Izrael: Padouch, nebo hrdina? Aféra kolem tajné služby
Světla a stíny demokracie
Je až šokující, že za situace, v níž se Izrael nachází, si dovolí luxus vnitřní války mezi nejvyššími institucemi. Přesto tomu tak je.
Na jedné straně barikády stojí vládní koalice proti stále ještě úřadujícímu, ale vládou k 10. dubnu 2025 odvolanému šéfovi vnitřní tajné služby Šin Bet Ronenu Barovi. Jeho odvolání nicméně Vrchní soudní dvůr*/ k nelibosti vlády pozastavil, čímž se podle exekutivy postavil po bok Bara, kde se také nachází generální prokurátorka Izraele Gali Baharav-Miaraová; na procesu jejího odvolání vláda rovněž pracuje. Klíčové opoziční strany také stojí na straně Bara a spol. Opticky to tedy vypadá tak, že koalice - vláda a většina v Knesetu – drží pozici „proti všem“.
*/Vrchní soudní dvůr (součást Nejvyššího soudu Státu Izrael; má pravomoc posuzovat zákonnost rozhodnutí státních orgánů včetně vlády) nařídil kabinetu a generální prokurátorce, aby do konce svátku Pesach (19. 4. 2025) našly ve věci odvolání šéfa Šin Bet kompromis a Ronena Bara zatím ponechal ve funkci.
Jak to začalo
Významný televizní žurnalista Amit Segal ze stanice Kanál 12 zveřejnil 23. března 2025 materiál tajné služby Šin Bet, k němuž se nemohl dostat jinak než pomocí nezákonného úniku informací. Což se později potvrdilo. Šlo o komentáře šéfa Šin Bet Ronena Bara pronesené na jednání služby loni v září. Téma: Podezření, že kahanistický**/ extremismus se jako nebezpečný jev šíří v izraelské policii.
**/ Kahanismus – krajně pravicová ideologie prosazující mj. násilí a protiarabský rasismus. Politické strany s touto ideologií spojené jsou v Izraeli zakázané. Dlužno podotknout, že ultrapravicové síly v Izraeli chovají v nenávisti nejen muslimy, ale také křesťany. Název kahanismus je odvozen od příjmení rabína Kahaneho zavražděného v roce 1990. Kahane byl zakladatelem původní a dnes už neexistující strany Kach.
Jak na podezření na šíření kahanismu v policii v Šin Bet přišli? Podle novináře Segala se tak stalo po angažmá ministra národní bezpečnosti (a tedy i policie) Itamara Ben Gvira na Chrámové hoře 13. srpna 2024 (během postního svátu Tiša beav), kde údajně tvrdil, že dohodnutý status quo, že se Židé nesmějí v komplexu modlit ani provádět jiné náboženské úkony (což je ovšem samo o sobě nehorázné, leč platné a Izrael to oficiálně respektuje), se změnil. Obrazové materiály ukázaly Židy svobodně se modlící, aniž by police zasáhla. (Shodou okolností podobné závěry jsme viděli na sociálních sítích 17. dubna 2025. Policie vůči modlícím se Židům nezasáhla a mnistr Ben Gvir tvrdil, že je to jeho zásluha.) Kancelář premiéra Netanjahua tenkrát okamžitě zareagovala prohlášením, že status quo na Chrámové hoře zůstává beze změny. Podle Segalova tvrzení ovšem následné vyšetřování neprokázalo, že by policie byla benevolentní z popudu ministra Ben Gvira. Ať tak či onak, Šin Bet na Segalovo vyjádření zareagovala prohlášením, že v dané záležitosti neproběhlo z její strany žádné vyšetřování, a to ani policie, ani politického vedení, a žádné takové vyšetřování ani nyní neprobíhá. Služba si však vyhradila právo takováto podezření vyšetřovat, a to na základě toho, že je ze zákona pověřena bojem proti terorismu a že nástupnická strana Kahane Chai, ustavená po Kahaneho smrti, je ze zákona definována jako teroristická formace.
Pro doplnění celkového obrazu je nutné uvést, že ministr národní bezpečnosti Ben Gvir je dnes šéfem vládní strany Židovská síla, která je považována za ideového nástupce kahanismu (má jít o jeho soft verzi), přičemž samotný Ben Gvir se od některých svých radikálních názorů z mládí odklonil. V minulosti byl aktivní v mládežnické organizaci stran Kach a Kahane Chai, které byly jako teroristické zakázány. Navíc se v uplynulých letech zúčastnil vzpomínkových akcí za rabína Kahaneho a pronášel na nich projevy. Už z tohoto důvodu podezření o „kahanizaci“ policie nemusí být tak úplně nedůvodné.
Abychom se ale vrátili k tomu podstatnému. Jelikož novinář Segal musel obdržet informace, o nichž v televizi hovořil, nezákonně z prostředí služby Šin Bet, nezbývalo než tuto věc vyšetřit. Neboť jde o únik tajných informací do rukou nepovolané osobě. V Izraeli má pravomoc prošetřovat službu Šin Bet specializovaný útvar – oddělení vnitřního policejního vyšetřování (DIPI), které je součástí ministerstva spravedlnosti. V této kauze byly zapojeny také kontrolní mechanismy samotné služby. Výsledek se dostavil: 9. dubna 2025 byl zatčen agent Šin Bet pod kódovým označením Alef***/. Ukázalo se, že tajné informace předal nejen Amitu Segalovi, ale také novinářce Širit Avital Cohenové z deníku Jisrael Hajom a mimoto ministru vlády Amichaji Šiklimu. Kromě „kahanismu“ se únik týkal také nezveřejněné části zprávy Šin Bet s výsledky jejího vnitřního vyšetřování ohledně selhání v souvislosti s masakrem ze 7. října 2023. Aktuálně dodejme, že agent Alef byl ve středu 16. dubna propuštěn z vazby do (týdenního) domácího vězení.
***/ Alef – první písmeno hebrejské abecedy.
Na pozadí aféry „Katagate“
Všechny tyto události se dějí za situace, kdy Šin Bet a policie vyšetřuje aféru zvanou „Katargate“, v níž figurují blízcí spolupracovníci premiéra Netanjahua obvinění z toho, že obdrželi finanční prostředky z Kataru výměnou za to, že se budou snažit vytvářet lepší obraz Kataru ve vysokých politických a bezpečnostních kruzích Izraele a také v médiích. V kontextu jednání o rukojmích v Pásmu Gazy měli také, údajně na katarskou objednávku, poškozovat pověst Egypta jako jednoho z mediátorů (což katarská vláda vzápětí kategoricky popřela). Aféra se dostala na veřejnost letos v únoru a ještě v témže měsíci (27. 2.) nařídila generální prokurátorka Baharav-Miaraová službě Šin Bet a policii, aby se tímto podezřením zabývaly. Ovšem 20. března vláda rozhodla, že s platností od 10. dubna šéfa Šin Bet Ronena Bara odvolává. Důvod: ztráta důvěry. A také neschopnost služby Šin Bet zabránit nebo včas upozornit na hrozící masakr ze 7. října 2023. Zde dodejme, že Ronen Bar nikdy svůj díl odpovědnosti nepopíral a sdělil, že opustí post šéfa služby předčasně, ale až po vyšetření skandálu „Katargate“. Své odvolání vnímá jako pokus vlády toto vyšetřování torpédovat. Netanjahu naopak tvrdí, že vyšetřování aféry „Katargate“ bylo iniciován proto, aby se Ronen Bar udržel ve funkci. Tak trochu „Hlava 22“.
K odvolání Ronena Bara se z logiky věci vyjádřila, a to negativně, generální prokurátorka. Vládu upozornila, že nebyly dodrženy procesní postupy při (historicky vůbec prvním) odvolání šéfa Šin Bet a mimoto je podle jejího právního názoru premiér ve střetu zájmů, když nechal odvolat de facto šéfa vyšetřovatelů, kteří se zabývají aférou lidí z jeho nejbližšího okolí. Aniž bych chtěl vyvolávat falešné závěry, pouze věcně připomenu, že 23. března vláda vyslovila generální prokurátorce nedůvěru a následně byl zahájen proces jejího odvolání; touto věcí se totiž musí zabývat zákonem stanovená komise a navíc se očekávají žaloby k Vrchnímu soudnímu dvoru, takže půjde o běh na delší trať. Zkrátka, generální prokurátorku nelze odvolat takříkajíc ze dne na den. Zde budiž řečeno, že izraelský generální prokurátor má poněkud širší kompetence než je tomu jinde ve světě. Stojí v čele státního zastupitelství, zastupuje stát při právních jednáních, je hlavním právním poradcem vlády a zastupuje a střeží veřejný zájem, právní stát a občanské svobody. Baharav-Miaraová pojala toto své poslání jinak, než si vláda představovala a nejednou se s kabinetem dostala do nesouladu v právních otázkách. Byla proto ocejchována jako neloajální, což ovšem odmítla. Poukázala na to, že ona a její úřad prosadily a schválily stovky vládních usnesení a stovky vládou předložených právních předpisů a zastupovaly vládu ve více než dvou tisících soudních žalob proti ní včetně klíčových otázek souvisejících s válkou s Hamásem, jako jsou žaloby proti vládní politice týkající se humanitární pomoci Gaze, správního zadržování a dalších kontroverzních politik. Současně ale říká, že nemohla podpořit snahu vlády stavět se nad zákon a fungovat bez brzd a protiváh, zejména v této kritické době (válka, protivládní protesty a koneckonců blížící se volby 2026). Nemůže vládu podpořit, pakliže ta se snaží oslabit soudní moc, což je podstatou dočasně odložené reformy justičního systému prosazované nynější koalicí.
Povyk na politické scéně
Vyšetřování úniku tajných informací ze systému Šin Bet a zejména potenciálního průniku „kahanismu“ do policie rozlítilo koaliční scénu. Objevila se celá řada mimořádně silných tvrzení. Třebaže premiér Netanjahu se (zatím) přímo nevyjádřil, jeho strana Likud na sociálních sítích uvedla, že šéf Šin Bet a generální prokurátorka přetvořily části vnitřní tajné služby v „soukromou milici (toho, co nazvali) deep state, která podkopává izraelský právní stát a základy demokracie“. Podle Likudu „musí politické vyšetřování okamžitě skončit“ a Ronen Bar musí opustit svůj post, neboť příslušníci služby dělající profesionálně svoji práci si zaslouží jiného šéfa. Ministr Amichaj Šikli z Likudu, jeden z adresátů uniklých materiálů, nazval zatčeného agenta Alefa „hrdinou Izraele“, neboť poskytl informace o údajných nekalých praktikách Ronena Bara zahrnujících „obsedantní špehování úřadujícího ministra vlády“ a obvinil službu, že ve své analýze selhání v čase masakru ze 7. října nabídla falešný a zkreslený obraz, když tvrdila, že odpovědnost za tehdejší vývoj nese také politické vedení (k čemuž se ovšem Netanjahu nechce příliš znát). Ministr Šikli dokonce uvedl, že bude bojovat proti „politické Stasi“****/ v čele s Barem a Baharav-Miaraovou a přirovnal je k francouzskému absolutistickému panovníkovi Ludvíku XIV. kvůli jeho údajnému výroku „Stát jsem já“.
****/ Stasi – tajná policie bývalého východoněmeckého komunistického režimu.
Své k tomu řekl i ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir, jehož se tato kauza přímo týká. Označil Ronena Bara, Gali Baharav-Miaraovou a spolu s nimi i šéfa vyšetřovacího útvaru DIPI Kerena B. Menachema jako tři zástupce deep state, kteří překročili všechny hranice. Ještě ostřejší byl ministr financí Becalel Smotrič, předseda koaliční strany Náboženští sionisté: „Takto vypadá skutečný převrat.“ Vysvětlil, proč si to myslí. Podle něj služba Šin Bet zneužívá své pravomoce, které jí byly svěřeny výhradně za účelem chránit bezpečnost státu, proti zvoleným představitelům a novinářům, přičemž ztrácí brzdy a sebekontrolu. Navíc důkazem převratu je i skutečnost, že když se zvolená vláda rozhodne odvolat neúspěšného šéfa služby Šin Bet, který ztratil důvěru a vládu podrazil, tak generální prokurátorka a soud tomu násilně brání. Smotrič soudí, že Izrael se nachází na šikmé ploše; akce vyšetřovacích orgánů prý ohrožují demokracii. Podle něj by se příštím šéfem služby měl stát agent Alef – tedy ten, kdo z jejího systému vynesl nepovolaným osobám utajované informace.
Odlišný je pohled opozice. Její lídr Jair Lapid, předseda centristické strany Budoucnost existuje, si myslí, že všechny tyto koaliční „výkřiky“ mají jediný cíl – odvrátit pozornost od kauzy Katargate. Nynější Netanjahuův kabinet nazval kvůli útokům na vyšetřovatele úniků bez servítků „vládou zločinců“. Předseda středopravicové strany Národní jednota Benny Gantz, bývalý náčelník generálního štábu armády a exministr obrany, má za to, že bez ohledu na to, kdo je zdrojem úniku a komu byl určen musí být předání důvěrných bezpečnostních informací neoprávněným subjektům řádně prošetřeno. Současně se Gantz ostře ohradil proti kritice služby Šin Bet ze strany zástupců Likudu. Podle něj je neuvěřitelné, že největší vládní strana jedná tak, aby v čase války poškodila instituci, která patří z hlediska ochrany izraelské bezpečnosti k nejdůležitějším.
Nad tím ovšem kroutí hlavou nejen izraelská opozice, ale také mnozí přátelé Izraele včetně autora těchto řádků. Vskutku je některým aspektům současné izraelské politiky obtížné porozumět.