Slovo k svátku Chanuka

Co Chanuka znamená pro Židy, vědí nejlépe oni sami. Ale co pro nás, kdo jsme jiné než judaistické víry, případně pro ty, kdo se považují za lidi bez vyznání? Může nám bezmála 22 století poté, co se události, díky nimž Chanuka v židovském kalendáři existuje, ještě něco anebo vůbec něco říci? Jsem si jist, že i v dnešní době rozhodně ano.

Nelze se ovšem vyhnout politice, protože chanukový příběh je s ní velice úzce spojen. Připomenu. Ve druhém století před naším letopočtem ovládali Judeu, vlast Židů, řecko-syrští seleukovci. Judské království jako nezávislý státní útvar přestalo existoval v 6. století před naším letzopočtem. Judeu pak nejprve opanovali Babyloňané, po nich Peršané a nakonec nástupci Alexandra Velikého. Ve střetu mezi ptolemaiovci (západní část Alexandrovy říše) a seleukovci (východní oblasti) byli úspěšnější druzí jmenovaní. V roce 167 před naším letopočtem se seleukovský král Antiochos IV. Epifanés dopustil fatální chyby. V rámci snahy o násilnou helenizaci židovské společnosti si brutálně počínal ve vztahu k judaistickému náboženství, které bylo zakázáno. Nutil Židy obětovat pohanským modlám, ohavně znesvětil jeruzalémský Chrám, jehož poklad navíc vyloupil a dopouštěl se masakrů židovského obyvatelstva. Všechny tyto excesy vyvolaly Makabejské povstání, které vyústilo nejen ve znovuvysvěcení Chrámu v Jeruzalémě, ale v neméně důležitou obnovu politické samostatnosti. Bylo ustaveno židovské Hasmonejské království, které sice nemělo dlouhého trvání (jako zcela či částečně nezávislé existovalo v rozmezí let 142 až 37 před naším letopočtem), nicméně řadí se mezi další samostatné monarchie starověké izraelské/judské pospolitosti. Proč to takto připomínám, uvedu níže.

Podstata svátku Chanuka se váže ke znovuvysvěcení jeruzalémského Chrámu. Během jeho rituální obnovy v roce 165 před naším letopočtem přišlo na řadu zapálení chrámového svícnu (sedmiramenné menory), ovšem objevil se problém. Byla nalezena pouze jedna nádobka s olivovým olejem, její objem ale běžně vystačil pouze na jeden den. Tenkrát se ale stal zázrak. Menora i z toho mála oleje dokázala svítit osm dní, než se podařilo připravit novou zásobu. Je asi zbytečné dodávat, že na památku této výjimečné události zapalují Židé osmiramenný svícen, a to tak, že první den svátku zažehnou první svíci a každý další den již k hořící (hořícím) přidají jednu další.

Odkaz pro naši dobu

Dnes a denně jsme svědky, v rámci konfliktu mezi Izraelem a palestinskými Araby, popírání historického nároku Židů na Zemi izraelskou, popírání hlubokého spojení mezi národem a jeho vlastí, popírání existence dávných monarchií, Chrámů, Jeruzaléma jako hlavního města židovského lidu, které je jeho srdcem. To vše jenom proto, že Zemi izraelskou si nárokují jiní. Ti, kdo ji obsadili v rámci islámské expanze. Tu ostatně nikdo nepopírá. Arabové by proto neměli popírat, že dávno předtím, přibližně o sedm století dříve, než se narodil jejich prorok Mohamed, osvobodil Juda Makabejský se svými věrnými Jeruzalém od helenistických uchvatitelů, vyčistil starobylý chrám a vrátil ho původnímu duchovnímu účelu. Tvrzení palestinskoarabské propagandy, že dnešní Židé nejsou potomky těch starověkých, a tudíž nemají na Zemi izraelskou (v jejich terminologii Palestinu) žádné historické právo je stejná lež jako jejich přesvědčení, že oni jsou potomky starověkých Filištínců a tudíž mají na Palestinu přednostní právo. Není tomu tak. A také o tom je svátek Chanuka.