho z nás, takže ho může dokonale simulovat, ve všem ho zastoupit. Pokud v sobě bude uchovávat myšlení více lidí, bude se moci mezi nimi bleskově přepínat, například je nechá spolu promlouvat. Přitom může takto existovat současně na prakticky libovolném počtu míst…

Tímto způsobem bude každý z nás nekonečný, nesmrtelný…