Mediální typologie ve veřejném prostoru

V záplavě zpráv a informací jsem si vytvořil vlastní typologii lidí, kteří se objevují v mediálním prostoru. Pomáhá mi to v orientaci a předem nastavuje úroveň mých očekávání. Rád se s vámi o tuto typologii podělím.

Ve veřejném prostoru, v médiích (TV, rozhlas) či veřejných debatách rozlišuji dva druhy osob. Jednak jsou to filozofové, lidé zastávající široké spektrum názorů na v podstatě cokoliv – od velkého třesku přes zahradničení, vaření až po etické množení psů. A dále ekonomové, kteří se soustřeďují na exaktnější hledání korelací, případně kauzalit souvisejících s oběživem a penězi.

Většinou si rozdílu mezi těmito dvěma skupinami všimnete na první pohled podle jejich vzezření, ještě než vůbec začnou hovořit. Ekonomové jsou upravení, muži nosí saka, někdy i kravaty, a celkově se snaží vypadat movitě. Na ženách ekonomkách je vidět dobrý vkus v oblékání, kvalitní kosmetická a kadeřnická péče. Ekonom mluví rychle, zřetelně a často používá slova jako inflace, centrální banka, úrok a krize. V poslední době si ekonomové rozšířili slovní zásobu o výrazy jako plyn, ropa a živočišná výroba, což o nich prozrazuje, že na sobě stále tvrdě pracují. Pozoruhodné na této skupině odborníků je, že se málokdy shodnou, navzdory tomu, že je ekonomika považována za nejexaktnější vědu ze všech společenskovědních oborů.

Ekonomové mají rádi turistiku a často jezdí na různé setkání a kongresy, kde rokují a konzumují různé značky vín – dle kvality školy, kterou absolvovali. Naši ekonomové tedy spíše preferují moravské značky, zatímco zahraniční ekonomové dávají přednost kvalitním vínům italským a francouzským. Také jsou obětaví a na konferenci o skleníkových plynech klidně cestují z Prahy až do San Franciska nebo Sydney. Většinou dokáží přesvědčivě vysvětlit, kde se vzala nechuť neoklasických ekonomů vůči jejich starým rodičům, když pochopili, že starý nepracující člověk porušuje zákon volného trhu už jen tím, že dýchá.

Filozof je pro mne kategorie daleko širší a méně uchopitelná. Proto si ji ještě rozděluji na čisté filozofy a filozofy méně čisté. Osvojil jsem si několik vlastních testů, které mi pomáhají identifikovat čistého filozofa. První test spočívá v tom, že zajdu na nějakou jejich zpoplatněnou veřejnou přednášku. Pokud jim rozumím, ihned požádám o vrácení vstupného, protože to určitě nejsou čistí filozofové. Správný filozof hovoří tak, že mu nikdo nerozumí. Čistý filozof je natolik poučený, že chápe, že současné filozofii rozumět ani nelze. To osoba ve filozofii neškolená neví.

Další test, který používám, je ten, že se filozofa nenápadně zeptám na znění sínové věty. Pokud dostanu správnou odpověď, je mi nad slunce jasné, že se o filozofa nejedná. Matematika se na žádném studijním oboru filozofie v ČR nevyučuje a správný čistý filozof se jí tak trochu štítí. Filozof také demonstrativně zanedbává svůj zevnějšek, aby dal najevo, že hodnoty, které jej zajímají, nejsou z tohoto světa. Na škále čistý–ušmudlaný bych tak ekonomy rozhodně řadil na první místo. Filozof je většinou ohleduplnější k životnímu prostředí než ekonom, a proto cestuje spíše po Čechách, na Moravě a případně Polsku.

Příkladem nečistého filozofa je například disident, který bivakuje někde na náměstí s minimem hygienického zázemí, kde propaguje svůj originální etický koncept „jak mít vysoký důchod, aniž jsem kdy pracoval“. Mají praxi už od předrevolučních dob z návštěv bytových seminářů. Oblíbenou filosofickou disciplínou této kategorie filosofů je vůbec etika. Témata, kterými se méně čistý filozof zabývá, mohou být velmi různorodá. Poslední dobou mne zaujalo téma „jak Konečná zavinila Francouzskou revoluci, i když se narodila skoro 200 let po jejím vzniku“ a nebo "jak eticky obhájit a ještě vylepšit genocidu".

Poslední dobou zvažuji, že bych tuto kategorizaci rozšířil i o kategorii haruspiků. Haruspikové byli věštci ve starověkém Římě, kteří předpovídali budoucnost z pozorování vnitřností obětovaných zvířat, zejména jater. Toto tradiční spojení anatomické pitvy většinou opeřenců a hermeneutiky – tedy metody výkladu – mi připadá jako velmi přiléhavé pro výsledky intelektuálního úsilí některých špičkových odborníků–poradců, kteří působí v nejvyšších patrech našeho společenského života a svou pravou intelektuální identitu se snaží ukrývat pod běžnými jmény jako ekonomický poradce, politický poradce, tiskový mluvčí nebo marketér. Přestože se schovávají pod těmito běžnými jmény, výsledky, ke kterým docházejí, je prozradí, protože zdaleka přesahují výkony běžných filozofů a ekonomů.

Já sám jsem filozof spíše čistý, sprchuji se dvakrát denně, ráno a večer, ale někdy se také vydávám za ekonoma. I když nejsem disident, taky jsem nikdy moc nepracoval. Když ale žena připravuje králíka na nedělní oběd, tak z povzdálí, abych se neprozradil, sleduji tvar a zabarvení králičích jater. Ze své podstaty jsem zvídavý a snažím se využít jakoukoliv možnost, jak se něco nového dozvědět. Vzhledově jsem ale filozof trochu netypický, až na své oblečení, to mívám dost zanedbané, což bývá často příčinou našich drobných rodinných rozepří po nedělním obědě. Zcela jistě mne však odhalíte podle stylu mého psaní, které zdánlivě vypadá nekomplikovaně, snadno srozumitelné až prostoduché, ale už Parmenidés přišel na to, že zdání klame.

Abych nezapomněl, ještě jsou samozřejmě také právníci, ale o těch vím, že se má mluvit raději opatrně. Znám to z amerických filmů, kde se často říká: „Všechno, co řekneš, může být použito proti tobě,“ tak si dávám dobrý pozor.

Jaké je tedy poučení z této typologie?

Prozatím bych řekl, že tradiční filozofové ani ekonomové nám příliš nepomohou, pokud jde o čelení novým výzvám. Haruspikové jsou sice originální, ale spíše jen přechodnou módní vlnou, která pravděpodobně rychle zase odezní. Závěr je jasný a není příliš originální: než to za nás převezmou stroje budeme se muset ještě chvíli spoléhat na vlastní rozum.