Česko A v Echu B

Echo 24 před nedávnem oslavilo 10 let existence. Nešlo o běžné jubileum. Echu se podařilo mnohem více než přežít. Postupně se propracovalo zřejmě nejen u nás k ojedinělé imunitě. Do své DNA dokázalo ostražitě nevpustit extrémní liberalismus. Naopak, postupně se stalo jeho systematickým kritikem. Ruku v ruce s tím jsme byli léta svědky v Čechách málo vídané nenadutosti a bezpředsudečnosti v textech Echa. Platí to dokonce o psaní o osobě Andreje Babiše a jeho ANO. Ač vzhledem k okolnostem vzniku Echa by nemělo mít většího nepřítele. Trapně karikován nebyl ani takový terč jako Miloš Zeman. Mohli jste se spolehnout, že posledním médiem posedlým Ruskem je Echo.

Krátce po zasloužené sklizni slávy a chvály se ale něco změnilo. Asi to tak bývá. Echo se začalo prostřednictvím textů Bohumila Pečinky hlásit k precedentním pojmům desoláti, nejnověji v souvislosti s výsledkem krajských voleb dokonce Česko A, Česko B. Pro čtenáře uvyklé hodnotově významně odlišnému systému tvorby pojmů a zaměření pozornosti témat na Echu je to trochu šok.

Výše uvedené pojmy nejsou nevinnou slovní omáčkou. Otevírají okna do militantního politického ringu. To je první novinka. Tou druhou je samozřejmě v desolátech obsažená deklarace neochoty zabývat se určitými východisky i cíli. Redukce. Ctností Echa byla přitom nádherná rošťácká tendence k rebelii. Ovšem i tušení, že i národovecká, případně konspirační scéna, něco podstatného ztělesňuje. Řeč je zkrátka o svobodě.

To tedy končí? Stane se také Echo běžným českým establishmentem s dobovou ideologií? I ono nás už bude ve jménu demokracie chránit před krajní pravicí, antisystémem, Ruskem atd.? Nebo to hrát na obě strany a hodí se to na běžnou pluralitu názorů?