Hodíme vidle do parlamentu?

Na kandidátkách se to hemží doktory medicíny a práv (výjimečně i nějaký ten veterinář, přírodovědec či filozof se najde), pak učiteli a inženýry (nejlépe ekonomie). Hlavně u voleb do parlamentu se opakují ti, kteří se tzv. osvědčili. Čím? Tím, že se na kandidátku (i do Sněmovny) dostali vícekrát, jsou často omíláni v televizi a obvykle vybráni vedením strany na přední místa kandidátky.

Už jsme si ty volby několikrát vyzkoušeli a prožili nespočet prvků očekávání a zklamání (jak v Cimrmanově operetě Proso), které se pravidelně střídají. Fiala vystřídal Babiše a teď je zase řada na Babišovi? Nemusí to tak být.

Už nějakou chvíli se v Evropě volí jinak. Více a významněji do klání promlouvají „populistické a protestní“ strany. Čím to je? Odtržeností od reality současných elit? Tím, že významná část lidí (převážně manuálně pracujících) je poraženou skupinou globalizace a začíná se bránit? Tím, že se kyvadlo dějin obrací jiným směrem?

Asi je více důvodů a je to lepší přijmout jako fakt. Nejlepší fór na tom je, že se to takto nemuselo vyhrotit, stačilo více naslouchat (hlasu v globalizaci poražených, uvědomit si, že se nějakým způsobem vracíme k lokalizaci) a že se budeme muset nějak společně zamyslet nad vizemi budoucnosti národa, státu, ale i Evropy v již změněných podmínkách fungování světa.

Proto nastává tzv. okno příležitostí. Příležitosti volit jinak. Vycházejme z toho, že jsou tu významné skupiny lidí, kteří žijí jinak. Nazval jsem si je „vidláci“ a „korporátníci“.

Vidláctví, to je takový venkovský život. Žádné honění, žádná velká kariéra, spíš klídek, vztah k půdě, k zahradničení, třeba i chov drobného zvířectva, včel. Zahradní náčiní a technika, fyzická práce na čerstvém vzduchu, nutnost spolupráce a sousedské sounáležitosti a vzájemnosti.

Ta se může projevit občas i drsně, vzájemně se pohádají, dají si do držky, aby si za chvíli řekli: co jsme si, to jsme si a zase kamarádi, kteří spolu musí spolupracovat a vzájemně si pomáhat. Není lepší takový vidlácký, více soběstačný a méně závislý život než ten korporátní?

V korporátu často vládne přetvářka, navenek je skvělý tým, ale jinak si v tom týmu jdou vzájemně po krku a hlídají se. Proč asi? Protože kariéra? Protože hypotéka? Protože bonzáctví a vlezdoprdelismus jsou tady tou nejlepší strategií a taktikou? Která přináší výhody, nebo aspoň když seš dostatečně aktivistický (a loajální) zakryješ tím svoji neschopnost a všehoschopnost? Není to stresující a vyčerpávající v tom korporátu? A k čemu to slouží? Kariéra? Prachy? Úspěch? A když dosáhneš úspěchu, jsi šťastný? Osobně už tuhle hru hrát nemusím, já jsem šťastný jako vidlák, ikdyž jím se stávám hlavně ve svém volném čase a snažím se si to užít.

Dovedu si představit vidláky v Parlamentu. Proč? Protože když zemědělci přišli s peticí do Parlamentu, tak s ní moc neuspěli. To se jim politolog s teologem a učitelem vysmáli do ksichtu. No ale, když budou v tom Parlamentu sedět a nejlépe místo těch sebestředných politologů, učitelů a profi-politiků, to si snad nějak pomoct dokážou.

Já tedy ty vidláky v Parlamentu chci. Vždyť oni nás živí svojí prací ne kecy. A když si vezmou do ruky vidle, aby zahnali všechny ty Prouzy tam, kam patří, nebudu se na ně zlobit.

Oni ty vidle používají hlavně k práci a někdy je zkrátka potřeba udělat vidlemi kšá na ty odporné parazity. Protože ta naše společnost se potřebuje hlavně "odparatizovat" snad na všech úrovních. Nejvíce na té centrální.

A proč nezačít výměnou poslanců a dát příležitost vidlákům? Tedy volit více zemědělce a venkovany, tzv. napříč spektrem. Jen mám obavu, aby to toho Vidláka v Parlamentu nepřeválcovalo, aby nezapomněl zpívat tu svoji písničku a nezačal zpívat stejnou písničku jako ostatní, protože koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

Já jsem připraven ty vidle do toho Parlamentu hodit. A vy?