Nejasná zpráva o konci západní vědy: Prolog
Západní věda na rozcestí
Před pár týdny mě redakce časopisu TEMA (o jehož existenci jsem neměl nejmenší tušení) požádala o text o tom, kam kráčí česká věda a české školství. Tak jsem začal poslušně psát, ale postupně se z textu vynořovala nejasná zpráva o konci světa. V časopise z toho moc nadšení nebyli, ale text nakonec otiskli, a dokonce mi i dovolili se o něj podělit zde. Protože je ale zpráva moc dlouhá, dovolím si ji pro potřeby blogosvěta rozdělit na čtyři části. Tak si užijte tu první – optimistickou – pak už to bude jenom horší.
2,7 tis. zobrazení
9 komentářů
Zvedněte na chvíli oči od čtení tohoto textu a rozhlédněte se kolem sebe. Je velká šance, že vše, co vás právě obklopuje (krom lidí a zvířat), jsou lidské výtvory – sofistikované produkty lidského důvtipu a umu podloženého stovkami let akumulovaného porozumění tomu jak a proč funguje příroda. Prosperita naší civilizace je založená na spirále s následujícími čtyřmi závity:
1. Zjistit, jak a proč funguje příroda,
2. na základě toho vyvinout technologie a inovace,
3. tyto vyrobit …
4. … a prodat.
A pokud tyto technologie a inovace – například mikroskopy či spektrometry – prodáme opět výzkumníkům, tak ti mohou ještě lépe zkoumat, jak a proč funguje příroda, a celá spirála stoupá dát a dál do závratných výšek nesmírného bohatství naší současné civilizace.
Aby se však spirála správně točila, je třeba některých důležitých společenských institucí: Věda a výzkum se neobejdou bez svobody slova a myšlení, vývoj technologií a inovací vyžaduje jistou míru akumulace kapitálu, výrobě se lépe daří v prostředí stabilních a předvídatelných vlastnických práv a prodej se nejlépe organizuje v rámci volného trhu. Bez vědy a výzkumu se ale spirála točit nezačne, proto je dobré pochopit, kde se vlastně tahle podivuhodná lidská činnost vzala a kam kráčí.
Před reformací vládla v Evropě jedna monolitická náboženská pravda a pro jiné výklady fungování světa nebylo místo. Reformace však tuhle pravdu rozsekla na dvě – vzájemně se vylučující. V mezeře mezi oběma náboženskými pravdami začala postupně klíčit pravda vědecká. Téměř okamžitě se roztočila výše popsaná spirála a začaly se objevovat zázračné technologie. Tak například v roce 1742 si jistý Benjamin Robins všiml, že kombinací Newtonova pohybového zákona a stavové rovnice plynů – kterou pár let předtím objevil Robert Boyle – lze poměrně přesně spočítat úsťovou rychlost dělostřeleckého projektilu. Z úsťové rychlosti lze dopočítat místo, kam projektil odpadne, a tím zásadně zpřesnit dělostřelectvo. Všiml si toho Fridrich Velký a požádal Leonarda Eulera, aby Robinsovu práci přeložil a doplnil. Na tomto základě Fridrich zcela přestavěl armádu – zavedl rychlé a přesné koňmi tažené dělostřelectvo, které bylo v tehdejší Evropě téměř neporazitelné. Napoleon později tento model pouze zkopíroval a zdokonalil.
Evropským panovníkům neuniklo, že klíč k těmto vojenským úspěchům ležel ve vědě a výzkumu. Ustavičné soupeření mezi jednotlivými státy urychlilo šíření technologií a inovací a vytvářelo ohromný tlak na další zkoumání přírody. Tento sprint vyústil koncem 19. století v technologickou smršť, jejíž rozsah a dosah si dodnes málokdo uvědomuje. V roce 1859 provedl Edmund „plukovník“ Drake v Pensylvánii první úspěšný ropný vrt a zahájil tím revoluci v osvětlení, protože pálení zvířecího tuku mohlo být nahrazeno kerosinovými lampami, což se hodilo zejména v manufakturách na severu, kde byla pořád tma. V roce 1876 přišli pánové Daimler a Benz se čtyřtaktním motorem a vytvořili tím poptávku po ropě, která řádově převyšovala potřeby svícení. Akorát včas, protože Thomas Edison jen o dva roky později patentoval žárovku a éru svícení kerosinem tak efektivně ukončil. O rok později přišel Karl Benz s dvoutaktním motorem a Rudolf Diesel v roce 1892 patentoval motor vznětový, který umožnil spalovací motory vyrábět tak velké, že se jimi daly pohánět náklaďáky, lodě či ponorky. Ve stejné době Werner Siemens vyrobil první elektrickou lokomotivu. O deset let později bratři Wrightové představili první řiditelné letadlo poháněné spalovacím motorem. Tuto technologickou smršť uzavřel v roce 1909 Fritz Haber s Carlem Boschem, kteří zvládli metodu fixace vzdušného dusíku, což umožnilo masovou výrobu průmyslových hnojiv, bez kterých by planeta uživila o řád méně lidí, než na ní dnes žije.
Každá z výše uvedených technologií sama o sobě změnila svět víc než cokoliv, co se objevilo od narození Ježíše Krista. Všechny dohromady pak znamenaly revoluci, kterou si dnes už málokdo umí představit. Je dobré si všimnout, že tahle fascinující proměna světa proběhla v době, kdy panovníka a vládu vůbec nenapadlo nějak zasahovat do vědy a výzkumu či se snad snažit jej nějak řídit. Vědci byli často zároveň vynálezci a průmyslníky. Vesměs to byli bílí mužové věřící na křesťanského pánaboha a byli neproblematicky přesvědčeni o nadřazenosti evropské civilizace a morální povinnosti bílého muže zbytek světa rozumně spravovat a řídit.
Pak ale zcela nečekaně přišel konec světa. Než stihla evropská civilizace sklidit ovoce všech těchto zázračných technologií, vypukla první světová válka.