Jak Číňan nasvítil temná zákoutí asistované reprodukce v Čechách

Česko je zemí, kde pod hlavičkou ukrajinských (mimo jiné) reprodukčních klinik bují obchod s novorozenými dětmi. Tolik skandální mediální odhalení, které v posledních dnech v médiích ožilo v souvislosti s policejní akcí Španěl. Jenže o žádný překvapivý skandál nejde. O pochybných praktikách spojených s náhradním mateřstvím (dítě porodí náhradní matka) a obecně asistovanou reprodukcí v Česku si roky cvrlikají vrabci na střeše. Každý, kdo doposud přišel s návrhy striktnějších pravidel, však obvykle skončil na pranýři jako ten, kdo nepřeje bezdětným párům a pokroku.

U náhradního (surogátního) mateřství zatím odvaha k právní úpravě chyběla úplně a tento institut zůstává v právním vakuu, pominu-li jedinou větu v občanském zákoníku, která jeho existenci připouští. Jedni vycházejí z toho, že co není zakázáno, je povoleno, jiní správně poukazují na fakt, že schvalování smluvní svobody mezi rodičem a náhradní matkou úplně pomíjí to nejpodstatnější, tedy práva dítěte.

Celý problém má několik rovin. Tu čistě právní je třeba citlivě zvažovat. Hledat inspiraci v zahraničí můžeme, úprava náhradního mateřství a s ním spojené právní aspekty se ale v jednotlivých státech velmi liší. Například v Německu je využití náhradních matek zakázáno úplně. Některé státy jako třeba Velká Británie ho připouštějí na nekomerční bázi, ale najdou se i státy, kde lze dítě legálně odnosit za úplatu (třeba v některých státech USA).

Příznivci zavedení regulace náhradního mateřství navrhují, aby bylo nekomerční (bez smluvních plateb pro náhradní matku) a možné jen ve velice úzce vymezených případech, a zároveň varují, že úplná kriminalizace náhradního mateřství vede v důsledku k tomu, že se přesouvá z šedé zóny do zóny ještě temnější. Trestným činem by však podle nich mělo být zprostředkovávání náhradního mateřství mimo rámec této zákonné regulace a za účelem zisku. Úzce vymezenými případy mají na mysli především pomoc náhradní matky neplodným párům.

Pak je tu druhá a zásadnější rovina. Rovina etická. Kauza dětí ukrajinských náhradních matek a její široký mediální ohlas konečně vytvořily prostředí pro otevřenou debatu bez předsudků a nálepek. A tu debatu nelze oddělovat od nedávno schváleného partnerství stejnopohlavních párů. Díky nepříliš uváženému pozměňovacímu návrhu se otevřela možnost automatické přiadopce dětí v těchto párech (partner může "automaticky" adoptovat dítě svého partnera), a to pravděpodobně tlak na reprodukční kliniky a využívání surogátního mateřství ještě posílí. Takže je to navíc téma velmi naléhavé.

Je zarážející, že ke kauze mlčí většina lidskoprávních organizací (nebo jste slyšeli vyjádřit se třeba zmocněnkyni pro lidská práva Kláru Laurenčíkovou?). Očekávala bych, že tyto organizace se budou mnohem více zajímat také o další a širší lidskoprávní aspekty postupující komercionalizace vzniku lidského života a budou vyzývat k lepšímu hájení práv dětí a náhradních matek, které se celému procesu podrobují z existenčních důvodů.

Já osobně příznivcem regulace náhradního mateřství nejsem, protože jakákoliv jeho legitimizace daná zavedením regulace zboří po staletí platný princip, že matkou je žena, která rodí. Nevěřím na altruistické náhradní mateřství, a proto bych volila striktní úpravu po vzoru sousedního Německa. Obávám se, že proces uzákonění jakékoliv regulace otevře cestu k obrovským tlakům ve formě lobování za pozměňovací návrhy a posléze k novelám zákona a pozměňovacím návrhům těchto novel, až nakonec, jako již mnohokrát, zjistíme, že jsme stvořili něco, co nikdo nechtěl.