Iracionalita ekonomického protekcionismu
Ekonomové jsou v šoku z protekcionismu, který k nám přichází z tradiční Mekky liberalismu a volného obchodu. Předhánějí se ve výkladech, jak iracionální je zavádět cla a překážky mezinárodnímu obchodu. Je to cvičení, které zvládne každý průměrný absolvent VŠE. Vypadá to, že Trump ani armáda zkušených ekonomů z Wall Street a absolventi amerických prestižních škol nechápou to, co každý Jirka a Ivana ve třetím ročníku VŠE v Praze. Už samotná tato skutečnost by nás měla přimět k zamyšlení.
Poptávka po vykladači, který běžnému člověku přiblíží hlubší příčiny jevů, provází lidstvo po celou jeho historii. Řekl bych, že na počátku stojí šaman – role, která se spontánně vyčlenila z komunity sběračů a lovců a napříč kulturami plnila významnou funkci vykladače. S rostoucí komplexností lidské společnosti se tato role institucionalizovala do postavy kněze. V našem civilizačním okruhu se s knězem a kněžkou setkáváme již v antice, ale naprosto dominantní roli mají ve středověku. S francouzskou revolucí dochází k výměně kněze za filosofa. A s nástupem filosofie skepse, která ovládla moderní myšlení, přebírá dnes roli veřejného vykladače ekonom.
Ekonom disponuje specifickým odborným jazykem a matematickými modely, které vytvářejí zdání exaktnosti. V dnešním veřejném prostoru už filosof nemá váhu. Místo něj vystupuje ekonom – v saku, s PowerPointem, s tabulkami růstu HDP, inflace, úrokových sazeb. Je zván do médií, aby „vysvětlil svět“. A lidé mu věří, protože mluví jazykem čísel a vystupuje rozhodně a sebejistě. Zdá se, že má metodu.
U ekonomiky je však dobré si uvědomit, že se nejedná o jednotnou teorii, na níž by panovala široká shoda. Ekonomie dnes není jednotnou vědou – je to soubor škol a přístupů: neoklasická, keynesiánská, rakouská, behaviorální, marxistická... Každá z nich má jiný jazyk, jinou antropologii, jinou „pravdu“. Právě matematický jazyk ale vytváří falešnou auru neutrality, která maskuje, že jde často jen o ideologii přestrojenou za vědu.
Podíváme-li se na ekonoma jako na skrytého ideologa, který svůj jazyk používá k vědomému či nevědomému zastírání své širší ignorance, možná se více přiblížíme skutečnosti. Svět je totiž mnohem složitější než ekonomická teorie. Ta je pluralitní stejně jako různá náboženství nebo filosofické směry – a nemá nárok na schopnost totálního vysvětlení celku. Na tomto malém příkladu nepochopení Trumpa je to vidět ukázkově.
Sledujeme-li linii: šaman – kněz – filosof – ekonom, vidíme rostoucí specializaci a klesající záběr pohledu. Šaman měl největší ambici porozumět celku. Kněz měl na středověké univerzitě dominantní roli, ale významné místo zaujímaly také profese právníka a lékaře. Po konci „Ancien Régime“ přichází filosof, který zkoumá jen to, co je schopen obsáhnout rozumem. A konečně ekonom, který se snaží vysvětlit svět výhradně ekonomickým uvažováním – inflací, trhem, kapitálem.
Podíváme-li se touto optikou na chování Trumpovy administrativy, vylučujeme z uvažování celou řadu klíčových faktorů: ideovou motivaci, pobouření z chování předchozí administrativy, podivnosti v jednání EU, skryté materiální a mocenské motivace, pragmatismus a sebevědomí Číny (možná dané konfuciánskou tradicí), iracionalitu konfliktu na Ukrajině, postmoderní blábolení genderistů…
Nic proti ekonomům – jsou to chytří a vzdělaní lidé. Ale to byli ve své době i šamani.