Black Lives Matter v USA svoje reparace vyraboval. Britové je ale nemají od koho rabovat.

Už několik dní po sobě Velkou Británií zmítají „protesty“ obyvatel různých společenských skupin proti migrantům a jejich kriminalitě. Poslední kapkou ke spuštění toho běsnění – tedy jednou z mnoha posledních kapek – bylo podřezání několika děvčátek, skoro-podřezání dalších a k tomu několika dospělých. Dopustil se toho nedospělý rodák z Cardiffu a rozhodně tedy ne migrant a už vůbec ne muslim. Jeho rodiče totiž přišli ze Rwandy a hlásí se ke křesťanství. Tak nějak jsme se to dozvěděli z novin, například od redaktora Idnes pana Mánerta. Už celkem tradičně jsme se také dozvěděli, že tu ultrapravicovou lůzu k protestům angažovalo Rusko skrze svoje dezinformace.

Zkrátka dozvěděli jsme se půl pravdy a spekulace. Tou druhou půlkou pravdy je, že vůbec netušíme, k čemu se hlásí ten mladý vrah, tou druhou půlkou pravdy je, že v západní Evropě se druhá, třetí a další generace příchozích z kulturně neslučitelných oblastí radikalizuje, jak ukázují například zprávy a výzkumy z Německa. A ke spekulacím moc nemá smysl se vyjadřovat. Museli bychom totiž uvěřit, že značná část britské populace visí na rtech kremelským propagandistům a tomu co tvrdí nejen uvěří, ale je na jejich popud i ochotna začít demolovat vlastní zemi. Uvěříme spíše tomu, nebo tomu, co nám mediální mainstream neukázal, a sice ty gangy mládeže „migračního původu“ které si to vyběhly vyřídit s právě „protestujícími“ Brity? Kdo je vinen více a kdo méně?

Britští starousedlíci protestují, ničí a rabují prostě proto, že je vedou agresivní živly, které by si k tomu našly jakýkoli důvod, ale stále častěji se k nim přidávají i dosud bezúhonní občané, ve kterých veškerý vývoj poslední doby utvrzuje přesvědčení, že je vláda zradila a hodila přes palubu.

Britští starousedlíci běsní z bezradnosti a bezvýchodnosti své situace. Vidí, jak je neustále těžší vydělávat na živobytí a jak ti, kteří se o rozvoj jejich země nijak nezasloužili dostávají přinejmenším základní potřeby zdarma a jak jich přibývá nekonečným proudem. A vidí, jak se tito příchozí z kulturně neslučitelných okruhů chovají: Neustále přibývá potyček mezi především mladistvými z jejich řad v tzv. „vyloučených lokalitách“, celá západní Evropa je zaplavena jejich kriminalitou – pouliční, drogovou, násilnou. Proti nim je vláda bezradná, ale provinivší se starousedlíky hromadně zatýká . Zatímco jen vrátit jediného kriminálníka z řad migrantů do jeho země stojí neuvěřitelné úsilí, peníze a čas, tak nový britský premiér z řad Labouristů pan Starmer ihned připravil proti v současnosti výtržnost páchajícím Britům „stálou armádu policistů“ a nová místa ve věznicích. Ano, je to ten pán, který samozřejmě ihned po nástupu do funkce zrušil deportace nepřijatých migrantů – kampak? – no ano, do rodiště toho mladého vraha, do nyní už dlouho bezpečné Rwandy. Ovšem co se týče násilí, v polovině devadesátých let si Rwanda prožila to, co je jen slabým odleskem krvavé řeže toho mládence. Memy kulturních vzorců včetně násilných ovšem ve společnosti i v jednotlivcích přetrvávají a nejen ve Rwanďanech. Lidé z jiných kulturních okruhů jsou prostě zvyklí řešit rozpory jinak a bohužel se prokazuje, že ať je to extrémistické prostředí mešit nebo násilnická ulice, v dětech a dospívajících současné generace „migračního původu“ jsou tyto memy utvrzovány a probouzeny s nevídanou brutalitou. Dalo se to čekat: Kdo přímo do západní Evropy migroval, může porovnat svoji životní úroveň doma a v západní Evropě. Kdo se tam migrantovi narodil, ten bere svoji životní úroveň a veškerou sociální péči jako samozřejmost a pokud zjistí, že se stačí chovat pouze „jinak“ a ještě si přilepšit, nemá morální zábrany, které mají ti, kteří ty zákony vymysleli doma pro sebe.

Proti vlastním občanům se v Británii postavil jejich stát i církev – prohlašuje migranty za křesťany a stěžuje tak jejich deportaci. Jestlipak to nepomohlo i tomu občanovi Konga, který se v Británii tak dlouho bil za práva migrantů a nakonec se přiznal ke znásilnění?

Britští občané jsou zoufalí a zoufalý člověk v prvé řadě kope kolem sebe. Kdesi z hlubin podvědomí se britským starousedlíkům zjevuje temná pravda, že aby je vláda nepoužívala pouze jako hadr, kterým vytírá rozlité mléko své šílené „lidskoprávní“ migrační politiky, musí také oni začit řádit, ničit, páchat kriminalitu. Je to akt společnosti na prahu občanské války, která ztratila schopnost se vnitřně dohodnout a setká-li se s problémem, pak ho už neumí řešit kultivovaně, ale efektivně a rázně. Cokoli mimo pasivitu a smíření se by totiž bylo „extrémistické“, „xenofobní“, „rasistické“, prostě něco, čemu se slušný člověk vyhne obloukem.

Současná vlna násilností ve Velké Británii snad bude brzy uhašena. Ale jestli nebudou přijata konečně účinná opatření a Britové nepocítí v dohledné době zlepšení, vypukne to ničení a vandalství znovu a ještě silněji. A celá západní Evropa je v tomto Velké Británii podobná jao vejce vejci.

Možná se nakonec občané západní Evropy opravdu semknou, jak k tomu neustále vyzývali jejich politici. Ale jestli se opravdu semknou, pak by se právě ti politici měli začít bát, protože má-li být obnovena spravedlnost, musí ti politici skončit za mřížemi jako první. Ať na ně dopadne plná síla zákona, jak nyní vyhrožuje pan Starmer dnešním výtržníkům z řad Britů, ale sám není schopen zajistit ani stín zákona na činy kriminálníků z řad mnohých migrantů.