„Digitálně dementní generace“ by měla volit až ve 23 letech

Dlouhodobě prosazuji, že by lidé v ČR měli moci volit i platit daně už v 16 letech. Je to ale opravdu dobrý nápad, aby s tím začínala tato „digitálně dementní generace“? Neměla by s tím začít až ta „post-digitálně dementní generace“ někdy v roce 2035?

„Digitálně dementní generace“ je celkem provokativní, ale výstižný pojem, popisující dnešní mladé lidi, jejichž životní realitou jsou chytré telefony, sociální sítě a nonstop přístup k informacím, které jsou snadno dostupné, ale málokdy zpracované do hlubšího pochopení. Vyrůstá nám tu tedy generace, která konzumuje obsah rychle, povrchně a bez kritického odstupu. Generace, která spoléhá na algoritmy a doporučení, místo aby hledala a ověřovala fakta. Generace, která má sice nepřeberné možnosti komunikace, ale často ztrácí schopnost přemýšlet dlouhodobě, uceleně a samostatně.

Jejich myšlení formuje „scrollovací“ kultura, kde rozhodování probíhá na základě emocí, nikoli logiky. A právě proto mi přijde důležité klást si otázku: Jsou skutečně připraveni převzít zodpovědnost za svou volbu už v 16 letech? Za mě ne. Civilizační konflikty už nyní začínají podle mě vyžadovat v Západní civilizaci návrat ke strategii šachu, a ne rapid šachu.

Navrhoval bych tedy, aby se tato „digitálně dementní generace“ zamyslela, zda své volební právo nevyužijí až ve svých 23 letech, kdy už má člověk první zkušenosti s realitou života – ať už v práci, studiu nebo samostatném bydlení. Má schopnost lépe porozumět kontextu rozhodnutí (protože politické, ekonomické a společenské volby mají dopady, které nejsou viditelné okamžitě) a budou mít vyvinutější kritické myšlení (ve 23 letech je větší šance, že jedinec dokáže filtrovat dezinformace a chápat různé úhly pohledu).

Na rozdíl od 16letých, kteří jsou stále silně ovlivněni školou, rodiči či online influencery, třiadvacetiletí už mají alespoň minimální odstup od svých bublin a možnost získat vlastní životní zkušenosti. Generace vyrůstající v digitálním světě je naučená přijímat rychlá řešení. Politické volby ale nejsou „swipe doleva nebo doprava“ – rozhodnutí v nich ovlivňuje směřování země na dlouhé roky dopředu. Dnešní rychlý svět si žádá naopak zralejší voliče, což šestnáctiletí, kteří jsou v tomto věku nejvíce náchylní k manipulacím, zkratkovitým řešením a „trendovým“ rozhodnutím, nejsou - a to může mít neblahé důsledky.

Dobrovolné posunutí si svého využití volebního práva na 23 let by jim umožnilo, aby se k volbám rozhodli přistupovat vědomě a s respektem. V době, kdy je společnost zahlcená informacemi, dezinformacemi a povrchními narativy, je kvalita voličů důležitější než jejich kvantita a dnešní šestnáctiletí podle mě nejsou připraveni nést tíhu politických rozhodnutí – což není jejich vina, ale důsledek doby, ve které vyrůstají. Voluntaristické posunutí věku volební účasti je podle mě to nejzralejší, co mohou vykonat a dát demokracii šanci, aby se stala zodpovědnější. Budoucnost patří těm, kteří ji chápou – ne těm, kteří ji jen „lajkují“.

Děti jsou naše budoucnost a osobně ji vidím spíše v té „post-digitálně dementní generaci“, kteří by měli mít kolem roku 2035 ono volební právo v již zmiňovaných 16 letech.