Blogosvět.cz logoBlogosvět.cz logo

Ďábelský plán, jak zlevnit elektřinu (a všechno) v zemích koruny české

Fiktivní rozhovor premiéra s kancléřem

Dne 15. dubna A. D. 2023 Německo vypíná poslední tři jaderné elektrárny. V kanceláři kancléře zvoní telefon. Unavený kancléř ho přebírá od asistentky - prý volá premiér suverénní (téměř spolkové) země kdesi pod Saskem. „Mein Gott, dnes jsem měl zase perný den, už bych chtěl být v posteli,“ pomyslí si kancléř.


Kancléř: Hallo. Bundeskanzler am Apparat. Kdo je na druhém konci drátu?

Premiér: Drátu? Když myslíte... To jsem já – premiér malé, ale šikovné země pod Saskem. Chtěl jsem vás srdečně pozdravit, na něco se zeptat a oznámit rozhodnutí suverénní země. Dobré pro klima, samozřejmě.

Kancléř: Na gut. Tak co máte na srdci, pane premiére?

Premiér: Pojďme k jádru věci, tedy k jádru. Vy v sobotu vypínáte 3 poslední jaderné elektrárny, což nám – upřímně řečeno – už zase zdraží elektřinu a všechno ostatní. Jenže my ji máme kvůli povolenkám i předchozímu odstavování jaderek už dost drahou i tak, propisuje se nám ta drahota do všech cen, zvyšuje nám díru v rozpočtu, utlačuje průmysl, životní úroveň klesá a lidé nejsou spokojeni.

Jak jste mi minule poradil, svedl jsem to na válku. V tom mi zdatně pomáhá i ta úplně nejdrsnější opozice, která to taky svádí na válku. Když lže vláda, ještě to lze pochopit. Sám víte, jak těžké břímě je vládnutí. Ale když jí v tom pomáhá opozice, to už nejde nazvat jinak než štěstí.

Místo aby se soustředili na hlavní důvody krize, zlobí se na modrožluté vlajky. A tím se pro nás stávají snadným terčem, takže je nálepkujeme jako proruské živly. Díky tomu se nám daří držet vámi požadovaný kurs i přes pokles životní úrovně. Není nad spolupráci vlády s opozicí!

Jenže nakonec to voliči asi prokouknou. Pochopí, že hlavní důvod drahoty jsou povolenky na uhlí u nás i u vás v kombinaci s vaším zavíráním jaderných elektráren. A k tomu naše účast na vašem pokřiv... pokř... prostě na vašem trhu elektřinou, promiňte. Když snížíte nabídku, cena vzroste. I nám. Je to krok, který nebere ohled na partnery, to, čemu říkáte v němčině Alleingang. S tím se musí něco dělat.

Kancléř: Aha, tohle. Ale já s tím nic nenadělám, jsem jen kancléř. My se chceme stát energeticky bezjadernou zemí, máme na to zákon. Už jednou jsem odložil vypnutí posledních jaderek o 3,5 měsíce, víte, co mě to stálo úsilí?

Bylo to chytré: kdybychom je vypnuli koncem roku, všichni by poznali, že jsme tím zdražili elektřinu. Když to uděláme v půlce dubna, přes léto to soláry trochu vykryjí a projeví se to plně až pak.

Musím si postěžovat. Občané mi konec jádra neschvalují ani tady. Podle nedávného průzkumu je 52 % Němců proti odstavení jádra, 37 % pro a zbylých 11 % neví. Ty ještě zpracujeme, takže to bude půl na půl. Tedy celkem značná podpora pro převratné bolestivé změny, ne?

Jádro je rozhodně fuj, stejně jako uhlí, plyn, ropa, krávy s jejich metanem, auta na paliva, topení, lidi s jejich uhlíkovou stopou... Lidi podporujeme, jen kdyby neměli tu stopu. Takže - nic se nedá dělat, Německo musí zachránit planetu.

Premiér: Přestože děláme poslední dobou samé koniny... Tedy jinak: přestože přijímáme všechno, co chce Brusel a vy, rozhodl jsem se, že už budu konstruktivní, abych pomohl vám uskutečnit vaše vize a současně snížil cenu elektřiny a všeho u nás. Mám ďábelský plán. Věřím, že se vám bude líbit.

Kancléř: Povídejte, uskutečňování našich vizí mě zajímá nejvíc.

Premiér: Řekl jste, že jaderná energie je fuj, zavíráte ji, tedy ji nemáte rádi, rozumím tomu správně?

Kancléř: Ano, docela správně.

Premiér: Takže když ji nechcete, nechcete ji vůbec, že?

Kancléř: Nechceme. Jinak bychom si ji nezavírali.

Premiér: Jak jádro, tak uhlí je pro vás fuj a proto je třeba s nimi skoncovat, rozumím správně?

Kancléř: Natürlich. Uhlí je pfui. Jádro je pfui. Musí se to všechno vypnout.

Premiér: Výborně. Můj ďábelský plán totiž počítá s tím, že vám nebudeme prodávat, co sami nechcete. Nebudeme vám cpát svoje jádro a uhlí přeměněné na elektřinu. Je to... jako když je někdo čerstvý nekuřák a pořád mu prodávají cigarety, ale on je už nechce, kupuje jenom ze zvyku.

My se rádi budeme dál účastnit na společném trhu elektřiny jen našimi obnovitelnými zdroji. A zákonem zakážeme vývoz 4/5 elektřiny, která je z jádra a uhlí, do zemí, které obojí nechtějí.

A protože solární a větrná elektřina je přece výhodná, jak říkáte vy, vytváří údajně pracovní místa a prosperitu, jak říkají i v Bruselu, budeme vám vyvážet všechny drobné přebytky solární a větrné elektřiny, samou dobrou energii. Sami si necháme tu špatnou, takže jí bude potřeba míň (jenom pro nás). A protože jí bude potřeba míň, přispějeme k záchraně planety. Současně to povede k značnému poklesu cen elektřiny u nás, a následně k poklesu všech cen a růstu průmyslu. To budou všichni koukat, že provedu něco, co povede ke zlevnění a růstu místo ke zdražení a poklesu. Nemůžu si pomoct, ale nejspíš mě znovu zvolí. A na tom mi, abych pravdu řekl, záleží. Už jsem si myslel, že to nedám, ale ďábelský plán mi dává naději.

Kancléř: A-ha... Hmm, já to asi musím schválit, protože to pomůže planetě. Poradím se s experty, jestli to náhodou nezdraží elektřinu u nás. Zelení mi říkají, že OZE jsou ze všeho nejlevnější a že náš průmysl díky nim pokvete, i kdyby to mělo být např. v Číně. Bez vaší nepěkné energie budeme ještě rychleji budovat první uhlíkově neutrální energetiku světa.

V jádru tedy nic proti vašemu ďábelskému plánu nemám, je to rychlejší cesta k záchraně planety. Ale teď mě omluvte, už se mi chce opravdu spát, měl jsem těžký den. Auf Wiederhören. Nebo jak říkáme u nás v Osnabrücku: Bis en anner Maol!

Premiér: Věděl jsem, že se dohodneme na urychlení záchrany planety. Ještě to zavolám do Vídně, určitě budou taky nadšeně souhlasit, že si už neuvaří čaj na české jaderné energii. Na slyšenou a děkuji.

A tak v suverénních zemích koruny české zavládla spokojenost, protože ceny poklesly a životní úroveň zase stoupla, rozpočet se začal vyrovnávat i bez utahování daňové smyčky a po následném zrušení povolenek na domácí uhlíkové zdroje se z české kotliny stalo malé Švýcarsko. A to je konec pohádky.

KAREL MACHALA