Kapry a petardy už v hypermarketu nekoupíte

Společnost Tesco se konečně přidává k již dříve osvíceným spolkům Billa a Lidl a zakáže před svými markety prodej živých kaprů a jakýchkoli petard.

Pokud se dnes objeví nějaká zdravý rozum popírající hovadina, má už občan tu zkušenost, že bude zdůvodněna buď tzv. „ekologií“, nebo tzv. „lidskými právy“. U posledního pokrokového rozhodnutí hypermarketových řetězců se nám to hezky spojuje a jde tu o „zvířecí práva“: Kapr v kádi je totiž stresován, takže bude patrně lépe, pokud si ho ulovíte sami, nebo koupíte odjinud a ponecháte doma čekat na jeho osud ve vaně. Přece jen domácí vana je pohodlnější, než káď, kterou musíte sdílet s kolegy, že ano. A ta zručnost amatérských domácích zabíječů, radost pohledět! Co se týče těch rachejtlí, tak tady je prý též příliš vysoká cena za krátkou podívanou na ohňostroj z důvodu narušení pohody zvířat, bezpečnosti lidí a životního prostředí. Proto bude lépe, zakoupí-li si pyrotechniku občan v kamenném obchodě nebo na internetu, kde bude jeho nákup ekologičtější ještě o to přepravné. A nakonec, možná, že ohňostroje přestane prodávat a zakáže i jejich vlast Čína, vždyť nám, pokrokové Evropě přece celý svět visí na rtech. Osobně však považuji za vážnější situaci ohledně prodeje živých kaprů, protože dříve nebo později někomu rupne v kouli a začne vyžadovat též zákaz prodeje živých rostlin.

Pochopitelně tady nejde o žádnou ekologii ani práva lidí či zvířat. Jde tu pouze o úlitbu té části společnosti, která se začala považovat za ty lepší a morálnější a našla pro to oporu u vlivných politických a mediálních sil. Samozřejmě, že na nedávný Halloween, jenž se zabydlel i v našich luzích a hájích, nabízely hypermarkety megatuny něčeho, co ani při nejlepší vůli nelze nazvat jinak než sračkami. To však asi ekologické bylo, stejně jako je ekologické spotřební běsnění u všech dalších zkomercionalizovaných svátků. A to největší v podobě Vánoc nás teprve čeká. Přenechat tedy nepatrnou část trhu specializovaným prodejcům a ještě se přitom tvářit společensky zodpovědně může manažerům těch firem dávat smysl, ba na západ od nás to může být vlastně už nezbytnost. Vzpomeňme si třeba, jak v roce 2021 začala Komerční banka před Vánocemi vychovávat Čechy, aby to letos z důvodu emisí sloučenin uhlíku zkusili bez kapra. Mladá aktivistka, kterou si banka k tomu půjčila v reklamním spotu plkala nesmysly a lži, které před vypuštěním do oběhu nikdo v KB nekontroloval. Jenže ideologický cíl byl zkrátka dán a případné ztráty si management zaúčtuje do nákladů. Ostatně, banky z podstaty žijí z peněz ostatních, tak jaképak copak. KB jde ale ještě dál, nejen, že dělá kampaně proti emisím uhlíku, ale začala měřit i uhlíkovou stopu svých reklamních kampaní! Musím se při nejbližší příležitosti v Komerčce přeptat, jakou uhlíkovou stopu měla jejich reklamní kampaň na to měření uhlíkové stopy těch reklamních kampaní.

Všimněme si, že tyto do nebe volající magořiny nám servírují jen podniky, které jsou ekonomickou hantýrkou řečeno „too big to fail“, tedy příliš velké na to, aby je ekonomika, v tomto případě stát, nechal padnout. Stát nenechá padnout velkou banku, stát kašle na šmelinu i oligopoly potravinových řetězců. Tyto firmy si v našem „tržním“ hospodářství zkrátka mohou dovolit všechno. Malý a střední podnikatel si vychovávat zákazníky dovolit nemůže a už vůbec z nich nemůže dělat idioty. Brzy však budou i tyto podniky buzerovány v podobě ESG s kravinami stejného druhu, ale už oficiálně požadovanými. Pochopitelně, že na rozdíl od nich velké firmy měly dostatek času, finančních i lidských zdrojů se na to připravit a prostě si to započítat do nákladů, které zase zaplatí konečný spotřebitel. První vlaštovkou je ta unikátní směrnice o odlesňování, která představuje byrokratické orgie připravené asi tak dobře jako pirát Bartoš připravil to stavební řízení. Tudíž se ho i současný pokrokový establishment zalekl a platnost odložil, to jest podobně jako u jiných věcí spuštěního onoho masakru hodil na bedra vládám příštím.

Snad se ale blýská na lepší časy. Když firma Gillette začala vychovávat muže svojí reklamou se zženštilým chlapcem, který muže káral za toxickou maskulinitu, naštvali se na ni zákazníci a firma počítala ztráty. Americký Budweisser dopadl stejně, Jaguar, jenž zapomněl, který prezident a proč v USA právě zvítězil, na svoji woke kampaň doplácí právě v těchto dnech. Letecký gigant Boeing také zjišťuje, že ideologicky správně posazený, avšak neschopný management úspěch nezajistí. Boeing ovšem není nějaký Volkswagen a tak má šanci se vrátit do zisku, protože je schopen vyhodit zadarmo drahé specialisty na diverzitu a podobnou „pracující inteligenci“. Svět totiž tancuje podle těch největších hráčů, jejichž hracími kartami jsou peníze a pokud něčí zabedněnost začne ohrožovat jejich kšefty, vypořádají se s nimi, mají-li k tomu příležitost. To jest provozují-li svůj byznys mimo místa jako je Čína, Rusko či EU. Kyvadlo zkrátka vyletělo na jeden extrémní směr až příliš nahoru a nyní se zhoupává dolů. Snad se to projeví celosvětově. Jak vysoko vyletí ve směru opačném, o tom máme moc rozhodnout my všichni. Já osobně bych si místo nějaké divočiny v obou směrech nejvíce ze všeho přál jen takové konejšivé houpání a „mírný pokrok v mezích zákona“.