Mír na Ukrajině je podmínkou záchrany demokracie v Evropě

Probíhající úsilí USA ukončit válku na Ukrajině, ač si to asi málokdo nepřeje, doslova mučí Evropu. Nejde ani tak o to, do jaké míry bude či nebude do celkového ujednání autoritativně promlouvat. Koneckonců, nejedná se ani o mimořádně bohatý, jednotný, a už vůbec ne dostatečně vyzbrojený subjekt mezinárodní politiky. Ta pravá trýzeň pochází ze (snad) končícího, ale aspoň v něčem prospěšného, experimentu s válkou: jestli nechceme krach a návrat totality, musíme koexistovat a hlavně hodně obchodovat s Ruskem.

Potřebujeme více Rusko, nebo USA?

Ačkoli jsme si to jako členové NATO dlouhá léta neuvědomovali, měli Rusové nejen nás svým způsobem dál na „vodítku“. Všechny politické a hospodářské souvislosti války na Ukrajině nám dnes stále více naznačují, že jsme členy obranné aliance proti zemi, kterou ale zároveň velmi potřebujeme. Více než USA. Napomůže návratu k aspoň určité prosperitě odběr drahého zkapalněného plynu z Americky, nebo proudící podstatně levnější suroviny z Ruska? K čemu bude „nezávislost“ na Rusku, když nebude na důchody? Byl historickým předpokladem evropského „welfare state“ a úspěšného průmyslu více ruský plyn, nebo americký voják?

Ruský útok na Ukrajinu vytvořil podmínky pro to, abychom se jako Česká republika z rámce strategického vztahu s Ruskem vyvázali, ale i přes vítězoslavné politické proklamace je přesně po 3 letech více než jisté, že jde o sebeklam. V kombinaci s náklady na bezuhlíkovou budoucnost, s vysokými cenami elektřiny způsobenými německou Energiewende a s vysokou cenou práce je ztráta ceny za plyn pro středoevropský průmysl, základ naší obživy, fatální. Apologeti tabuizace Ruska budou chtít o procentíčka míchat těmito proměnnými a hlavně tvořit další dluhy, jenže čas je proti nám.

Chaos na obzoru

Nesou se snad německé volby v duchu návratu k jaderné energetice nebo odstoupení Německa od závazků Green Dealu? Postaví německé a další evropské automobilky a továrny na nohy pouhé zmírnění bezemisní agendy? Je krátkodobě reálné platit za americký plyn méně? Zachrání nás nějaká pomoc z Ameriky? Nebo vstupy do evropské průmyslové výroby vyřešíme ze dne na den snížením platů a růstem nezaměstnanosti? Kolik času vlastně máme, než dojde k nevratným změnám, tedy přesunu zbývající výroby s vysokou přidanou hodnotou na jiné kontinenty? Dá se to celé nazvat jinak, než jako zoufalá a akutní situace? A to jsme se zatím milosrdně nezabývali hrozícím celním soubojem s USA.

Obrysy toho, co se blíží, jsou už zřetelné: pokles HDP, růst nezaměstnanosti, deflace a všeobecný úpadek bez konce. Oproti minulosti nepůjde ani o vnější šok, ani o cyklus, kdy je zřejmé, že v zásadě je kde brát a na čem stavět. Například na technologickém náskoku a na exportu, na dostatku levných surovin a energií, na levné práci a malé regulaci. Nebo aspoň díky malým dluhům. O všechny komparativní výhody už typická západoevropská ekonomika přišla. Dojde-li na masovější nezaměstnanost, dostanou se ke slovu krajní pravice i levice. Zbytek v podstatě známe. V zemích jako Francie a Německo se do extrémního sociálního sporu vmísí navíc miliony migrantů s dosti militantními vlohami.

Podrazit, nebo se zachránit?

Bylo by hodně divu, kdyby si zástupy evropských kritiků Donalda Trumpa ve skrytu duše nepřály jeho úspěch v ukrajinské otázce, pokud by přinesl zároveň možnost „business as usual“ s Ruskem. Hrát geopolitické druhé housle může přinést i výhody: všechno si sjednal Trump, plyn teče, stojí co stál, HDP roste, my za nic nemůžeme, to Trump, milá Ukrajino. Tak lehké to ale asi nebude. Putin bude od Evropanů čekat uznání nebo toleranci anexe východních ukrajinských území a pokud mu to Trump dovolí, budou muset zapomenout i na pokračování vojenské podpory. A trubky? Tenhle poslední trumf – pokud jde právě o nešťastnou Evropu - patří Ukrajině!

Stále převládá názor, že bez Ruska to v pohodě půjde, že něco z Green Dealu určitě zachráníme, Ukrajiny dáme jenom kousek, větší část posichruje jakási evropská armáda a ještě nějak zvládneme 3, 4 % HDP na armádu. A kdyby bylo po našem, mohlo by se válčit klidně dál. Ve skutečnosti otevírá Trump jednáním s Ruskem Evropě včetně Ukrajiny poslední dveře před tím, aby musely Rusku čelit samy, což Ukrajinci dobře vědí. A proto, raději než se opřít o krachující a blouznící Evropu, přijmou zanedlouho tvrdý mír. Klidně bez nás.

A plyn? Bude po tom všem ještě "morálně" rozdílu mezi Putinem a LNG od Trumpa? Příslušný evropský komisař na sebe v Kremlu nedá dlouho čekat.