O lidské malosti

Fyzické rozměry jedince mají v životě svoji důležitost...

Při rajtování na koni, akrobatickém létání nebo třeba prolézání úzkých štěrbin v jeskyních má drobnější postava své nesporné výhody. Malý a všetečný kontrolor prošmejdí konspirační sklad asijského šmelináře mnohem hbitěji než nějaký dvoumetrový čahoun. Ba dokonce i když se onen šmelinář pokusí o nějakou asijskou formu bojové obrany svých investic, drobná hbitá postava trénovaného berního karatisty může dokonce legitimní zájmy státu mnohem lépe obhájit.

Chápu, to už jsem poněkud přehnal

Tak dobře naše celníky nebo berní úředníky stát neplatí. A raději takové státní zaměstnance nenajímá, protože by je mohlo v hněvu nad svojí výplatní páskou napadnout své dovednosti třebas i použít proti těm lakotným "legitimním zájmům státu..."

Přede dveřmi barů či různých vykřičených podniků ale takovéto drobné postavy přešlapovat neuvidíte. Tam si mnohdy jedinec často připadá, jako když v Tróji spadne z ochozu do výběhu slonů. Dlouhé a mohutné tělo i paže a s tím spojené kilogramy sice na mrštnosti uberou, ale takovému golemovi většinou stačí, když trefí pouze jednou, třebaže z vícero marných pokusů, kterým se drobnější mrštný soupeř vyhne.

O to snadněji se ovšem dá golemovi prchnout. Ale moc bych neradil tu stupidní metodu „dát nohy na ramena.“

Jednak to drtivé většině lidí (vyjma několika cirkusáků) opravdu nejde. No zkuste to sami... Ale i kdyby se vám to nějakým zázrakem podařilo, nazpátek už ty končetiny bez chirurgického zákroku nedostanete, natož abyste někam doběhli...

Kdyby prchal ten golem, před nějakou ještě větší, podstatně hrubší silou (třeba před svojí manželkou s válečkem na nudle), bude mít také problém.

Drobný berní úředník si může v případě nouze třebas osedlat i kólii... Nebo kdyby třeba dělal kontrolu toho Bohušova dědictví (ten Polívkův film jistě znáte), mohl by si při ústupu naskočit na toho jeho pštrosa.

Nejspíš by se tak ovšem nestalo. Protože, jak známo:

Bohuš by si je „kúpíl fšecky“

Ale kdyby úředník přeci jen prchal, nejjednodušší by pro něj bylo usednout na nějakého osla, kterých naše úřady prokazatelně zaměstnávají nespočet. (Někdy mám pocit, jako by je při výběrových řízeních přednostně vyhledávali.)

Třeba takový náš ministr zahraničí... Myslím tím: kdyby on prchal na oslu... Pak by mohlo pod ním to ubohé zvíře padnout. Doslova na oltář vlasti. V tuto chvíli si, pravda, nejsem jist, na oltář které vlasti by to bylo... Ale to raději ponechme stranou...

No prostě: nemusel by dospět až do toho kýženého úkrytu. Mohl by skončit v kotrmelcích a ubohý oslík na jatkách. Kromě toho by ten incident někdo určitě agilně vyfotografoval a poskytl nějakému spolku na ochranu zvířat...

Abychom si rozuměli: Teď nemyslím „velká politická zvířata“, které zastupují ty různé politické neziskovky... V případě našeho Zamini by to byl určitě Aspen Institute (viz odkaz níže).

To je taková téměř výhradní "pojišťovna" české vlády, protože ta velmi obětavě zastupuje, včetně našeho premiéra či prezidenta... no skoro všechny...

Pak se ale divte, proč je naše ekonomika tak... NEZISKOVÁ...

V případě toho osla (raději upřesním: toho nosiče, nikoliv toho státního nákladu), tady mám na mysli neziskovku na ochranu němých tváří.

Ty politické neziskovky naopak ve svém portfoliu žádné „němé tváře“ nevedou. Spíš už bych řekl... až moc užvaněné...

Tedy, bylo by asi troufalé tvrdit, že mají v patronaci nějaké sebevědomé, autonomní, vyhraněné osobnosti... Takové přece nějakou „ústavní péči“ nepotřebují, no ne..? (Registruje se neziskovka často jako „ústav“ nebo se pletu?)

Navíc, takových plně samostatných jedinců je dnes jako šafránu

Tady jde spíš, řekl bych, o jakési mluvící hlavy. Neziskovka v tomto případě připomíná... hledám nějaký vhodný příměr... řekněme, takový "inkubátor pro momentálně zaostalé a politicky nedonošené osobnosti."

Na druhou stranu: neziskovek je jen u nás registrováno na 138 tisíc. Kolik z nich je inkubátorů a pro jaká zvířátka jsem ovšem nikde neobjevil...

To je, panečku, sociální péče! Takovou každý stát nemá! Potom nadávejte vládě, že se nestará...

Ale zpátky k tomu nešťastnému ministrovu incidentu.

Teď si představte, že by se lidi dívali na ten snímek a hovořilo by se o „padlém oslu“ a nějaký nezdvořák by se zeptal: „Kterého z nich máte na mysli?“ No to by byla ostuda!

I když... Může to mít, chudák, ještě horší než to má dnes?

Nevím, zda jste si všimli, jak některé ty neziskovky takovým zajímavým „oslím můstkem“ (pořád se mi tam ten osel nějak divně motá) propojují tu velikost či malost fyzickou s tou... řekněme... mentální... osobnostní.... či morální...

Původně jsem se chtěl právě k tomu dopracovat. Ale pozoruji, že už je to zbytečné.

Jistě, mentalitu zvířat, ať už biologických nebo politických, lze poměřovat pomocí mnoha pomocných parametrů, jako třeba IQ, kupodivu však i podle všelijakých fyziologických tvarových zvláštností, jako křivost páteře (či její existence vůbec), tloušťka pokožky, velmi specifickým a charakteristickým parametrem pak bývá speciální kónický (kuželovitý) tvar hlavy...

Já vím, budete mi tvrdit, že staré metody jako "frenologie" Cesare Lombrosa, který podle vnějších znaků posuzoval bestialitu povah jedinců, jsou dávno vyvrácené. A máte pravdu.

Ale přeci jen... Na každém šprochu...

Upozorňuji, že stále hovořím o zvířatech...

Jakých že zvířatech? No to už je vcelku jedno, zda o těch biologických či o těch politických... Někdy mi to připadá, že by je šlo mnohdy navzájem volně zaměňovat.

Viděli jste film „Kdyby tisíc klarinetů“? Jak se na té kouzelné hranici dobra a zla měnily ty zbraně v hudební nástroje a naopak?

Představte si, kdyby nějakým podobným kouzlem ty němé tváře najednou začaly mluvit a ty blbé mluvící hlavy oněměly...

Jak by nám tady na tom světě mohlo být dobře!