Křesťanský fundamentalismus jako obrana proti relativismu

Je potřeba se ptát, zda existují společné hodnoty nebo hodnotové rámce, které stojí za zdánlivým sbližováním postojů mezi Ruskem a USA.

Donald Trump je v našich médiích často představován jako byznysmen, který uplatňuje obchodní strategie i v politice. Mnoho komentátorů jej popisuje jako "deal-makera". Na tom něco bude – každá práce formuje návyky, které pak uplatňujeme i v jiných oblastech života, zvláště pokud se ukážou jako účinné. Existují však i jiné dimenze jeho osobnosti, které nelze jednoduše vysvětlit pragmatismem obchodníka.

Trumpova podpora evangelikálů a křesťanských fundamentalistů patří ke klíčovým aspektům jeho politického vzestupu. Mnozí z jeho voličů v něm vidí ochránce tradičních křesťanských hodnot proti liberálním a progresivním změnám, které vnímají jako hrozbu pro tradiční americkou morálku. Trump v tomto ohledu představuje jistý "návrat ke kořenům" – k náboženskému a kulturnímu rámci, který byl podle některých součástí "zlatého věku" americké historie.

Trumpova politika se vymezuje proti tomu, co označuje za morální úpadek a destrukci tradičních hodnot. Jeho populistická agenda "America First" a kritika globalizace a multikulturalismu odráží obavy z rostoucího vlivu západní sekularizace a relativismu. Trumpova blízkost k náboženským lídrům, jako jsou Jerry Falwell Jr. (prezident Liberty University) nebo Franklin Graham (syn Billyho Grahama), jen potvrzuje tento trend.

Trump se prezentuje jako ochránce kulturní identity, což rezonuje s fundamentalistickým pohledem, podle něhož liberální a zejména neoliberální hodnoty a sekularizace narušují tradiční rodinné a morální normy. Také jeho nástup na politickou scénu byl chápán jako odpor proti globálním elitám a neoliberalismu, které mnozí vidí jako hrozbu pro autentickou americkou identitu.

Podobné tendence v Rusku

Pro někoho snad překvapivě lze podobné motivy nalézt i v současném Rusku. S pravoslavím si obvykle spojujeme ruskou identitu, ale v současném Rusku jde o komplexní fenomén, ve kterém se prolíná nacionalismus i spirituální motivace.

Nacionalistický prvek hraje klíčovou roli při politizaci pravoslaví. Ruská pravoslavná církev, zejména pod vedením patriarchy Kirilla, se stala pevným pilířem státní ideologie. Pravoslaví je v tomto kontextu viděno jako kulturní základ ruské identity, symbol stability a duchovní spojnice s ruskou historií. Ruská vláda zdůrazňuje propojení mezi pravoslavím a národní jednotou. Tento "návrat ke křesťanským kořenům" je spojen s kritikou západního liberalismu a přesvědčením, že Západ se odklonil od hodnot, které Rusko považuje za klíčové pro stabilitu a řád.

Vedle nacionalismu je zde i duchovní motivace. Po rozpadu Sovětského svazu došlo k ideologickému vakuu a mnozí Rusové v pravoslaví hledali nový smysl života. Pro ně právě pravoslaví znamená cestu k autentické spiritualitě, morálnímu ukotvení a spojitosti s předky.

Tato kombinace nacionalistických a spirituálních motivů vytváří pevný základ pro současný návrat k pravoslaví v Rusku. Spirituální prvek často přebírá nacionalistický ráz – Rusko se prezentuje jako ochránce křesťanských hodnot proti západní sekularizaci a dekadenci.

Spojnice mezi oběma fenomény

Je na první pohled zřejmé, co spojuje tyto dva různé fenomény? Zdá se, že jde o nostalgii po tradičních křesťanských hodnotách jako orientačním rámci pro společnost. V USA jde o evangelikální fundamentalismus, v Rusku o pravoslaví. Přestože tyto proudy prošly odlišným historickým vývojem, sdílejí podobný pohled na svět a jeho uspořádání. Společná je jim také silná reakce proti morálnímu relativismu, který mnozí vidí jako zdroj deziluze a ztráty orientace. Někteří lidé v morálním relativismu, který postupně přešel z univerzitních akademických diskusí postmodernistů do života širší společnosti, spatřují hrozbu, kterou se snaží vyvážit pevnějším přidržením se tradice a náboženských hodnot.