Udělat dojem!

Ono to vytváření dojmu zplodilo i zaměstnání. Dříve to byly hlavně reklamní firmy, co tam bylo kreativců, kteří měli za úkol vytvářet ty pravé dojmy, aby si klienti zadavatelů reklam koupili i to, po čem ani netouží, ani to nepotřebují, ale vědí, že tím na ostatní udělají dojem.

S rozvojem sociálních sítí dnes může každý udělat dojem minimálně na ty, co ho sledují. Tak se zrodili youtubeři a influenceři, kteří, když mají vliv a hodně sledovatelů, přináší jim to i zisky z reklamy, když (ne)nápadně cosi propagují. Původně to byla jen zábava, možná cesta z nudy, ale postupně se někteří stávají „celebritami“ a protože fanouškovství vydělává, mohou zábavu proměnit v práci, kterou se živí.

Jenže je třeba neustále přicházet s novými nápady a ty mohou (musí?) být šokující. A pak z toho může vyrůst závislost, jak u tvůrců, tak i jejich sledovatelů. Honba za lajky, za odměnou, za tím uspokojivým omamným pocitem štěstí (dopamin) neustále roste a vyžaduje už ne kreativitu, ale nutkání přijít s něčím novým. S něčím, co zaujme, co šokuje, co nasbírá nejvíc lajků.

Jde to do hloubky? Ani omylem, klouže to po povrchu, aby to přilákalo co nejvíc lidí a přimělo je to k lajkování. Byla by to „nevinná“ hra, která by hlavně škodila těm, kteří ji propadli, kdyby tomu lajkování a vytváření dojmu, nepropadlo tolik lidí. Hodně chytlaví byli zpočátku umělci. Asi největší průšvih je, když tomu propadnou ti, kteří by měli řešit reálné úkoly, znát souvislosti a veřejně sloužit ve prospěch správy země. To jsou další veřejně činné osoby jako politici, šéfové velkých korporací, státních institucí, žurnalisté a další.

Zvykli si vytvářet dojmy na Twitteru či facebooku, sbírat lajky za fotky, krátké texty a videa, mají své fandy, vytvořenou sociální bublinu, zkrátka jsou doslova očarováni touto virtuální realitou, že na fyzickou realitu už nemají tolik času, nebo už ani ty dvě reality nerozeznávají.

A vůbec netuší, co řeší a jak žijí jiní lidé. Hlavně ti, kteří zkrátka v tomto světě vůbec nejedou, příp. jedou, ale ne s tím hlavním (spíš propagovaným) proudem dojmů, protože ti si vytvářejí dojmy jiné, často i úplně opačné.

Zdá se, že celá dnešní moderní společnost spojená IT technologiemi, jede jen na dojmech. Překážejí jak fakta, tak přírodní zákony, ale i city, pocity, pochybnosti, chyby, přemýšlení.

Protože dojem byl stvořen, my (jeho stvořitelé) vám ho předkládáme ne k přemýšlení a diskusi, ale jako návod k použití, kterým se budete (muset) řídit. A co my pochybovači, kteří o tom přemýšlíme a chceme to pochopit? Kteří se ptáme proč a jak? A odpovědí nám je neptej se a plň si své povinnosti. Drsnějšími slovy drž hubu a krok. Co ty jsi to člověče za svini a dezoláta, když nesleduješ náš jedině správný narativ?

Jaká je budoucnost společnosti, která je založena na vytváření dojmů? Ve společnosti, kde moudrost, respekt, laskavost a pravdivost byla odsunuta na periferii a do popředí se dostala chamtivost, zbabělost, hloupost a nenávist? Taková společnost nemá budoucnost a pracuje na svém zhroucení, kolapsu. Přestože se mohla poučit a vyhnout se tomu.

Bacha na to, to je zase můj dojem, takže jsem v tom taky. Ono již svou přítomností na internetu a na blogosvětě. Byť v menší míře než na sociální síti.

Faktem je, že z dojmu můžeš mít dobrý pocit. Ale už se ho nenajíš, neobejme tě a nezahřeje. To už dojem není, to je fakt. Tedy fyzická realita.