Jakou teorii lidských práv učily univerzity za Marie Terezie?

Zatímco většina z vás, milí čtenáři, zná pouze moje blogy, kde jde o antisemitismus a samé negativní věci, já se věnuji i serióznímu historickému výzkumu, jenž sleduje pozitivní cíle. Za vašimi zády jsem několik let tajně pracoval na průzkumu starých tisků, předpisů a rukopisů, abych poznal teorii přirozeného práva, která byla z nařízení Marie Terezie vyučována u nás na našich univerzitách. Stejně jako paleozoologové se štětečkem pečlivě z částí koster rekonstruují podobu vyhynulého dinosaura, rekonstruoval jsem já po kouskách podobu této osvícenské filosofie. Nyní přišel čas, abych ukázal svou odvrácenou tvář a seznámil vás s výsledky. Začátkem roku byla v prestižním časopise Grotiana publikována moje studie Carl Anton Martini and Natural Law at the University of Vienna after 1752, čímž byla hlavní část mého plánu završena.

Tajný plán doc. Cermana

Jelikož náhodným čtenářům mé bibliografie nemusí být zcela zřejmé, které moje studie směřovaly k tomuto cíli, rád bych zde objasnil, které moje příspěvky jsou součástí tohoto plánu. Nuže je to takto: nejprve jsem začal zpracováním prvních počátků na belgické univerzitě v Lovani, kdy jansenista Amandus Bauwens předložil první plán na přednášky z přirozeného práva. (CERMAN Ivo. Jansenism and Natural Law: Amandus Bauwens in Louvain. In: Gábor Tüskés – Christoph Schmitt-Maaß (eds.), Jansenisms and Literature in Central Europe. Bern: Peter Lang, 2023, s. 153-178). Pak jsem v článku v časopise Grotiana zpracoval počátky české fáze, kdy univerzitní profesoři v Praze postupně zezdola začleňovali sekulární přirozené právo do svých tištěných prací. Zejména jsem rozebral dílo Nikolause Ignaze Königsmanna (CERMAN, Ivo. Nicolaus Königsmann: Natural Law in Prague before 1752, Grotiana 41, 2020, s. 177–197). Logickým pokračováním by měla být studie o založení katedry sekulárního přirozeného práva ve Vídni v roce 1753 a rozbor oficiální doktríny Carla Antona Martiniho. Tu jsem ale vydal právě až nyní (CERMAN, Ivo. Carl Anton Martini and Natural Law at the University of Vienna after 1752. Grotiana 45 (2024), Nr. 2, pp. 181-209. (online: BRILL online). Teprve pak dějově následuje aplikace této reformy na univerzitě v Praze a paralelní tvorba pražských profesorů Johanna Wenzela Dworzaka a profesora jus publicum Franze Xavera Schrodta. Toto téma jsem zpracoval v přednášce na konferenci v Erfurtu v roce 2019, vyšlo tiskem ve sborníku předloni. (CERMAN Ivo. The Chair of Natural Law in Prague (1748–1775). In: Gábor Gangó (ed.), Early Modern Natural Law in East-Central Europe, Leiden: BRILL, 2023, pp. 164-188.)

Šokující odhalení doc. Cermana

Obecně se to neví, ale oficiální zavedení sekulárního přirozeného práva skutečně rozšířilo myšlenky společenské smlouvy a lidských práv do celé habsburské monarchie, tedy včetně lvovské univerzity na Ukrajině. Většinou to ale byly buď učebnice Carla Antona Martiniho, nebo jeho imitace. Třeba v Uhersku (a na Slovensku) psal jistý Adam Brezanóczy učebnice, které byly naprostým plagiátem Martiniho prací!

Moje současné pojetí je založeno na přesvědčení, že převratný význam měla instrukce pro výuku teologie a filosofie vydaná Marií Terezií pro vídeňskou univerzitu roku 1752. Proto se v názvech článků opakuje toto datum. Tato instrukce doslova otevřela naši monarchii osvícenství. O jejím obsahu se vykládají legendy, namnoze nepravdivé. Jelikož jsem její rukopis "znovuobjevil" a v článku o Martinim ji popsal, vím, že skutečně zakázala argumentovat výhradně z Aristotela, ale nezakázala argumentovat církevními otci. Ve skutečností v ní stojí, že Aristotelova filosofie byla zakázána již církevními otci prvních století. Tady vidíme, jak se může původní smysl dokumentu v historickém podání překroutit!

Oproti svým starším českým studiím (ČČH 2013) jsem taky opustil názor, že Martini imitoval Wolffovu metodu logických dedukcí, i když by to vysvětlovalo, jak přišel na myšlenku univerzálních lidských práv. Ve skutečnosti Martini nededukoval univerzální povinnosti a práva z nejvyššího zákona jako Wolff, ale z tří bohulibých cílů podle vzoru Ženevana Jeana Jacquese Burlamaquiho: uctívej Boha, pěstuj sociální vztahy a měj rád sám sebe (philautia).

Tento nový názor jsem představil už v knize Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti z roku 2016. Důvodem pro Martiniho odchylku byl katolický důraz na svobodu lidské vůle. Odlišnostem mezi katolickým pojetím a protestantským pojetím sekulárního přirozeného práva se teď věnuji stěžejně.

Ve zmíněné studii jsem představil Martiniho vnímání sebe sama jako středu mezi dvěma extrémy: z jedné strany měli stát machiavellisti, kteří prý tvrdí, že člověk ztratil všechna práva uzavřením společenské smlouvy, z druhé strany monarchomachové, kam řadil i Rousseaua, kteří prý mylně tvrdí, že "lid" si i po společenské smlouvě zachoval svrchovanost a král jej má poslouchat.

Boj doc. Cermana za prosazení svých objevů

Zmíněná pozice byla ovšem anonymním recenzentem označena za neuvěřitelnou. My přeci prý víme, napsal do komentáře recenzent, že Martini byl cosi jako Machiavelli, který účelově zdůvodňoval jakoukoliv habsburskou politiku, zatímco v mojí studii to prý vypadá, jako by byl filosofem kompromisu a novým Cumberlandem. Nicméně tak jsem to skutečně myslel, a protože jsem v odpovědích na komentáře svou interpretaci obsáhle doložil dalšími citáty a zdůvodnil, editoři ji uznali a byla publikována. Celé to trvalo přes rok. Studii jsem psal od léta 2023 až do května 2024, pak probíhalo recenzní řízení a publikováno začátkem roku 2025. Nic není bez boje, milí čtenáři. My, autoři z postkomunistické východní Evropy, to nemáme nikde lehké. Pokud chceme přinést do obecné debaty kousek své zkušenosti, přihlásit se ke slovu jako rovnocenný partner, hledí se na nás s nedůvěrou, každé slovo je stokrát přezkoumáno a po několika letech pro jistotu stejně nevydáno. Jsem rád, že jsem tentokrát uspěl.

Z komentářů recenzentů jsem ale pochopil ještě jednu odlišnost mezi námi a Západem. Mezi západními odborníky na přirozené právo vládne takřka neoddiskutovatelný kult Sv. Tomáše Aquinského (nepíšu Akvinský, sorry). Sekulární přirozené právo se propadlo do smetiště nepůvodních nápadů, pozitivní přínos osvícenství odborníky nezajímá. Na obojí vládne zcela negativní názor. I tohoto předsudku se týkaly všetečné dotazy recenzentů: s tím přeci přišel už Tomáš Aquinský, co je na tom či onom osvícenském názoru nového? I na americkém webu Law and Liberty, který čtu pravidelně, se pod hlavičkou přirozeného práva diskutuje automaticky jen o Tomáši Aquinském.

Je to hluboká krize sekulární civilizace, která se projevila už při tvorbě Všeobecné deklarace lidských práv roku 1948. Tenkrát byl jediným filosofem, jenž přišel s ucelenou koncepcí, katolík Jacques Maritain. Je to ale i vedlejší produkt perspektivy, která na myšlenky hledí jako na rostlinky a hledá jejich kořeny. Moje perspektiva hledí na právo jako na reakci na konkrétní reálné problémy dle hesla ex malis moribus bonae leges natae sunt. Moje perspektiva, jež pozitivně oceňuje nejen protestantské německé filosofy 18. století, ale i přínos katolických právníků doby Marie Terezie, je ojedinělá. Představuje onu východoevropskou historickou zkušenost, která na Západě není zastoupená.

Zde power point prezentace, kde je to všechno řečeno obrázky:

https://www.opera-historica.com/artkey/inf-990000-1300_Educational-Materials.php