Kníže Václav a blaničtí rytíři

Jsou skupiny lidí, kteří si ho budou připomínat, půjdou na mši, na národní setkání do Staré Boleslavi, položí věnce, či vystoupají na Říp či Blaník. Zaplať pánbu za ně.

Kdy v sobě probudíme ty pověstné blanické rytíře? Jsou mezi námi, každý je může vidět. Jsou ale v jakési mediální mlze. Mainstream je vymlčuje a režim se jich bojí.

Proto je pomlouvá, dehonestuje a nálepkuje. Ale kdo projde tou mlhou a pořádně se rozhlédne, pak je uvidí. Jsou to ti, kteří se nebojí, něco znají a umí, navíc mají svědomí a jsou dogmatickým režimem označeni jako rebelové a kacíři, jimiž opravdu jsou. Jen mají ty režimní nenávistné nálepky, které zaslepují ty bloudící v mlze, aby neviděli, nebo aby měli strach. Každý, kdo se toho nebojí, může být sám tím pověstným blanickým rytířem. 

On vlastně jím je snad každý v naší zemi, protože stále spinká a čeká až zemi bude tzv. „nejhůř“. Pokud vůbec tu naši bájnou pověst zná a ví, kdo sedí na tom koni na Václaváku. Na té soše od Myslbeka. Kde se tomu místu říká „pod ocasem“.

Ono to „nejhůř“ je vlastně velmi subjektivní pocit a Češi toho hodně snesou. Jenže ne vše se dá na svých bedrech unést. Proto už se někteří spící blaničtí rytíři začali probouzet, ale většina, zdá se, tvrdě spí. Možná už jsme v trochu lepší situaci, protože to spaní pouze předstírá a čeká na to, až bude výhodné se přidat, nebo přijde něco, co je rychle z té postele zvedne. Kdy se ti rytíři vpředu přestanou mezi sebou hádat o to, kdo je lepší velitel a jaká je lepší strategie a taktika. To je ten důvod, proč neustále dostávají přes držku. To je na povrchu vidět.

Ale teď vylézá na povrch i ten hnis, který se usadil u protivníka a začal ho rozleptávat. Jednou (možná už brzy) přijde ten pověstný obrat, který povede ke kýžené změně.

Dlouho jsem na tom Václaváku nebyl. Teď se tam rekonstruuje a staví (zbytečná?) tramvajová trať. Jen si říkám, aby při té příležitosti nezmizela krásná Myslbekova socha a s ní i svatý kníže ze svého náměstí a nebyl nahrazen nějakým dílem umělce Davida Černého a třeba i úplně jiným Václavem.

Tak si snad na závěr připomeňme současný text svatováclavského chorálu:

Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha! Kriste, eleison.

Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave! Kriste, eleison.

Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave! Kriste, eleison.

Zdroj: Svatováclavský chorál – Wikipedie (wikipedia.org)

Úvodní foto - pixabay