Informovaný souhlas aneb sejdeme se v Norimberku

Jistě jste si všimli, že poslední dobou je bezpečné odebírat informace pouze od důchodců, protože jednak mají ještě selský rozum v hlavě, a navíc už je nikdo nemůže za jeho užívání vyhodit z práce. Bylo fascinující sledovat během epidemie britského důchodce Johna Campbella, který v přímém přenosu předvedl, jak důsledné uplatňování principů Evidence Based Medicine dovede člověka z tábora opatrných zastánců vládního narativu až na břeh zcela opačný. Předpokládám, že spousta našich čtenářů jeho videa (která mají téměř 3 miliony odběratelů) sleduje, takže dnešní aktualita pro ně nebude nová. Přesto je však jeho nedávné interview s Joshem Guetzkowem z Hebrejské university v Jerusalémě natolik zásadní, že jej pro vás shrnu a doplním o několik dalších zdrojů. Celé video má totiž hodinu, což mnoho lidí odradí, čímž ale o hodně přijdou.

mRNA je molekula, která vzniká „opisem“ z DNA. Výrobci zázračných mRNA „vakcín“ tedy potřebovali nejprve vyrobit DNA, která je předlohou pro mRNA. To lze udělat dvěma způsoby. Buďto DNA vyrobíme synteticky a pomocí PCR procesu mnohokrát zkopírujeme, nebo podstrčíme vzor DNA kolonii bakterií, kterou dobře krmíme a ona na oplátku vytvoří ohromné množství kopií této DNA. Ukazuje se, že Pfizer použil oba tyto postupy.

V registrační studii, jejíž výsledky jsou zveřejněny zde, byl použit proces 1, tedy čistá laboratorní výroba DNA, žádné bakterie. Takto vyrobená mRNA „vakcína“ byla vyzkoušena na více než 40 tisících lidech a do celého světa byl slavně vyhlášen Safe&Effective narativ. (Problémy této registrační studie by také vydaly na román, to je ale téma, kterému jsme se na SMIS již věnovali.) Na základě této studie obdržel Pfizer Emergency Use Authorization (EUA), kterého využil k naočkování celého světa.

K naočkování celého světa bylo ovšem potřeba větší než malé množství jejich zázračného roztoku. Vyrábět dávky pro celou planetu pomocí procesu 1 by bylo nesmírně drahé (kdo ví, co by pak zůstalo z těch stamiliardových výdělků), proto se použil proces 2. Zásadní a pro mnoho lidí zcela nový poznatek je tedy tento: Látka, na kterou dostal Pfizer EUA a jejíž účinnost a bezpečnost je popsána v registrační studii, není ta látka, která vám byla aplikována do ramene.

Ukazuje se, že rozdíl je velmi podstatný. Jednak se může stát (a dle mnohých svědectví se to také stalo), že se nepodaří výsledného roztoku dobře odstranit zbytky buněčných membrán bakterií, které se používají při procesu 2. Látky z těchto membrán se nazývají endotoxiny a – jak název napovídá – jsou silně prozánětlivé. O jejich případných nežádoucích účincích nemůžeme nic vědět, protože v registrační studii se nemohly objevit, neboť při procesu 1 žádné bakterie nejsou.

Navíc se může stát, že výsledný roztok bude obsahovat zbytky plasmidové DNA, což je potenciálně ještě mnohem větší průšvih. Na rozdíl od mRNA je totiž DNA stabilní molekula a je možné, se integruje do lidského genomu (nedávno o tom mluvili kolegové na Mainstreamu u Angeliky Bazalové). Lidský organismus je sice tu a tam vystaven plasmidové DNA různých bakterií, které na nás ze všech stran útočí – proč by tedy měla být plasmidová DNA z vakcíny nějak více nebezpečná? Například proto, že je pečlivě zabalená do lipidových nanočástic, které ji hladce transportují přes buněčné membrány.

Mnozí z vás teď jistě zvolají „another conspiration theory proven conspiration fact“. Přesně tak. Vzpomínáte, jak se naši fakt-čekisté předháněli ve vyvracení „desinformací“ o tom, že mRNA vakcíny se mohou integrovat do našeho genetického kódu?

Poslechněte si zde mimořádně výbušné svědectví Phillipa Buckhaultse, pronesené před parlamentem Jižní Karolíny, ze kterého plynou tři zásadní věci.

1. Zbytky plasmidové DNA přítomné v covidových „vakcínách“ se mohou integrovat do lidského genomu.

2. Je možné, že to u některých lidí povede ke vzniku rakoviny.

3. Pfizer o tomto problému patrně věděl a vyvinul značné (leč marné) úsilí se těchto zbytků bakteriální DNA zbavit (čímž problém dále zhoršil, neboť DNA nasekal na malé kousky, čímž dále zvýšil pravděpodobnost jejich integrace do lidského genomu).

Josh Guetzkow dále líčí fascinující historku z roku 1955 o selhání výroby vakcín proti obrně, kterou si můžete přečíst na wikipedii, a zcela správně konstatuje, že v případě biologických produktů platí „The Process is the Product“ neboli když změníte výrobní proces, změnili jste produkt, který vyrábíte.

Výše uvedená fakta mají dosti dramatické důsledky: Nikdo na světě nebyl informován, že dostává jiný produkt než ten, který byl schválen EUA a který byl testován v klinických studiích. Z toho plyne, že nikdo na světě nemohl dát informovaný souhlas s aplikací této látky, neboť nikdo nebyl informován, že se jedná o jinou látku, pro kterou nejsou k dispozici žádné informace o účinnosti a žádné informace bezpečnosti.

Toto fascinující zjištění také možná vysvětluje dramatický rozdíl mezi prevalencí nežádoucích událostí zaznamenaných v registrační studii a řádově větší prevalencí nežádoucích událostí zaznamenaných po uvedení mRNA vakcín na trh. Také to může vysvětlovat, proč je ve skutečnosti účinnost vakcín spíše záporná a oněch proklamovaných 95% bylo vždy jen cynickým vtipem.

Kdysi dávno skončily neslavné pokusy na lidech soudním procesem, z nějž vyšel Norimberský kodex, který od té doby podobná dobrodružství reguluje. V této chvíli to vypadá, že Norimberský kodex byl porušen, a to v měřítku, o které se tehdejším vyšetřovatelům nemohlo ani zdát. Navíc na světě jaksi chybějí ty „vítězné mocnosti“, které by byly odhodlány zločiny minulosti vyšetřit a potrestat. Prozatím jsme poražení všichni.

Co s tím budeme dělat?