My za Vás, Vy s námi. Nechci žít v takové zemi

Nikdy jsem si nepomyslela, že budu ještě stát na jiném pódiu než přednáškovém. Nikdy mne nenapadlo, že sáhnu po mikrofonu před jiným publikem, než jsou starostové a zastupitelé našich obcí a měst. Kdyby se mne před dvěma lety někdo zeptal, zda může být v mé zemi ohrožena demokracie a právní stát tak, že bude opět hrozit totalita, přesvědčovala bych je, že se mýlí. A najednou je všechno jinak. Proto zítra, v neděli 30. ledna 2022 pojedu přes dvě stě kilometrů z Moravy, abych se postavila spolu kolegy a přáteli právníky a lékaři a dalšími odhodlanými na pódium na Václavském náměstí. Mým publikem nebude tentokrát samospráva, ale o paragrafy půjde taky. A to o paragrafy nejvyšší. Mohla bych je tady vyjmenovat, ale zkusím to jinak... Příběhem.

Před pár měsíci přijala minulá vláda opatření, kterým rozhodla, že vytvoří občany druhé kategorie, a to proto, že si „drze" trvají na tom, že dobrovolné je prostě dobrovolné. Bez jakýchkoli zdravotních důvodů, protože ty tam žádné nejsou, omezila milionům lidí jejich práva, aby jim, slovy tehdejší ministryně financí, vláda znepříjemňovala život. Jednalo se o politické rozhodnutí o tom, že jedna skupina osob bude diskriminována na úrovni nedůvodné diskriminace rasové. Masovou kampaní placenou z veřejných peněz pak vyvolávala nenávist vůči této skupině osob, a degradovala ji nevybíravými slovy. Současně vyvolávala všudypřítomný strach, a ten směřovala také vůči této jedné skupině občanů.

Patřím mezi ně. A jak se to projevuje v mém každodenním životě?

Když jedu k soudu na druhý konec republiky, a jednání začíná v 8.00 ráno, nemohu jet o den dřív, protože mne hotely mají zákaz ubytovat. Pokud mají někde zájem o mou dvoudenní přednášku z oblasti samosprávy, měla bych patrně přespat v autě, protože do poloprázdného hotelu naproti radnici nesmím. Odrůstají mi vlasy, protože už mám holt věk. Mám zákaz jít ke kadeřnici, neboť ta mne nesmí pod hrozbou sankce přijmout a poskytnout své služby. Tedy jsem odsouzena být neupravená. Cestuji po soudech v celé republice. Oknem se dívám na prostory restaurací, ale nesmím do nich vstoupit a najíst se. Když už se chci odbýt alespoň sendvičem a kávou u benzínky, jsem vykázána i z prázdných prostor, a je mi zakázáno si sednout k plastovému stolku a důstojně alespoň posvačit. S horkou kávou musím stát venku, v mrazu, a přes okno se dívat na vyhřáté prostory uvnitř, kde nikdo většinou ani nesedí. To přesto, že už jsem tam přece vstoupila, a moje další přítomnost na tom nic nezmění. Je zimní období, a člověk by měl něco dělat pro své zdraví. Denně jezdím kolem městského bazénu, ale nesmím ho využít, protože jsem z politického rozhodnutí občan druhé kategorie. Podobně všechna jiná zařízení. Kvůli krční páteři z neustálého sezení u počítače chodím už řadu let na pravidelné preventivní masáže - teď nesmím. Moje masérka mne musí odmítnout bez ohledu na zdravotní důsledky. Zapomenout mohu i na zdravotní pobyt na horském vzduchu, protože nesmím do hotelů a restaurací, a na těch pár hodin je to příliš daleká cesta. Miluju filmy a divadla. Mám do nich ale zákaz vstupu. Procházím Globusem, a po nákupu si nemohu dát s dcerou ani kávu -- prostor byl oplocen, pro neočkované zákaz vstupu. Nemohu se v pracovním běhu pravidelně stravovat, protože to prostě není za mého cestování po republice možné, a tím nepochybně svému zdraví neprospívám.

Nikoho tím, že nejsem očkovaná proti oné jedné diagnóze, neohrožuji. Dokonce jsem možná více zdráva, než leckterý očkovaný. Za dva roky jsem byla vícekrát v bezprostřední blízkosti nemocných onou diagnózou, patrně jsem nemoc sama prodělala, jen jsem si toho nevšimla, podobně má maminka a většina mých blízkých. Máme protilátky, a jsme po celou dobu zdraví. Očkovaní a neočkovaní jsou na tom navíc naprosto stejně -- mohou onemocnět, mohou nemoc roznášet. Přesto očkovaní mohou vše, zatímco z neočkovaných jsou z politického rozhodnutí diskriminovaní občané druhé kategorie proto, že nechtějí poslechnout příkazu politiků očkovat se látkou, které prostě nedůvěřují. I kdyby měli politikové pravdu, a to, co koupili za téměř miliardu měsíčně, bylo všespásné, pak riskujeme jen my sami svoje zdraví, ale to je zkrátka jen naše věc.

A nekončím. Páteční zkušenost z mé blízkosti a snaha objednat se po onemocnění onou diagnózou na plicní -- přednost mají očkovaní, vy až tak za pár měsíců. Důvod? Mimo nezákonné diskriminace žádný. A největší kalibr nakonec -- zrušený termín akutní operace kyčelních kloubů. A důvod, dokonce černé na bílém napsaný? Pacient není očkován. Vadí to nějak operaci? Ne. Může někoho ohrozit? Stejně jako očkovaný. Půjde to k soudu.

Tedy to shrňme. Neočkovaní nesmí vstoupit do restaurací, nesmí si jít zaplavat a zajít do sportovních a podobných zařízení, hotely je nesmí ubytovat, děti nesmí s kamarády na hory, diskriminovaní si nesmi vypít ani kávu uvnitř prostor benzinky, nesmí ke kadeřníkovi, nesmí se posadit v cukrárně v marketech, je jim odpírána zdravotní péče, nesmí do kina ani do divadla ani na koncert, a k tomu jsou dehonestováni dnes a denně manipulativními a degradačními výroky politiků.

A jaký je k tomu důvod? Medicínsky absolutně žádný. Jde o jasnou politickou diskriminaci. Nicméně ten možný důvod nedávno v jednom rozhovoru prozradil, patrně nechtěně, exministr Prymula. Na otázku, proč koupila naše země tolik vakcín, když to stojí měsíčně tolik peněz, uvedl, že toto množství byla podmínka Pfiseru. Bum. Nevěřila jsem vlastním uším.

Takže Pfiser si patrně nadiktoval podmínky včetně množství, a proto je nutno to nakoupené množství milionů vakcín „udat". A když to ti lidé do sebe nenechají vpravit dobrovolně, tak je k tomu přinutíme nátlakem. Kdo se „dobrovolně" nenaočkuje, tomu znepříjemníme život tak, že ještě rád to do sebe nechá bodnout, protože jinak si nedá ani kafe, na služební cestě bude spát v autě a bude se doma stříhat sám. Tu podmínku onoho množství, aby vydělal miliardy, dal Pfiser možná všem zemím. A proto ten aktuální tlak -- je nakoupeno, musí se spotřebovat, aby jednou za to vyhazování peněz ty naše velkoryse objednávající politiky nezavřeli.

Je obrovskou otázkou, zda je v těch utajených smlouvách uvedeno, jakou kvalitu mají ty vakcíny mít, tedy co všechno mají umět. A zda je tam sjednáno odstoupení od smlouvy, když to umět nebudou. Připomínám prvotní deklarace ministra Blatného -- vakcína zabrání onemocnění a zabrání šíření nemoci. Z těchto slibů zůstalo „zabrání těžkému průběhu", a to ještě ne vždy. Je ve smlouvách zakotveno, jak má stát reagovat, když se očekávání nenaplnila? A bude Pfizer vracet peníze za nekvalitní zboží?

Ale vraťme se k nezákonné diskriminaci. Proti danému opatření byla podána žaloba. Dodnes o ní nebylo rozhodnuto, i když právně je věc natolik jasná, že mělo být rozhodnuto v řádu dvou tří týdnů. Pokud to nestihl soud, který je zahlcen, měla dané diskriminační opatření ihned zrušit nová vláda. Dnešní výrok ministra Válka, že „pustí neočkované" do restaurací, je urážkou naší ústavnosti a ponižuje všechny, kterých se dotýká.

Každá nedůvodná diskriminace je jasné zlo v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Ať to byla barva kůže, ať to byl původ, ať je to stav neočkovaný, který nikoho kolem neohrožuje, jen prostě neposlechl přání politiků. Je to zneužití moci v tom nejhorším slova smyslu - přijmout opatření, kterým zbavujeme občany bezdůvodně práv jen proto, že chci dosáhnout politických cílů. Udat vakcíny, kterých bylo objednáno zbytečně mnoho, a které navíc postupně ztratily všechny deklarované účinky, za cenu psychického nátlaku a politické diskriminace slušných lidí, je opravdu zločin. Proti Listině základních práv a svobod, proti lidskosti, a je velmi blízký chování všech diktatur v minulosti.

Možná si stát neuvědomuje, že za každou tuto nedůvodnou diskriminaci budou moci lidé požadovat omluvu a nelze vyloučit ani finanční odškodnění, protože jim bylo odebráno právo na normální život, a to z medicínského hlediska zcela bezdůvodně. To rozhodnutí bylo čistě politické, asi jako kdysi v historii bylo někomu zakázáno vstupovat do některých obchodů z důvodu barvy kůže nebo původu. Stát nikdy tuto diskriminaci neodůvodní, navíc sám poskytl důkaz ve formě vyhlášení ministryně o znepříjemňování života, tedy důkaz není třeba hledat. Stát se usvědčil sám. Nicméně stále mu nedochází, že se chová jako diktátor a diskriminuje neomluvitelně slušné lidi včetně dětí.

A proto budu v neděli 30. ledna 2022 v 15.00 na Václavském náměstí. Odmítám mlčet k nástupu totalitních praktik v našem právním řádu, a jak ve své praxi bojuji za právo samospráv na samosprávu, protože i na tu stát někdy zapomíná, tak chci bojovat za něco zcela jasného, protože je to psáno v naší ústavě -- za rovnost občanů.

A už jen malý detail. Kdyby už byla přijata novela pandemického zákona, a někomu tam nahoře se nelíbil tento můj blog, a to, že o něčem takovém chci mluvit, nedej bože z nějakého pódia, stačilo by mne nahlásit, a ráno formou sms mi přikázat být izolovaná doma. A pokud by mne na tom pódiu uviděli, hrozila by mi až milionová sankce. Chcete žít v takové zemi? Já ne.

Víme, jak na to. Jen vás musíme mít po boku. Bezpráví tohoto kalibru ustoupí už jen velkému tlaku zdola. Protože kdo má moc, práva se nebojí -- politikové se bojí jen nespokojených lidí v ulicích. Je načase být hrubě nespokojení. V těch ulicích. A v neděli třeba na tom Václavském náměstí.