Klíč k vraždě Johna F. Kennedyho, část 2.

Od Kubánské raketové krize uběhlo 8 měsíců. Byl průměrně teplý červnový den roku 1963 a James Files se zdržoval v Chicagu. Neměl zrovna co na práci a hrál pinball v zadní místnosti podniku Harlo Grill. Vypadalo to na další klidný den, dokud k němu nepřistoupil zabiják Charles "Chuckie" Nicoletti a neřekl: „Hej Jimmy, pojď, potřebuju s tebou mluvit.“ Společně nasedli do auta a pomalu projížděli městem – tak, jak to dělali vždy, když bylo třeba probrat něco důležitého a důvěrného.

Nicoletti začal: „Plánujeme udělat jednoho tvýho kámoše.“ Files zpozornil. Tehdy měl v Chicagu jednoho známého, který dělal slušný rozruch. Vykrádal automaty na pinball a cigarety, aby měl na heroin. Dokázal si takhle nakrást až tisíc dolarů za den a už několikrát ho chytili a zbili, ale zatím ho nikdo nechtěl „vyřešit“ definitivně. Nicoletti se však jen zasmál: „Neblázni, o něj nejde.“ Naklonil se k Filesovi blíž a s ledovým klidem dodal: „Mám na mysli tvýho oblíbence prezidenta Kennedyho.“

Files se zarazil, ale pak se taky pousmál. Kennedyho nikdy neměl v lásce a myslel si, že si z něj Nicoletti jen utahuje. „No, to by mi zrovna žíly netrhalo,“ prohodil lehce. Nicoletti však zvážněl. „Myslím to vážně, Jimmy. Chci, abys mi pomohl s přípravou, obhlédl terén, navrhl plán a promyslel, jaké budeme potřebovat zbraně.“ Na okamžik se odmlčel a pak dodal něco, co Filesovi napovědělo, že nejde jen o běžné řeči v podsvětí. „Do celý týhle akce je zapojen i sám Johnny ‚Fešák‘ Roselli.“

James Files (dříve znám jako James Earl Sutton) se narodil v roce 1942 v Oaklandu ve státě Illinois. Už od dětství ho fascinovala střelba. Rád lovil zvěř a postupně si osvojil mimořádnou přesnost a zručnost. Jak však později přiznal, lov zvířat ho brzy omrzel. Skutečnou výzvou pro něj nebyla zvěř, ale lidé. Zabíjení se pro něj stalo nejen zálibou, ale i běžnou součástí života. V roce 1959 vstoupil do armády a stal se výsadkářem u 82. výsadkové divize. Během služby byl nasazen v Laosu, kde se podílel na tajných operacích.

V 50. a 60. letech se Spojené státy tajně angažovaly v Laosu, aby zabránily šíření komunismu v jihovýchodní Asii. První operace Hotfoot (1959–1962) a White Star (1961–1962) probíhaly pod vedením amerických „vojenských poradců“, kteří cvičili laoskou královskou armádu a etnické Hmongy v boji proti komunistické guerille Pathet Lao. Tyto mise formálně spadaly pod vojenskou pomoc, ale ve skutečnosti šlo o první fázi skrytého konfliktu, který postupně přerostl v největší tajnou válku CIA.

Avšak to, co pro Filese zpočátku znamenalo splněný sen, se rychle změnilo v noční můru. Podle vlastních slov byl v kritické situaci donucen zastřelit dva americké vojáky, aby neohrozil utajení mise. Skončil před vojenským soudem a zdálo se, že jeho kariéra skončí dřív, než vůbec začala. Jenže lidé, kteří neváhají překročit jakoukoli hranici pro splnění úkolu, jsou pro určité kruhy příliš cenní na to, aby je nechaly padnout. Záchrana Jamese Filese tak přišla z naprosto nečekaného směru – z rukou vysoce postaveného důstojníka CIA, Davida Atlee Phillipse, který osobně zajistil, aby Files zůstal na svobodě.

Phillips měl za sebou bohatou kariéru v tajných operacích a patřil k nejzkušenějším a nejuznávanějším odborníkům na dezinformace v CIA. Už koncem 50. let působil Phillips na Kubě pod krytím CIA, kde vedl dezinformační operace proti Castrovi a pracoval na náboru protikastrovských agentů. Po nástupu Fidela Castra na Kubu se stal Phillips jednou z klíčových postav operace Mongoose, jejímž cílem byla destabilizace Castrova režimu a příprava jeho svržení. Podílel se rovněž na operaci PBSUCCESS, která v roce 1954 vedla ke svržení guatemalského prezidenta Jacoba Árbenze. Po fiasku v Zátoce sviní v roce 1961 byl Phillips převelen do Mexika.

Po této záchraně začal Files pracovat pro Charlese Nicolettiho, nájemného vraha mafie a pravou ruku chicagského bosse Sama Giancany. Po celou dobu se však pravidelně hlásil Phillipsovi, aby ho průběžně informoval a byl k dispozici v případě potřeby. Files se zdržoval převážně v Chicagu, kde mezi lidmi z „rodiny“ stále častěji slýchal řeči o tom, že by někdo měl skoncovat s Kennedym. Zatím to ale vždy vypadalo jen na silácké řeči. On sám však cítil vůči prezidentovi vztek. Kvůli jeho rozhodnutí selhala operace v Zátoce sviní a Kuba tak zůstala v rukou komunistů.

Z pohledu mafie byli komunisté pro byznys naprostou pohromou. Kubánský převrat jim sebral hotely, kasina a noční kluby – zlatý důl, který měl generovat pohádkové zisky. Mafie chtěla Kubu zpět stejně zoufale jako Washington a Langley. A když se objeví společný nepřítel, otevírají se nečekané aliance. Nepřítel mého nepřítele je přece můj přítel – fungovalo to ve druhé světové válce proti Němcům a Japoncům, tak proč ne teď?

Původně se zvažovalo provést atentát přímo v Chicagu, ale někteří vlivní lidé z předních mafiánských rodin to považovali za příliš riskantní. Vždyť už tehdy po nich šel bratr prezidenta, Robert Francis Kennedy, jako slepice po flusu. Neuvěřitelná drzost, zvlášť když vezmeme v potaz, že prezidentské křeslo pomohli zařídit právě oni po dohodě s jejich tatínkem. Kennedyové by si to sice zasloužili, ale takto přímou a zjevnou linku mezi atentátem a mafií by riskoval jenom sebevrah.

Přibližně o 3 měsíce později, v září 1963 se Files poprvé dozvěděl, že atentát by se mohl odehrát v Dallasu. Místo i čas však stále nebyly jisté – nikdo přesně nevěděl, kdy a kde se bude JFK přesně nacházet. Město Dallas bylo jen jednou z možností, která se mohla, ale nemusela uskutečnit. Hovořilo se také o dalších městech, včetně New Orleans. Později, přibližně týden před Kennedyho plánovanou návštěvou, dostal Files instrukce, aby se přesunul sám pomocí auta do Dallasu. Bylo důležité nevzbudit zbytečnou pozornost a proto bylo lepší jet za bílého dne a splynout s provozem. Kufr auta byl, konec konců, plný zbraní.

Hlavním úkolem na místě pak pro Filese byla podrobná rekognoskace terénu. Ubytoval se v Lamplighter Motelu a svůj příjezd telefonicky ohlásil pouze dvěma lidem: Nicolettimu a Phillipsovi. Nikdo další, alespoň na základě toho, co mu bylo známo, o jeho přítomnosti v Dallasu nevěděl. Druhý den ráno však někdo na dveře jeho pokoje zaklepal. Nebyl to nikdo jiný než Lee Harvey Oswald. Files byl trochu v šoku, ale hned mu došlo, že Lee se jeho polohu nejspíš dozvěděl od Phillipse.

„Bylo mi řečeno, že ti mám ukázat oblast a být ti k ruce,“ pronesl Lee. Od té doby spolu byli každý den. Files se potřeboval rozstřílet a seřídit si optiku na svých zbraních. Vyjeli si spolu na okraj Dallasu, kde na opuštěném místě testoval své zbraně. Lee ho pozoroval a sbíral nábojnice, aby po jejich přípravné seanci nezůstala žádná stopa. Filesovi se Oswald nikdy nezdál být chladnokrevným zabijákem, spíše inteligentním a sečtělým pěšákem hrající roli ve větší a komplikovanější zpravodajské hře.

Když byl Files spokojený a Oswald posbíral všechny nábojnice, tak vyrazili zpět do centra města, aby si prošli terén. Filesovým hlavním úkolem bylo najít na Dealey Plaza ideální místo či místa k výstřelu a promyslet únikové cesty. Všímal si pohybu policistů, analyzoval předpokládanou trajektorii vozidel a hledal potenciální krytí. Zajímaly ho všechny detaily dané oblasti. Registroval, kde jsou slepé uličky či kde jsou rozdělané pouliční práce. Počítal, jak dlouho kterému semaforu trvá dostat se z červené na zelenou a zase zpět.

Brzy ráno v den atentátu Files vyzvedl v hotelu Dallas Cabana mafiánského bosse Johna Roselliho, který se do Dallasu dostal na poslední chvíli letadlem, které mu dle jeho slov zařídila a zaplatila CIA. Odjeli spolu do Fort Worth, kde měl Roselli domluvenou schůzku v palačinkárně s nikým jiným než s Jackem Rubym. Ruby byl dlouho napojený na mafii, bývalým subjektem tajného výzkumu CIA na vymývání mozku s označením MK ULTRA a pozdější vrah Lee Harvey Oswalda. Files doprovázel mafiánského bosse jako ochranka.

Files šel do baru první. Měl u sebe zbraň a zaujal strategickou pozici u baru. Objednal si kafe a byl na přání Roselliho připraven pro případ, že by se něco zvrtlo. Roselli s Rubym si sedli u stolu kousek od Filese, který Rubyho neznal a viděl ho poprvé v životě. Došlo k předání obálky a pak se všichni v klidu zase rozešli. Později v autě Roselli otevřel složený papírek. „Udělali v plánované a dopředu ohlášené trase pouze jednu změnu. Právě tady na Dealey Plaza. Budou odbočovat na Elm Street.“

Files a Roselli se vrátili do Dallasu, kde se setkali s Nicolettim a prošli si naposledy Dealey Plaza. „CIA se údajně podělala a dává od toho ruce pryč. Odvolali to. Co si o tom myslíš?“ zeptal se Filese Roselli. „Já bych do toho šel,“ odvětil Files. „Ok. A co bys řekl tomu, že bys byl záložní střelec Jimmy? Rozumíš. Prostě pro případ, že bychom minuli. Pouze a jen tehdy bys střílel.“ „S tím nemám problém.“ odvětil v klidu Files.

„Jakou si na to vezmeš zbraň?“ „Vezmu si Remington Fireball XP-100.“ „Vždyť je to jenom jednoranná pistole.“ „Jo, ale na víc než jeden výstřel stejně nebudu mít dost času. Navíc, Fireball je nesmírně přesná.“ Nemluvě o tom, že Files obdržel speciální munici připravenou mafiánským zbrojmistrem s přezdívkou Wolf. Náboje ráže .22 byly navrtány, naplněny rtutí a zazátkované voskem. Účelem bylo maximalizovat destrukci tkání při zásahu cíle.

Článek nepředstavuje nic jiného než autorovu vlastní interpretaci historických událostí, obsahu dostupných odtajněných dokumentů, stejně jako informací obsažených v dochovaných výpovědích a rozhovorech.