Co má společného inflace a covid?

I když už nejsem několik let zaměstnanec, vstávám ráno brzy pravidelně, abych byla s dětmi, než odejdou do školy. Za to rozhodnutí žít a vydělávat jinak jsem vděčná. Mé zdraví se zlepšuje od doby, kdy jsem ztratila zaměstnanecké výhody a opustila korporátní svět. Na volnou nohu jsem se po desetiletích zaměstnaneckého vztahu dostala krátce před dobou covidovou. Šťastná náhoda. Vlastně ne, náhody neexistují. Nedovedu si představit, že bych dobu covidovou musela trávit snášením různých nesmyslných nařízení. A že bych se nemohla pružně přizpůsobit tomu, že mi moje děti systém hodil ze školy, z kolektivu, daleko od učitelů, školní jídelny, kroužků a kamarádů domů na mnoho měsíců.

Dnes jsem jako jiné dny odvezla děti na autobus a šla si koupit včerejší pečivo se slevou 70%. Když už ho sama nepeču, nepotřebuji, aby křupalo a bylo horké. A je rozdíl, jestli dám za pečivo každý den 100 Kč nebo jen 30 Kč. Za rok je to úspora 25 tis. Kč. K tomu do nákupu pár základních potravin. Většinou nekupuji polotovary a výrobky, jejichž obsah a popis bez brýlí ani nepřečtu. Vlastně i omezuji nákup v supermarketech. Např. kypřící prášek: Kdysi jsem kupovala v obchodě v těch malých papírových baleních po 13 g. V přepočtu na kg to vyjde na cca 300 – 500 Kč. Dávám nyní do pečení jedlou sodu a ta stojí 49 Kč za kg. A využití má veliké i jinde, nejen v kuchyni. Koupila jsem si o ní knihu, soda je levná a navíc ekologická.

Postavila jsem se do fronty k pokladně, i když vedle zely prázdnotou samoobslužné poklady. Bylo by to tam rychlejší, ale já chci pozdravit, poděkovat, dívat se u placení do očí. Na otázku "máte aplikaci LIDL+?", jsem odpověděla "ne, děkuji nechci". Zaplatila jsem hotově. Moc to nestálo, ty zdravé nákupy jsou paradoxně levnější. Vlastně můžu inflaci poděkovat, že mě donutila udělat další změny v mém životním přístupu. Tedy ta inflace se tu jen tak sama neobjevila, stejně jako covid, za to někdo může, ale to nepatří k této úvaze.

Pak jsem si všimla, že paní ve frontě za mnou měla ještě menší nákup a přesto také nešla k samoobslužné pokladně. Také zaplatila bankovkou a na otázku "máte aplikaci..." odpověděla rezolutně NEE. Měla jsem radost a usmála jsem se sama pro sebe a možná i na všechny okolo. Ten den začal mnohem krásněji a zdravěji, než kdybych jela metrem do kanceláře a pozorovala všude kolem sebe špunty v uchu, oči zapíchnuté do malé obrazovky a přes pusu sem tam roušku.

Souběžně s tím, jak rostou ceny potravin a jak odháním kolem sebe mlhu, ve kterém jsem do covidu žila, se ještě více zabývám tím, co jíme, tím, co kupujeme na jídlo. A tak s potěším můžu říct, že "díky inflaci a covidu" jíme ještě zdravěji a levněji. A to je jen jedna ze změn, kterou jsem udělala.

Dá se toho dělat více. Např. už dlouho říkám, "kdyby všichni přestali pít coca-colu, tak udělají něco pro své fyzické, psychické i finanční zdraví" a ještě bude bonus navíc. A hle, nedávno na téma coca-cola návod v článku na Blogosvětě, který se týkal něčeho jiného. Také důležitého. Vlastně také zdraví. https://www.blogosvet.cz/article/dopis-obcana-66-firmam-rHfC8 Byl to článek od nového neznámého autora, tak jsem si řekla, zkusím se také podělit o svůj názor. Jak to máte vy? Nechali jste se covidem zatlačit do kouta? Ničí Vás inflace? Nebo Vám něco z toho, případně obojí otevřelo oči?