Bolívie: Země slaných pouští, čarodějnických trhů, a neposlušnosti vůči státu

Divy turistické Bolívie

V prosinci 2024 jsem cestoval z Paraguaye přes severní Argentinu do Bolívie, země s téměř neuvěřitelnými zajímavostmi. Třetina země se nachází na nehostinném Altiplanu, rozsáhlé náhorní plošině pohoří And v průměrné výšce 3600 metrů. Na Altiplanu se rozprostírá i sladkovodní jezero Titicaca, tak velké, že díky němu má tato vnitrozemská země námořnictvo. Uprostřed Altiplana je hluboké údolí, v němž se nachází surrealistická metropole La Paz, která vypadá jako budoucí kolonizace Marsu. Na druhou stranu je tam možné zcela běžně navštívit trh s čarodějnickými potřebami, El Mercado de las Brujas. Na jihu země se rozkládají rozsáhlé pláně Salar de Uyuni, nekonečné hokejové hřiště s povrchem ze soli.

Město věčného jara Cochabamba

Protože to byla moje třetí návštěva Bolívie, záměrně jsem odbočil z vyšlapaných turistických cest (tzv. gringo trail). To nejlepší (velmi subjektivně) přišlo na konec: Cochabamba. Město s počasím věčného jara a gurmánský ráj. Obyvatelé, španělsky cochabambinos, jsou známí příslovím, že nejí aby žili, ale žijí aby jedli. Město obklopuje pohoří Tunari a v centru se nachází nejvyšší socha Ježíše Krista na světě – Cristo de la Concordia (Kristus míru). Vím, co si myslíte: ano, je skutečně o něco vyšší než slavnější Cristo Redentor (Kristus Spasitel) v Rio de Janeiru.

Cochabamba byla také místem, kde jsem se poprvé setkal tváří v tvář s klasickou politickou telenovelou Latinské Ameriky. Ještě pár dní před příjezdem jsem si nebyl jistý, zda se tam vůbec dostanu - kvůli nechvalně bězným bolivijským blokádám silnic, které proměnily město v pevnost odříznutou od zbytku země. Jak k tomu došlo?

Politická telenovela Bolívie

V průběhu své historie Bolívie zažila dramatické politické otřesy, které je příliš složité shrnout v krátkém článku. Evo Morales se stal prvním domorodým prezidentem Bolívie v roce 2006. Vládl do roku 2019, během éry charakterizované socialistickou politikou, znárodňováním klíčových odvětví a důrazem na práva původního obyvatelstva. Jeho podporovatelé vyzdvihují ekonomický růst a snižování chudoby za jeho vlády, zatímco kritici jej obviňují z toho, že se zaměřoval hlavně na stavbu fotbalových hřišť v chudých vesnicích a podílel se na obchodu s narkotiky.

V roce 2019 Moralesova snaha o čtvrté volební období vyvolala obvinění z podvodů, masové protesty a nakonec jeho rezignaci. Prozatímní vláda (2019–2020) měla za cíl obnovit demokracii, ale čelila pokračujícím nepokojům. V roce 2020 zvítězil Luis Arce ve vcelku standartních volbách, což signalizovalo křehký návrat ke stabilitě. Jeho vláda se však potýkala s ekonomickými problémy, jako jsou inflace, stagnující mzdy a nedostatek paliva. Viděl jsem kilometry dlouhé fronty aut čekajících na benzínových pumpách. Během mé návštěvy bylo možné směnit dolary na černém trhu s prémií 10–20 %.

I když nejsem nijak zastáncem demokracie, uznávám, že v Bolivii by představovala zlepšení oproti současné situaci.

V říjnu 2024 Moralesovi příznivci zablokovali silnice v Cochabambě na protest proti jeho možnému zatčení. Tyto blokády ochromily místní ekonomiku a způsobily nedostatek potravin a paliva. Nakonec došlo k přestřelce mezi Moralesovým konvojem prchajícím z Cochabamby a vládními silami.

Naivní dojem projíždějícího turisty z Evropy

Blokády však byly zrušeny včas, abych mohl do města přijet a něco se naučit. Bolivijská populace je směsicí původních obyvatel, potomků španělských dobyvatelů a různorodých přistěhovalců. Tyto komunity se často dramaticky liší sociálním statusem, kulturou a bohatstvím, a jejich společným pojítkem je jen abstraktní představa národa pod jednou vlajkou. I zde je země symbolicky rozdělena, protože má ve skutečnosti dvě oficiální vlajky: národní bolivijskou vlajku a duhovou domorodou Wiphalu. Ale to je jen první dojem.

Bolívie odolná a vzdorující

Hlubší pravda je, že zatímco politická nestabilita a ekonomické problémy Bolívie jsou obrovské, nejvíce na mě zapůsobila odolnost a vzdor jejích obyvatel. V Evropě jsme se nechali příliš dlouho domestikovat a dovolili vládám, aby postupně omezovaly naše svobody. Bolivijci mi připomněli něco zásadního: zatímco zákon má chránit lidi před sebou navzájem, ústava existuje proto, aby chránila lid před mocí státu. Když tyto principy selžou, neposlušnost není jen právem, ale nutností.

Bolívie možná není vzorem k napodobení, ale určitě je zdrojem inspirace v odhodlání odmítnout poslušně se podřídit.