„Hop na špek po milionpátý“

Absolutní prázdnota zpětné vazby na dění kolem nás je již několik let alarmující. V překladu to znamená, že ať se kolem nás děje cokoliv, my to okomentujeme někde na internetech a tím to všechno končí. Jsme z velké části národem, který neudělá nic pro své dobro. A o to horší je fakt, že toto pramení z toho, že když nic neděláme ve svých soukromých životech, neděláme tím pádem nic jako celek.

Postěžujeme si v hospodě a v partě „kámošů“, jak my nechápeme jak to, že nikdo nic neřeší a přitom sami spíme dál.

A už je to tak daleko, že ani lidé, kteří mají na to, vzít za správný konec provazu a začít tahat, se jen pousmějí a řeknou, JÁ jsem za vodou, JÁ na to kašlu, JÁ z toho nic mít nebudu a tohle „jajánkovství“ už přerostlo v naprostou rezignaci na vše s celospolečenským dosahem.

Kdo dává reálnou zpětnou vazbu? V podstatě nikdo. Jen se plní opět ty internety nekončícím proudem příspěvků (jako je tento), že už se musí něco stát a ti „nahoře“ se smějí z plna hrdla tomu, jak je snadné přijít s jakkoliv za vlasy přitaženou myšlenkou a ten občan ji bez mrknutí oka přijme.

Pro člověka jako jsem já, je toto velmi smutné a především je mi líto, že pokud neprojde krajinou tornádo nebo nevyhrajeme zlatou medaili v hokeji, tak nás nic „nespojí“ pro opravu systému, který nás již nevnímá jako jednotlivce, ale pouze jako kus nástroje k dosažení určitého cíle.

A nejabsurdnější je fakt, že to lidem nevadí. Díky za těch pár jedinců, kteří vytváří cokoliv, co může pomoci a bez ohledu na názory jejich okolí stále a dokola vymýšlejí nové cesty k úspěšnému výsledku, který i když je pouze v jejich osobní rovině, tak nakonec pomůže všem.

Filozofické fakulty praskají ve švech, ale výsledný efekt otevírání témat a přinášení jiných úhlů pohledu a možných řešení nelze zaznamenat nikde ve veřejném prostoru. Proč? Kde jsou všichni ti, kteří v dávné minulosti toto dělali a dodnes se o nich děti učí ve školách? No pokud je smyslem dosažení diplomu opakování toho, co už někdo někdy řekl a nikoliv přinést něco svého, pak je jisté, že tento obor je stejně zbytečný, jako většina dalších, které nereflektují posun společnosti v čase.

A na vrcholu všeho je politika odporná tak, že její smrad už dávno prosákl z horních pater i do sklepa, kde se nachází ta skoro nejhorší, protože jde hodně vidět na vlastní oči, ta komunální. Ale tak víte, jaký je rozdíl mezi komunálním odpadem a komunální politikou? No přece vůbec žádný.

První pravidlo je jasné: „Do politiky patří pouze ti, kteří do ní nechtějí.“

Všechno další už půjde samo, jako po másle. Ale pouze s lidmi, kteří vědí, proč přišli na tento svět a proč je potřeba se zbavit těch příživníků na radnicích měst a obcí a že potom už bude mnohem snadnější postupovat vzhůru a vyvětrat zatuchlé místnosti sněmoven, senátů a hradů, které samozřejmě budou do posledního „kusu“ vzdorovat a bránit svá křesla, ale nebojte, jednou to vyjde.

A navíc: „Budeme to s váma zkoušet po milionpátý lidi hloupý á nébó po milionšestý.“