ZTRACENÉ DĚTI

Nemyslím ztracené děti ve smyslu, že někomu chybí, že zmizely.

Nemyslím ztracené děti ve smyslu, že se nenarodily, vizte např.https://smis-lab.cz/2024/01/01/komu-chybi-deti/

Myslím děti, všude kolem nás, které jsou ztracené někde v časoprostoru. Fyzicky tady jsou, ale jejich mysl není ukotvená, je rozevlátá. Na první pohled vypadají v pohodě, ale nejsou. Dospěláci je pokazili. Společnost je pokazila a stále kazí. A dospěláci buď nevidí, že jsou děti ztracené, nebo vidí, ale nehledají chybu u sebe. A pokud neodhalíme příčinu, pak neodstraníme problém, nestačí odstraňovat jen následky. To platí nejen u výchovy, ale týká se zdraví, politiky, vztahů atd. Dospěláci chyb dělají spoustu, např. ve výchově toto:

1) Rodiče svým dětem nevěnují dostatek POZORNOSTI. Na své vlastní děti nemají čas, nemají čas si s nimi povídat, nemají čas je vyslechnout, nemají čas být s nim. Nemají čas nebo náladu je vzdělávat a vzdělání spoléhají jen na školu. A k tomu ještě dopřávají dětem přemíru techniky, která není ani chabou náplastí na nedostatek osobních vztahů na nedostatek pozornosti. Techniky, která děti ještě více ničí fyzicky i psychicky.

2) Děti velmi často používají na psaní ve škole, na psaní domácích úkolů (pokud vůbec nějaké dělají) GUMOVACÍ PERO. Je to neskutečně škodlivý vynález. Oni totiž s vědomím toho, že cokoliv napíšou, mohou hned či později opravit, změnit, tak píšou bez přemýšlení. Neřeší dopady. Prostě to pak opraví. V životě to tak samozřejmě nejde. A i na tom papíře to často ve výsledku znamená, že nenapíšou nic, nebo špatně.

3) PŘECHOD PRO CHODCE je u mnoha škol ráno obsazen policistou nebo pověřenou osobami ve žluté vestě, aby děti chránil. Ale co je to za ochranu, když dětem zametají cestu tak, že je neučí zastavit se, rozhlédnout se, vyhodnotit situaci a pak se rozhodnout a konat. Ne, oni ti ochránci skáčou do vozovky, aby zastavili často jediné auto široko daleko, aby dítě nemuselo u přechodu ani zbrzdit svůj krok. Přitom zastavit a rozjet auto je ekologicky i ekonomicky mnohem horší než zastavit a rozejít chodce.

4) Můžeme přidat ještě jeden obecný přístup, opačný extrém, pokud jde o pozornost. Můžeme vidět kolem sebe často KULT DÍTĚTĚ. Přehnaná starostlivost, přehnaná materiální péče, důraz na konzum, důraz na práva, důraz na ego, ale žádné mantinely, žádná pravidla, žádné povinnosti, žádné duchovní hodnoty, žádná pokora. Z toho vyhrabat radost ze života a z poznání, spokojenost sám se sebou, zodpovědnost za svůj osud, to jde jen těžko.

Připomíná mi to ZTRACENOU GENERACI z počátku 20. století. V čem? Např.

- zdeformování představ o budoucnosti

- pocit vyřazení ze společnosti a neschopnost se do ní začlenit

- nedůvěra ve společnost a nesouhlas s hodnotami společnosti

- psychické problémy

- introvertní hrdina, který nedokáže komunikovat s přáteli

Možná jste si všimli, že těch paralel s počátkem minulého století je více. Ty dnešní děti jsou ztracené zatím jednotlivě. Moc se o tom nemluví, moc se o tom nepíše, i když psychologové i psychiatři mají termíny obsazené na dlouho dopředu. Dětská oddělení v nemocnicích jsou plná dětí bez fyzických komplikací. Ale těch ztracených dětí je mnohem více. Ony nepotřebují psychology, oni potřebují pozornost, péči, perspektivu, podporu. Co udělá tahle společnost, aby z toho nebyla ZTRACENÁ CELÁ GENERACE?