Od trhu bez přívlastků k súfismu
Pro liberály to není dobrá zpráva. Podívá-li se dnes příznivec volného trhu na dění v západní Evropě a Americe, všude na něj vyskočí strašidlo regulací a omezování svobody jako kostlivec ze skříně. Cla, regulace, daně. Ekonomové svorně tvrdí, že cla v konečném důsledku uškodí všem stranám a jakékoliv tržní regulace a daně povedou jen k menší efektivitě, a tedy ke ztrátám pro všechny zúčastněné. Co se stalo s "věčnými" pravdami, které hlásali Hayek, Friedman a von Mises? Po pádu komunismu se nám tato jména prezentovala jako nové evangelium. Ekonomové, jako vždy, mají jasno: jakýkoliv odklon od liberalismu povede ke zpomalení hospodářského růstu, minimálně v Evropě a USA.
Co se ale jednou pokusit hledat vysvětlení nikoliv v ekonomické teorii, ale v jiných oblastech myšlení? J. D. Vance, absolvent práv na Yale, je znám svými sympatiemi k integralismu Adriana Vermeuleho, který zastává silně konzervativní přístup k současné praxi amerického práva. Vermeule a jeho stoupenci tvrdí, že stát nemá být při řešení právních otázek neutrální, ale má primárně podporovat morální a společenské dobro.
Adrian Vermeule, profesor práva na Harvardu, je znám vytvořením nového právního konceptu „common good constitutionalism“ (právo obecného dobra). Tento přístup vychází z přirozeného práva inspirovaného scholastickou tradicí, zejména Tomášem Akvinským, a římským právem. Tvrdí, že právo by mělo odrážet objektivní morální pravdy a sloužit dobru společnosti. Neodmítá platné zákony (lex), ale vidí je jako podřízené vyššímu právnímu řádu (ius) a etice.
V souladu s touto teorií a učením Tomáše Akvinského by měl stát aktivně prosazovat dobro společnosti, nikoliv být jen neutrálním arbitrem mezi jednotlivci. Odmítá také liberální interpretaci ústavy, která zdůrazňuje individuální práva a omezuje stát ve prospěch svobodné volby jednotlivce. Usiluje o reformu práva tak, aby reflektovalo tradiční a komunitární hodnoty namísto individualismu.
Tento přístup je konzervativní a silně neliberální, což jej staví do opozice i vůči tradičnímu americkému právnímu konzervatismu, který je spíše originalistický (soustředěný na původní výklad textu) a právně pozitivistický. Vermeuleho integralismus (integrující právní vědomí s tradicí) má blíže ke katolickému právnímu myšlení než k anglo-americkému právnímu realismu.
Že nejde jen o teorii, dokazuje i fakt, že prezident Trump posílil konzervativní zastoupení v Nejvyšším soudu jmenováním Gorsucha, Kavanaugha a Barretta, čímž otevřel cestu k alternativním právním směrům, včetně Vermeuleho integralismu.
Přihlédneme-li k silné podpoře tohoto pojetí konzervatismu ze strany amerických křesťanských fundamentalistů a popularizaci tradicionalistických hnutí, která byla dosud vnímána jako okrajová, můžeme zde vidět jasný trend v myšlení amerického voliče. Už tedy ne Greenspan a Ayn Randová se svým objektivismem, ale spíše Guénon a súfismus.
Liberální Evropa se zatím zdá být poněkud zaskočená. To však není překvapivé, a tak místo studia súfismu zatím volí právní překážky – například v Rumunsku a Francii – k potlačení podobných tendencí na evropské půdě.