(R)evoluce - Výzva k znovuzískání suverenity – Zpráva pro českou a evropskou společnost

Během svého cestování napříč Blízkým východem jsem na naši zemičku nezapomněl a poctivě jsem sledoval i politický bizárek napříč Starým kontintentem. Přiznám se, že pořádně nevím, jak komentovat, že žijeme ve společnosti, která je schopná seriózně tvrdit, že Rusko se již tři roky díky válce na Ukrajině do roka rozpadne, a zároveň tvrdit, že Rusko se po Ukrajině nezastaví a půjde dobít půlku Evropského kontinentu, ale tak pojďme to zkusit. V každém případě mě zajímá, co někteří naši politici a novináři berou za drogy, když toto mohou vypustit z pusy. Chci taky.

Podobné logické nesmysly, nebo realitu ignorující tvrzení nám tu evropští politici servírují denně a proto mě nepřekvapuje, že poté, co na Mnichovské konferenci vystoupil americký víceprezident J. D. Vance s kritikou EU za její cenzuru, propagandu, a strach z vlastních voličů, se předseda této konference na místě rozbrečel. V moment, kdy si člověk dlouhodobě lže a pak narazí na tvrdou realitu, je pláč pochopitelnou reakcí a ač si to stále velká část Evropské společnosti neuvědomuje, tak již dlouhou dobu žijeme v obrovské informační bublině vlastní propagandy a iracionálními tvrzení o Rusku to zdaleka nekončí. Pojďme si tedy v rychlosti shrnout hlavní události posledních měsíců, které krásně ukazují, jak na tom teď Evropa je.

Pojďme začít Bruselem, který se i přes všemožné předvolební sliby nakonec rozhodl pokračovat v destrukci evropského automobilového průmyslu přes v podstatě centrálně plánovanou výrobu elektroaut, o které není zájem. Nikdo samozřejmě neřeší, že se tak děje i přes skandál s dotováním „nevládních organizací“, které za tyto a další podobné “zelené“ politiky lobbovaly z evropských peněz. Ač ve smlouvách nejspíš není přímo napsáno, že mají v Bruselu za tyto peníze lobbovat, dělaly tak a granty přesto dostávaly opakovaně. To mi příjde, jako by si komise vytvářela vlastní lobbisty pro prosazování vlastní politiky. Zatímco ve funkční demokracii by podobné chování bylo na okamžitou rezignaci, v EU, kde často rozhodují nadnárodní korporace, se jede dál - bez jakékoliv sebereflexe a většího odporu evropských poslanců, či samotných národních vlád.

Kromě destrukce evropského průmyslu a nových regulací, které zhoršují konkurenceschopnost evropských zemí vůči zbytku světa, pokračuje i evropské válečné štváčství vůči Rusku. Zatímco každý ideologicky nezaslepený a informovaný člověk vidí, že jediná rozumná cesta pro Ukrajinu je vyjednávání o míru, tak Marco Rubio tvrdí, že mu nejmenovaný evropský ministr zahraničí nabízel “evropský plán“ řešení situace. Tím měl být další rok války na Ukrajině, po kterém prý Rusko začne prosit o mír 😊. Zatímco Marco Rubio pak tuto válku nazývá pravým jménem, tedy proxy válkou mezi jadernými velmocemi, naše prolhaná média a politici toto sdělení nazývají papouškováním Ruské propagandy. Asi mají pocit, že mají lepší informace (nebo spíš lépe ignorují informace, které se jim nehodí do krámu) než ministr zahraničí země, která vede nejen proxy války nepřetržitě od konce 2. světové a tuto válku s Ruskem vyprovokovala. (Ač Ukrajina v tom také nebyla úplně nevinně)

Mezitím v Rumunsku vidíme rozklad demokracie v přímém přenosu. Tam se na konci minulého roku zrušili prezidentské volby, poté co první kolo vyhrál veřejností oblíbený politický outsider, který kandidoval na kritickém názoru k NATO základně a narovnání vztahů s Ruskem. Argumentem ke zrušení výsledku voleb byla údajně Ruskem placená reklama pro tohoto kandidáta. Tato údajná podpora o které ani nevěděl (což je samo o sobě absurdní důvod, protože by pak Rusko mohlo platit reklamu třeba stranám jako STAN, tuto informaci vypustit ven a STAN by měli být z voleb diskvalifikováni?) se nakonec ani nepotvrdila, ale to samozřejmě nezabránilo Rumunským soudům, aby Călinovi Georgescu zakázály kandidaturu v nových volbách. Také by mě nepřekvapilo, kdyby se Neměcko brzo rozhodlo jít stejnou cestou, když vidíme jejich aktuální rétoriku vůči AfD, stav svobody slova, kdy vám za nadávku na internetu naběhnou obrněnci do baráku, zakazují se přednášky na téma okupované území Palestina a demonstrace se tam potírají brutální neúměrnou silou.

Aby toho nebylo málo, tak ve Francii jsme teď viděli odsouzení a zákaz kandidatury Marine Le Pen na příštích 5 let. Ta byla odsouzena za placení svého osobního asistenta, či například bodyguarda z peněz EU, které měly být určené na placení jejích asistentů v EU parlamentu. Ač se nabízí otázky jako například: Kdy bodyguard a osobní asistent pracují pro evropského poslance a kdy pro předsedu národní strany, když tato osoba zastupuje obě pozice? Musí mít tato osoba tedy dva osobní asistenty? Jednoho, který řeší evropské záležitosti a druhého, který řeší ty národní? Když potřebuji bodyguarda, tak ho jako poslanec musím platit ze svých peněz a nemohu ho počítat jako asistenta, který mi pomáhá ve výkonu mé funkce? A otázek se dá určitě najít víc a určitě jsou zajímavé, ale já se chci spíš zaměřit na trest jako takový. Sám totiž vidím pochybení na straně Le Pen a zejména Národní Fronty, pokud se zaměříme na některé asistenty, kteří prý ani neměli kontakt s poslancem, pro kterého měli pracovat. Otázky, které mě proto zajimají jsou: Obohatila Marine Le Penn sama sebe? Ne. Byly peníze které použila směřovány pro její asistenty? Ano. Použila tyto peníze na své asistenty? Ano. Bylo to podle předpisů EU? Ač ne všichni asistenti musí pracovat v Bruselu, tak ne. Je trest adekvátní zločinu? Tato otázka by byla na delší debatu a odpověď bude velice subjektivní, ale dle mého ne. V moment kdy má soud zasahovat do politické soutěže by měl být velice opatrný a zakazovat účast ve volbách jen v případě závažných korupčních skandálů, či zločinů jako vlastizrada, což tento případ nesplňuje. Podobnými rozsudky totiž zasahuje do základních demokratických procesů a soud tak může ohrozit samotnou demokracii a nastavit nebezpečný precedent, kdy se zakazuje politikům kandidovat za podobné nesmysly jako teď v Rumunsku. Na druhou stranu jsem toho názoru, že všechny peníze (+inflace), které byly zneužity, by se měly vrátit se slušnou pokutou navíc, aby šlo o dostatečně odstrašující přiklad do budoucna i pro ostatní. V každém případě je tato situace úsměvná, ve srovnání s tím, jak se zachází s korupcí v EU v případě Covid vakcín, Qatar gate a další.

Během této turbulentní doby se pak nová americká administrativa pustila do auditu veřejných financí pod taktovkou Elona Muska a jeho Ministerstva pro vládní efektivitu (DOGE). Ti zjistili, že krom placení spousty nesmyslů na americké půdě, platí i nesmyslné až interně bezpečnost (cizích zemí) ohrožující projekty, či volby v zahraničí a i proto třeba agentura US AID ukončila 83% svých programů. Mluvíme zde i o financování nevládních evropských organizací, medií nebo agentur zjištujících veřejné mínění, které tu pak utváří veřejný diskurs.

To můžeme vidět například s nevládní organizací AcaMedia, z.u. tedy projektem Sinopsis. Ten je jedním z hlavních citovaných zdrojů na téma Čína/Taiwan pro valnou většinu českých mainstream médií a politiků, zatímco je už dlouhé roky skoro ze 100% placený z USA, Velké Británie a Austrálie. Jejich 5 zaměstnanců pak má již několik let průměrnou hrubou mzdu nad 100.000 Kč měsíčně a ač si tyto peníze za svou tvrdou práci možná zaslouží, otázky mohou znít: Čím? Jak moc od nich můžeme brát informace jako objektivní? A neměly by podobné neziskovky být brány jako zahraniční agenti, podobně tak jako třeba v USA? Nakonec přece jen nejlepší válka je ta, kterou vyhrajete bez výstřelu jediného náboje a proto dnes můžeme v médiích slýchat i pojem "informační válka". Co vám ale už většinou neřeknou je, že nejvíc lží dlouhodobě přichází skoro určitě ze západu a médií jako je CNN, New York Times, BBC apod. a v tuhle chvíli nižší polovina západní populace má doslova vygumované mozky propagandou, kdy bez použítí vlastního myšlení dnes papouškují cokoliv si v těchto mediích přečtou. A když jim někdo řekne, že by se měl zavést podobný zákon jako v USA, abysme věděli, kdo nejen za informace v našem mediálním prostoru platí, tak vám řeknou, že transparentnost a suverenita nejsou hodnoty, které česká a západní společnost zastává 😊.

Zatímco paní Černou, spoustu novinářů, politiků, či lidí pracujících pro neziskovky, placených ze státních pěnez, či peněz od Sorose a jim podobných umím pochopit, protože jsou v tom osobně zainteresováni, obyčejné lidi chápu již méně a jejich vygumovanost dávám na vrub lenosti a strachu z reálné konfrontace s informacemi, které nezapadají do jejich vidění světa a světa jejich kamarádů. Za poslední rok, kdy spousta informací vyplula na povrch, už musí být v takové kognitivní disonanci, že si ani neumím představit jaký guláš musí mít v hlavě ti, kteří stále tvrdí, že postup vlád během Covidu nebyl na politickou zakázku, ale dle dostupné vědy nebo, že válka na Ukrajině nebyla vyprovokována. Nejzajímavější na celé situaci je ale fakt, že zatímco v USA, už i mainstream média pomalu začínají psát, o čem u nás kdysi mluvili jen dezoláti, v EU stále převážně jedeme na vlně minuloroční propagandy. A to i přesto, že například válka s Ruskem je pro Evropu sebedestruktivní a byla výhodná (hodně teoreticky) jen pro USA a možná Velkou Británii. To stejné pak samozřejmě platí i pro unijní v podstatě bezmeznou podporu koloniálního, apartheidního projektu jménem Izrael v jeho zločinech proti lidskosti, který svým chováním dlouhodobě vyvolává migrační vlny a nejen tím způsobuje mnoho dalších bezpečnostních problémů, či rizik pro celou Evropu.

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč se Evropa chová tak submisivně vůči USA a vlastně i zbytku světa a proč dlouhodobě koná proti vlastním zájmům. Nevím jak vy, ale já jsem okolo sebe od malička poslouchal větu: "Radši budu žít ve světě ovládaným Amerikou, než Ruskem a Čínou." bez toho aby si ti, co to říkají, uvědomili, že jde o tzv. falešné dilema a že jsme schopni si svůj příběh určovat sami. Evropané někde během své cesty ztratili důvěru v sebe sama, své hodnoty a kulturu. A i proto jsme dnes na pomyslné křižovatce. Na jedné straně máme centrální vládu úředníků, která aktivně podrývá demokratické hodnoty, kterými se zaštiťuje a která zaprodala zájmy členských států a jejich občanů ve prospěch cizích mocností a nadnárodních korporací. Na druhé straně máme kalich čistého vína, který je potřeba vypít až do dna, uvědomit si, že žijeme v podstatě už skoro ve fašistické společnosti a valná většina toho, co nám tu politici a média prezentují jako pravdu, jsou polopravdy až čisté lži, bez kterých by EU dnes už nepřežila a o další spoustě věcí se ani nepíše. Podobně jako za dob Sovětského svazu je z toho potřeba i vyvodit důsledky a konečně se postavit za vlastní zájmy, i když se to třeba nebude líbit našim spojencům.

Dle mého je EU již nereformovatelná, je potřeba ji rozložit a založit místo ní instituci novou, která bude respektovat suverenitu jednotlivých členských státu, demokratické hodnoty a lidská práva na kterých je naše civilizace postavena. Zločince dnešního režimu je potřeba hnát před soudy a adekvátně potrestat. To neplatí pouze pro Evropskou komisi, ale i pro lokální politiky jako je náš premiér Fiala nebo třeba novináře, kteří vědomě obelhávali společnost.

Tak co evropský muži a ženo, kterou cestou se chceš vydat?

Pravda a Láska vítězí!