Výdaje na zbrojení

Když náš premiér vnesl do veřejné debaty otázku dramatického navýšení výdajů na zbrojení, stalo se toto téma okamžitě jedním z hlavních bodů diskusí mezi našimi špičkovými ekonomy, politiky, poradci, analytiky a politology. Přestože se o této problematice vedou intenzivní a odborné debaty, není snadné najít shodu. Co potom má dělat laik, který se snaží alespoň trochu se v celé problematice zorientovat?

Bez ohledu na to, zda je člověk odborník nebo laik, prvním krokem k orientaci v problému je zjistit, jaké jsou aktuální výdaje na zbrojení a jak se tato čísla vyvíjejí. Volně dostupných zdrojů pro každého zájemce existuje dost.

Výdaje na zbrojení v miliardách USD (v roce 2024):

USA: 916

Čína: 408

Rusko: 86,4

Německo: 78

Spojené království: 75

Saúdská Arábie: 75

Indie: 74

Francie: 60

Japonsko: 51

Jižní Korea: 44

Polsko: 40

Tyto údaje pocházejí z webu armedforces.eu, který sbírá data z primárních a veřejně dostupných zdrojů, jako jsou Wikipedia, CIA World Factbook nebo vládní weby. Ačkoliv se provozovatel webu snaží poskytovat co nejpřesnější informace, upozorňuje, že některé údaje mohou být odhadované nebo zastaralé. Jelikož nejsem vojenský analytik, s touto mírou nepřesnosti se pro vlastní potřebu spokojím. Zájemci si však mohou detailní informace ověřit z primárních zdrojů.

Pokud sečteme výdaje Německa, Francie a Polska, dostaneme se na částku výrazně vyšší, než je celkový rozpočet Ruska. Se zřetelem na paniku připomínající rétoriku některých evropských lídrů by si člověk skoro myslel, že výdaje na zbrojení Evropské unie jsou někde na úvrovni Bangladéše.

Lze tedy shrnout, že celkové výdaje na obranu v EU jsou aktuálně výrazně vyšší než v Rusku. Z dlouhodobého pohledu se však tato disproporce vyvíjí ještě více ve prospěch EU.

Přesto existuje několik pádných důvodů, které vysvětlují volání po dalším zvyšování zbrojních výdajů v ČR i v celé EU:

Různá efektivita výdajů – Ruská armáda nakupuje techniku levněji, protože vyrábí doma a používá levnější pracovní sílu. V EU je obranný průmysl dražší kvůli vyšším platům, regulacím a požadavkům na kvalitu.

Zanedbané investice – Po studené válce mnoho evropských států (včetně ČR) výrazně omezilo své armády. Teprve po ruské agresi proti Ukrajině se začalo mluvit o nutnosti doplnit zásoby, modernizovat vybavení a posílit obranné kapacity.

Logistika a připravenost – EU se musí připravit na možný dlouhodobý konflikt, což zahrnuje nejen zbraně, ale i logistiku, zásoby munice, infrastrukturu, výcvik vojáků a schopnost rychle reagovat.

Technologická závislost na USA – Velká část evropské obrany závisí na amerických zbraňových systémech. Zvýšené výdaje umožní větší soběstačnost Evropy v obranném průmyslu.

Vychází mi, že volání po zvýšení výdajů na obranu v ČR a EU tedy není jen otázkou absolutních čísel, ale především schopnosti efektivně vyhodnotit novou bezpečnostní realitu.

A tak nedostatek vlasteneckého nadšení části společnosti lít do vojenských výdajů stále větší částky může pramenit z nedůvěry ve schopnosti generálů a autorit adekvátně reagovat. Samotné zvyšování rozpočtu na zbrojení totiž neřeší zásadní chyby v plánování a strategii.

Budu rád, pokud mě někdo přesvědčí, že se mýlím.

https://armedforces.eu/compare/country_Russia_vs_European_Union_EU

https://forbes.cz/svet-zbroji-ve-velkem-globalni-vydaje-na-obranu-stouply-na-biliony-valka-je-jeste-zvedne/