Když dobro a pomoc onemocní

"Strach je cesta k temné straně." Yoda

"Mezi dobrem a zlem (individuální svobodou a kolektivismem) tenká hranice jest." Učeň

Zacházení s mocí

Nejdůležitějším faktorem je zacházení s mocí nad jednotlivcem i skupinou. Neděje se to samozřejmě přímo. Není to viditelná „fyzická agrese“, i když i ta se občas vyskytne. Uspokojování moci může být maskováno dobrem. Jak to probíhá? Stačí se zaměřit na tyto principy. Pokud druhý pomoc přijímá, vše dobře funguje. Potvrzuje nám naši hodnotu, uspokojuje potřeby a ego. V situacích, kde je možnost pomáhat většímu počtu lidí a zároveň nám nějaký systém propůjčuje (legitimizuje) další úrovně moci, účinky se zesilují. To se týká právě celoplošné pomoci. Jsou situace, ve kterých to má svůj smysl. Jsou však situace, ve kterých už narazíme na patologii.

Pokud tyto patologie nejsou reflektovány, otevírá se prostor pro zneužití. V té chvíli opouštíme zdravé principy pomoci a začínáme poškozovat jednotlivce i celou společnost. Motivace nevychází z "pomoci bližnímu svému", vědomé empatie, altruismu. Pomáhání se stává prostředkem k dosažení nějakého „vyššího cíle“, nebo vlastního uspokojení. Odmítnutí pomoci je ve zdravé oblasti možné, probíhá dialog mezi pomáhajícím a tím, kdo pomoc přijímá. V té druhé oblasti nás odmítnutí zraňuje. Ten, kdo naši pomoc odmítá, ohrožuje nastavená pravidla, dělá nás ne-mocným. Pokud je navíc skrytým cílem vlastnictví moci, nesneseme diskuse o jakýchkoli možnostech a svobodu označíme za anarchii.

Projevy

K opouštění prostoru zdravého pomáhání patří cílené zvyšování strachu, manipulace k zodpovědnosti, nátlak k podřízení se, propagandistické přesvědčování (práce se skupinovým myšlením - média), vynucování, vyhrožování a sankce, ale i odměny. Začne obviňování, nálepkování, ponižování, stigmatizace, diskriminace a šikana. A to od odborníků, kteří mají „pomáhat“. Tak vypadá selhání pomoci a její transformace v nemoc. Kdo nepřijímá dobro, musí být hlupák.

Čí dobro je tak dobré úplně pro všechny? To se ukázalo v politickém scientismu-hygienismu v plném rozsahu.

Dobro pro všechny

Pan předseda ČLK říkal, že nežijeme v ideálním světě. Mělo by proto kolektivní blaho rušit individuální svobodu a ohýbat právo? To může být žádoucí dokud se pohybujeme ve zdravé části pomoci. Po opuštění tohoto prostoru není možné už o pomoci mluvit! Přestože v první fázi se mohlo jednat o zdravý proces, v další fázi už se rozvíjela nemoc s názvem scientismus-hygienismus. Tam nepomáhá ani zřízení pozice vládního nejvyššího duchovně-etického poradce, který slouží k ospravedlnění vyšších cílů.

V jediném světě pomoci platí jediná pravidla – pravidla jeho tvůrce. Má vědeckou, politickou a psychologickou moc. Moudrost a laskavost takového tvůrce se při nepřijetí jeho pomoci může rychle změnit v opak. Dobro se pak stává pouhým trikem, který slouží k naplnění jiných cílů. Je prezentováno jako racionální. Ve skutečnosti je závislé na podřízení se a odevzdání individuální svobody dobru "vyššímu", které určuje, řídí a kontroluje někdo jiný. To je temná strana pomoci. Měli byste to vědět.

Závěr pro obyčejné občany i profesory

Lidé se začali bránit politické, vědecké a mediální nemoci, která byla plošně a totalitářsky uplatňována. Bránili se drzosti a aroganci označovat takové praktiky vědou, pravdou a dobrem pro všechny. Téma je stále aktuální. Má trvalé bydliště v lidské mysli a povaze. A je možná největší výzvou pro budoucnost světa.