O jedné brutálně zneužité historické dezinformaci

Důvěřuj, ale prověřuj

Občas člověk zaznamená na internetu obrazovou informaci, z níž se mu na chvíli téměř zastaví dech. Jeví se na první pohled věrohodně a vyvolává extrémně silné emoce.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

31. ledna v 22:16

161 zobrazení

Napište první komentář

Pak už jen stačí naservírovat uživatelům sociálních sítí „správně“ formulovaný text – a výsledek je zaručen. Alespoň u množiny lidí, kteří nejdou ke kořenům, nepátrají po pravdě, ale předložená sdělení pasivně přijímají.

Mám jednu takovou zkušenost čerstvě za sebou. Dostala se mi před oči hrůzostrašná fotografie, vlastně dvě. Na jedné je památník zobrazující oběšené malé děti, přivázané ke sloupu ostnatým drátem. Na druhém snímku je totéž, jen v reálu; jde o předlohu, podle níž byl památník vyhotoven. To samo o sobě vyvolává silné vnitřní vzrušení. Oběsit nevinné děti a svázat je ostnatým drátem je projevem té nejhorší bestiality zločinců v lidské podobě.

Průvodní text k těmto snímkům šířeným na internetu uvádí, pod nadpisem „Skutečný pomník Stěpana Bandery“, že pomník se nachází v Polsku a byl zhotoven podle fotografie zobrazující popravu dětí, které banderovci „zabíjeli tak, že je drátem připoutávali ke sloupům – šetřili tak náboje…“ Autor popisku žádá, aby snímky byly poslány našim politikům, „kteří s takovým gustem vyřvávají nacistické heslo banderovců »Ukrajině sláva, hrdinům sláva«, takoví to totiž byli hrdinové! A taková je morální úroveň těch, kteří řídí náš stát.“

Ano, ty snímky, především originál, člověkem hluboce otřesou. Budu osobní. Sotva jsem se z prvního šoku vzpamatoval, pojal jsem krajní podezření. Není to zase tak dávno, co jsem obdržel do emailu „zaručenou“ zprávu, že radnice Prahy 6 nechala vztyčit na „Kulaťáku“ v Dejvicích sochu Stěpana Bandery. Nechyběl snímek. Šlo samozřejmě o totální nesmysl, lež a manipulaci, obrazovým „důkazem“ byla fotomontáž. Šlo o primitivní propagandu těch, kdo ve válce Rusko vs Ukrajina stojí na straně agresora. Primitivní proto, že celá věc se dala velice snadno ověřit. Přesto se našli jednotlivci, kteří to celé vzali vážně a této dezinformaci uvěřili.

Nebudu chodit kolem horké kaše. Se záležitostí kolem oběšených dětí je to podobné. Aniž bych chtěl jakkoli zpochybnit hrůzné zločiny banderovců, zvěrské masakry, kterých se zejména během války dopustili na Volyni a v Haliči – proto mám ukrajinskému státu za zlé jakékoli adorování těch, kdo měli s těmito zločiny cokoli společného -, v tomto případě se ukázalo, že na zavraždění oněch čtyř dětí (ve věku 6 měsíců, tři, pět a sedm let) se podílet nemohli, ani kdyby nakrásně chtěli. Z jednoduchého důvodu. Zmíněné děti byly zavražděny v roce 1923, zatímco banderovci se zformovali až za války, zhruba o dvacet let později.

Jak tedy děti ke svému krutému osudu přišly? O život je připravila jejich zoufalá matka. Poté, co se přihlásila na policii uvedla, že to spáchala z důvodu tíživé rodinné situace; chtěla děti uchránit před hladem. Jednalo se o vyšinutou ženu, která skončila na psychiatrické klinice. Snímek nebohých dětí pořídil policejní dokumentarista. A pak, později po desetiletích, došlo k něčemu nepochopitelnému. Fotografie se stala, z ne zcela jasných důvodů, symbolem zločinů banderovců spáchaných za války na polských dětech. A když byl ve městě Przemyślu na jihovýchodě Polska odhalen v roce 2003 památník k 60. výročí Volyňského masakru, posloužil snímek jako předloha, podle níž byla část díla vytvořena. Když se ale zjistilo, že banderovci neměli s oběšením dětí nic společného, byla tato část pomníku odstraněna. K této smutné historii ještě dodejme, že omylem byla i představa, že děti byly připoutány ostnatým drátem. Ve skutečnosti šlo o škrábance na staré fotografii, které jako drát pouze vypadaly. Nicméně na plastice na pomníku vytvořen drát byl. A čeští dezinformátoři toho náležitě využili.

Celé to může posloužit jako varující ilustrace, jak lze hrůzný, ale nepolitický kriminální příběh, obrovskou lidskou tragédii, propagandisticky zneužít. Jsme svědky kolosální dezinformace, obludné fake news. Čteme-li v závěru popisku k oběma snímkům na internetu větu „Tak daleko jsme to od roku 1989 dopracovali“, můžeme konstatovat, aniž bychom byli nutně plukovníky Foltýny, že odpůrci nynějšího demokratického režimu, jakkoli není prost chyb, omylů, faulů a špatných rozhodnutí, se neštítí zneužít k nenávistnému boji proti němu ty nejhnusnější a nejodpornější lži.