K čemu je klonování dávno vyhynulých zvířat?

V médiích se objevují celkem pravidelně zprávy o klonování vyhynulých zvířat. Poslední taková zpráva hovoří o průlomu při naklonování pravlka obrovského a neopomíjí dodat, že toho tvora proslavil seriál Hra o trůny.

Ten dodatek je přiléhavý k podstatě těchto snah přivést znovu k životu vyhynulé tvory: Jde prostě o jakousi zábavu, vědeckého smyslu je v tom pramálo.

V prostějovských Smetanových sadech je od roku 1896 bludný kámen přivezený od Hatě ve Slezsku. Jeho přemístění bylo vlastně vandalským činem: Bludné kameny nabývají významu pouze na tom místě, kam je přivlekl ledovec v době ledové. Je-li odtud kámen odvezen, stane se z něho obyčejný kus žuly bez jakékoli vazby na své prostředí a ztratí schopnost předat poučení ze své historie.

Se snahou klonovat vyhynulá zvířata je to stejné, ať už jde o mamuta, pravlka obrovského, nebo dokonce Tyranosaura rexe k pobavení fanoušků Jurského parku. Je přinejmenším vandalským pojetím vědy a velkou arogancí snažit se vytvořit nedokonalou kopii, spíše však geneticky hybridního tvora podobného dávno vyhynulému, když čelíme hromadnému vymírání těch současných.

Vyhynulá zvířata měla evolucí přidělen čas a ekologickou niku. Poté vyhynula, eventuálně byla vybita lidmi. Vždy však byla vázána na svoje prostředí. Některá z nich se přizpůsobila větším výkyvům ekosystému a přežila hodně dlouho, jiná měla to štěstí, že se jejich ekosystém velmi dlouho neměnil, další dokázala sladit tempo svých evolučních přizpůsobení s tempem ekologických změn.

Stejným výzvám čelí i člověk. Ovšem on sám mění svoje přírodní prostředí překotným způsobem a svoje sociální prostředí ještě rychleji. Zatím vždy dokázal se změnami, které způsobil, jakž-takž držet krok. Ovšem nyní přichází změna rychlosti a razance doby ledové, ne-li rovnou zásahu ono meteoritu, který definitivně vyhladil dinosaury (pravda, až na ptáky).

Homo sapiens měl zatím vždy pouze štěstí, během jeho éry nepřiletěl kámen velký jako Mount Everest, změny klimatu i výbuchy supervulkánů jsme zatím vždy přežili, ačkoli nás tehdy zůstalo možná jen několik tisíc a naši příbuzní rodu Homo ani takové štěstí neměli. Zatímco však zásah vesmírnou nebo vulkanickou událostí je dříve nebo později matematickou jistotou, o zničení inteligence sebou samotnou zatím žádnou statistiku nemáme.

Žádné štěstí však nevydrží věčně a tak možná zrovna dnes je poslední šance udělat několik správných rozhodnutí. Právě dnes je třeba správně reagovat na šílence, kteří napadnou druhou zemi zbraněmi nebo celý svět válkou obchodní, právě dnes je třeba správně reagovat na ty, kteří ničí svoje sociální prostředí předstíranými snahami o záchranu toho přírodního.

Jedno je jisté: Svět zrychlený až na hranici svých možností nám už žádnou chybu neodpustí. A také si už nemůžeme dovolit žít v něm pouze jako diváci dekadentního divadla mocných a všeho schopných. I kdyby nás dlouho poté, co naše civilizace skončí, někdo naklonoval, může nám to být jedno. Už to nebudeme my a nit našeho bytí bude navždy přetržena.

P.S: Nezapomeňme, že jedno z možných řešení Fermiho paradoxu je to, že každá civilizace se prostě nutně musí zničit, protože probudí v sobě nebo kolem síly, jimž nedokáže čelit.