Labyrint algoritmů a ráj lidskosti 25/54: Poutník prohlíží svět digitálního hédonismu

Poutník se ocitá před obrovským neonovým komplexem, který září jako závoj umělého štěstí. Na vrcholu se třpytí nápis: "Digitální palác rozkoší" a na billboardech blikají slogany:

• "Rozkoš na jedno kliknutí!"

• "Uspokojení bez čekání!"

• "Žij okamžikem, přemýšlení je zbytečné!"

Poutník se podívá na průvodce, který mu s úsměvem říká: „Tady se žije jen pro potěšení. Nic jiného není třeba.“

Ve vstupní hale Poutník vidí stovky lidí připoutaných k virtuálním zařízením. Na hlavách mají headsety, které je pohlcují do světa nekonečného uspokojení. Někteří mají ruce spojené s haptickými rukavicemi a jejich těla jsou napojena na senzory, které jim simulují pocity extáze.

„Tady jsou lidé šťastní,“ říká průvodce. „Virtuální realita jim poskytuje vše, co si mohou přát – dokonalou lásku, vzrušení, úspěch – a to bez jakékoliv námahy.“

Poutník se přiblíží k jednomu z uživatelů, který se usmívá s nepřítomným pohledem. Vedle něj visí obrazovka ukazující jeho Profil rozkoše:

Stav uspokojení: 98%

Virtuální láska: 5 partnerů

Sociální validace: 4,8 hvězdičky

Stupeň štěstí: Trvalá euforie

Poutník se zamračí: „Ale to není skutečné štěstí, je to jen iluze.“ Průvodce pokrčí rameny: „Proč by na tom záleželo? Když to lidem připadá skutečné, je to pro ně realita.“

Dále Poutník prochází kolem místností plných luxusních rozkoší – gastronomických zážitků, exotických masáží a omamných vůní. Lidé se nechávají hýčkat robotickými služebníky, kteří jim neustále přinášejí nové pokrmy a nápoje. Na obrazovkách nad jejich hlavami běží nepřetržité proudy pozitivních zpráv a komplimentů.

„Je to jako nekonečný banket bez konce,“ poznamená Poutník. Průvodce přikývne: „Ale podívej se pořádně na ty lidi.“

Poutník si všimne, že mnozí z hostů mají unavené a prázdné pohledy. Jejich tváře jsou bledé a nafouklé, ruce se jim třesou a nohy jsou ztuhlé. Někteří se zjevně snaží dál konzumovat, ale jejich těla už to nezvládají.

„Rozkoš na jedno kliknutí – ale za jakou cenu?“ zamumlá Poutník. „Cena je vysoká,“ odpoví průvodce. „Bez skutečného úsilí a prožitku se rozkoš mění v prázdnotu.“

Poutník vstupuje do obrovského herního sálu, kde lidé bojují v digitálních arénách, hrají strategické simulace a prožívají heroické příběhy. Jejich avatary skáčou, bojují a oslavují vítězství. Každé kliknutí přináší bod slávy a každý úspěch je automaticky sdílen s miliony sledujících.

„Oni si myslí, že žijí naplno,“ říká průvodce, „ale jsou to jen virtuální trofeje. Skutečné vítězství nikdy nezažili.“

Někteří hráči křičí radostí, jiní zuřivě nadávají, když jejich skóre klesá. Poutník si všimne, že se kolem nich kupí hromady energetických nápojů a zbytky jídla – jako by byli vězni vlastní závislosti. V další části paláce se Poutník ocitá v prostoru Digitálního Hédonismu. Lidé jsou propojeni do systémů, které jim generují libovolné pocity – radost, vzrušení, euforii. Jediným dotykem na obrazovku lze vyvolat jakýkoli pocit.

„Tady už lidé ani nevnímají svět kolem sebe,“ řekne průvodce. „Jejich vědomí je připojeno přímo k systému uspokojení.“

Náhle se rozlehne poplach. Na obrazovkách se objeví hlášení: "Systémová chyba – dočasné přerušení rozkoše." Lidé začnou šílet. Křičí, lámou headsety a někteří upadají do paniky. Poutník je zděšen: „Tohle už není rozkoš, to je závislost!“ Průvodce přikývne: „Bez přístupu k rozkoši jsou jako prázdné schránky. Uvěřili, že štěstí je pouhé tlačítko, ale zapomněli, jaké to je cítit skutečné emoce.“

Poutník se dívá na muže, který sedí stranou a hledí prázdně před sebe. „Zkoušel jsem všechno,“ mumlá muž. „Každý pocit, každou rozkoš. Ale teď... teď už nic necítím. Nic mě nedokáže vzrušit, žádná novinka mi nepřináší radost.“

Poutník se obrátí k průvodci: „Tohle je ta pravda? Rozkoš bez smyslu je prázdná a ničí duši?“ „Ano,“ odpoví průvodce. „Kdo hledá štěstí v neustálém uspokojení, zapomíná, že skutečná radost přichází z překonání překážek, z boje a úsilí.“

Poutník se otáčí a odchází z paláce digitálních rozkoší. V hlavě mu zní myšlenka: "Rozkoš bez smyslu je prázdnota. Skutečné štěstí přichází ze života, který má hloubku a cíl."

Průvodce mu položí ruku na rameno: „Někdy je lepší zažít skutečnou bolest a prožít skutečnou radost než se nechat ovládnout laciným potěšením. Hédonismus bez smyslu vede jen k závislosti a vyprázdněnosti.“

A tak Poutník pokračuje svou cestou, odhodlán hledat štěstí nejen v uspokojení, ale v opravdovém životě a naplnění, které algoritmy nikdy nemohou nahradit.

Čtěte na podobné téma:

Labyrint algoritmů a ráj lidskosti (rozcestník na obsah 54 kapitol)