Echo letošních Vánoc

Glosa

Z našeho i zahraničního vánočního dění mě kromě jiného zaujal proslov britského krále Karla. Toho jména třetího. Nejsem skalní monarchista, zato konzervativec a k britské monarchii chovám respekt.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

25. prosince v 22:52

Napište první komentář

Média, naše i zahraniční, vyzdvihla z monarchova vystoupení především tu pasáž, v níž hovořil o nemoci své a princezny Kate. Jistě i mnozí z nás máme ve svém okolí, mezi příbuznými, někoho, koho stihla těžká zkouška v podobě nejzákeřnější choroby. O to víc chápeme krále i princeznu, třebaže naše myšlenky a modlitby patří na prvním místě nemocným v naší širší rodině. Je to přirozené a správné. Karel a Kate mohou mít ve Spojeném království, zemích Commonwealthu i jnde ve světe bezpočet ctitelů, kteří jim věnují svoji pozornost, místo v srdci. Ovšem naši blízcí mají jenom nás a když na ně nebudeme myslet my, tak kdo? Cizí lidé mimo naše město, naši zemi? Jistěže ne.

Zapůsobila na mě Karlova slova (volně): „Příklad, který nám dal Ježíš, je nadčasový a univerzální. Znamená, že je zapotřebí vstoupit do světa těch, kteří trpí, změnit jejich životy a přinést tak naději tam, kde vládne beznaděj.“ Dokážeme to? Chceme to? Anebo tuto službu raději přenecháme charitě, sociální službě, Armádě spásy? Slova k zamyšlení.

Jsem velkým fanouškem anglických vánoční písní a koled. Proto mě potěšilo, že britský vladař připomněl slova jedné z nich. Zahanben přiznávám, že nepatřila k mým nejoblíbenějším, což se dnešním dnem mění. Má název „Once In Royal David’s City“. Král položil důraz na sloku, v níž se zpívá (volně), že náš svatý Spasitel sestoupil z nebe na zem a žil mezi nuznými, slabými a obyčejnými lidmi; král dodal, že Ježíš změnil životy těch, s nimiž se setkal, a to skrze Boží vykupitelskou lásku. „Takové je srdce příběhu Narození Páně. Jeho tlukot můžeme slyšet ve všech vyznáních velké víry v Boží lásku a milosrdenství v časech radosti i utrpení a vyzývá nás, abychom přinášeli světlo tam, kde je temnota.“

Toto zastavení uzavřu krátkým osobním postřehem. Vždy jsem u vládců svobodného světa oceňoval duchovní dimenzi v jejich vánočních promluvách. Britský panovník ani letos tuto moji naději nezklamal. Jen mě mrzí, že něco podobného nenacházím, nebo téměř nenacházím, ve svátečních proslovech představitelů České republiky. Jako kdyby betlémský příběh ani neexistoval.