Poprvé s ozvěnou...

Život přináší různé změny... Třeba změníte místo, kde můžete publikovat svůj blog poté, kdy se někdo rozhodl, že po jedenácti letech se mu vaše texty náhle nezamlouvají, a odmítne vám dále poskytovat svůj prostor. Trvalo mu to ale hezky dlouho, než si toho všiml!

V tu chvíli se ale objeví jiní, kteří naopak stojí o to, aby váš hlas slyšet bylo, a ten prostor vám nabídnou, nebo dokonce vytvoří. To potěší, a já si takových lidí velmi vážím.

Echo znamená ozvěna - budu se tedy snažit být nadále takovou ozvěnou doby, ostatně jako jsem se o to snažila celých těch jedenáct let jinde. A pevně věřím, že sem přivedu i své čtenáře, kterých bylo někdy hrubě přes sto tisíc. Budu k tomu využívat dar stylistiky od Pánaboha, svou ženskou intuici, a tak trochu také znalost paragrafů z více jak dvacetileté advokátní praxe, která je spojena téměř pupeční šňůrou právě s ústavním právem. Proto mi docela vadí, když se po něm šlape, protože mi to vadilo vždy... První ústavní stížnost jsem podávala v roce 2020, a uspěla s ní. Zkrátka mi trhání Ústavy a Listiny základních práv a svobod na kousky bytostně vadí. Ať se to dotýká samosprávy, která je mým osudem už více jak třicet let, nebo malého prvnáčka v základní škole či dělníka u pasu dnes.

A jak bych uvedla tuto první "ozvěnu"? Píši ji v době, kdy se lámou ledy. A rozhodně ne proto, že nám nastupuje zima. Po jarním období, kdy se ti pánové nahoře usmívali na nás všechny, a slibovali hory doly a tečky, když půjdeme na očkování všemi těmi novými vakcínami, které umí zázraky (ale samozřejmě jen ti, kteří budou chtít, protože to bude zcela dobrovolné...), přišlo druhé období, kdy vakcíny začaly postupně ztrácet všechny ty slibované vlastnosti, a zájem o ně proto začal logicky upadat. Vláda proto přistoupila k novým opatřením - ovšem ne aby chránila zdraví nás všech, ale aby znepříjemňovala život těm, kteří od dobrovolného očekávali opravdu dobrovolné. Soud toho desítky zrušil, přesto aktuálně běží další, nehorázná, zakazující některým lidem volný pohyb, a je tedy jen otázkou času, kdy i toto zneužití práva a moci skončí v propadlišti dějin. Dnes jsme ale už ve třetí fázi, kdy bokem zůstávají tentokrát neočkovaní, a vláda se obrací tvrdě na očkované, aby jim sdělila, že tečka se nekoná, a že je čeká očkovací maraton, dokonce možná celoživotní. Smekám před odvahou obou premiérů předstoupit s těmito zprávami před mikrofon.

A co my všichni teď s tím?

Zhluboka dýchat, a zachovat klid. Udělejme si o vánocích krásné chvíle s rodinami, nenechejme si je nikým a ničím zkazit, když se potkáme, zakažme si otázku "Jsi očkovaný?", ale zeptejme se "Jak se máš?", a s novým rokem, ruku v ruce očkovaní i neočkovaní, položme odpovědným osobám pár otázek, a požadujme pár rozumných věcí, směřujících k tomu, abychom se tomu hnusnému viru ubránili, nemocným okamžitě pomáhali vším, co jde, a zdravé nechali konečně žít. Odborníky - profesory lékaře na to máme, jen jsme zatím my dole těm pánům nahoře úplně ukradení, a tak se jim málo naslouchá. A pak to tak dopadá.

Abychom to celé zvládli, musíme z onoho nového a nepochybně zákeřného viru přestat dělat otázku politickou a obchodní, ale musí zůstat pouze otázkou medicinskou. Po ničem jiném nevoláme už řadu měsíců. Mimo jiné i v oněch blozích, které nám ze dne na den zcenzurovali. Ale jak vás začnou cenzurovat, můžete si být jisti, že máte pravdu. Tedy nám vlastně lepší vysvědčení nemohli dát.

Jsem ráda, že mám zase své čtenáře, a pevně věřím, že brzy tu budete číst o něčem jiném, než dnes. Teď si buďme hlavně oporou. Všichni všem, protože tu hru o všemocných vakcínách hrají taky s námi všemi. Stůjme pevně nohama na zemi, přiznejme si, že to není prostě pravda, protože vakcinace nefunguje, jak se očekávalo, a nechme konečně rozhodovat zkušené lékaře namísto politiků. My advokáti, ale co advokáti, my normální lidi, jim budeme rádi po boku, a podpoříme je ve všem rozumném, s čím přijdou, a co bude mít hlavu a patu. Jinak se z toho za chvíli zblázníme.