Václav Klaus: Zpátky do Evropy – ale ne do Bruselu

Klaus od samého začátku trval na jasné diferenciaci pojmů: „Evropa“ jako kulturní, historický a geografický prostor, a „Evropská unie“ jako politický projekt s byrokratickými ambicemi. Zatímco Evropu ctí, Evropské unii vyčítá její centralizační a nivelizační tendence. V rozhovoru vzpomínal, že pro mladého Američana v Coloradu byla Česká republika jen „zemí, kde hráli Rolling Stones“. A právě v této absurditě globalizované neznalosti je podle něj ukrytý problém EU – tváří se, že sjednocuje, ale vlastně potírá to, co Evropu činí Evropou: její rozmanitost.

Rozhovor se dále věnoval sílící moci bruselských institucí, které Klaus popisoval jako entitu, jež „neustále roste a nezná hranice své pravomoci“. Vzpomínal, že právě Česká republika byla v dobách jeho vlády označována za „potížistu“, protože se postavila Lisabonské smlouvě – ačkoliv on sám byl tím, kdo podepsal přihlášku do EU. V současné době zdůrazňuje, že alternativy tehdy neexistovaly: „Buď Brusel, nebo Lukašenko.“

Zároveň si všímal, že staré ideologické škatulky přestávají stačit – už nejsme schopni pojmenovat nové nepřátele svobody. Klaus upozornil, že dnešní „zelení“, „genderisté“ a „multikulturalisté“ nejsou přímými dědici komunismu, ale reprezentují novou formu plánování a zasahování do života lidí – pod hesly dobra, rovnosti či planety.

Klaus hovořil i o něčem, co bychom mohli nazvat „psychologií totalitarismu“. Lidé se bojí mluvit, bojí se sdílet své názory nahlas, v restauracích šeptají, zatímco dříve se v hospodě „řízlo do režimu“ bez obav. Tato autocenzura a strach podle něj přesahují to, co jsme zažili za komunismu. „Tehdy jsme se nebáli vtipkovat u piva. Dnes? Dnes se lidé bojí i vlastního hlasu.“

S určitou melancholií Klaus připomínal přelom roku 1989: „Měli jsme historické okno příležitosti. Lidé byli odhodlaní, režim byl slabý, velmoci byly rozptýlené – a my jsme mohli provést skutečnou systémovou změnu.“ Dnes nic podobného necítí. Byrokracie je silnější, mediální rámce těsnější, veřejný prostor zamlžený korektností. Sám odmítl označení pesimista – „jsem realista,“ uvedl.

Rozhovor s Václavem Klausem připomněl, že politika není jen o programu, ale o odvaze pojmenovávat věci pravými jmény. Klaus se nevyhýbal složitým otázkám, zároveň však přiznával, že v dnešní době je těžší mluvit svobodně než za totality. Zvláště pokud se lišíte od tzv. „mainstreamu“. Jak řekl na závěr: „Dnes už nejde o komunismus – ale o něco jiného, možná horšího, protože je to v přestrojení. A hlavně: je to tu znovu.“

Tento rozhovor šéfredaktora The European Conservative (2008) Alvina-Maria Fantiniho s bývalým prezidentem České republiky Václavem Klausem by tak měl být povinně shlédnutý každým, kdo ještě věří, že Evropa může být svobodná – a že svoboda nezačíná v Bruselu, ale v pravdě, která se nebojí být vyslovena.

Poznámka: Kompletní rozhovor je k dispozici na webu The European Conservative.