Poberta Nárokovec – dotace všeho druhu

A právě tam vládl Poberta Nárokovec, mistr dotací, guru grantových schémat a velmistr přerozdělování. Nosil pěkný oblek a v ruce měl vždy alespoň jeden formulář.

Jednoho dne se vydal k velké Mravenčí radě, aby představil svůj nejnovější projekt – "Udržitelný fond na podporu opomíjených mravenců v sektoru zpracování zbytků nektaru". Jinými slovy – nový program, ve kterém už vůbec nešlo o práci, ale o to, kdo si dokáže nejlépe říct o peníze.

Jak se vyrábí dotace?

„Vážená rado,“ spustil Poberta a významně se opřel o pult. „V našem mraveništi máme mnoho mravenců, kteří se dřou od rána do večera. To je hezké, ale co s těmi, kteří tuto možnost nemají? Co třeba ti, kteří mají vrozenou nechuť k práci? Nebo ti, kteří pracovali tři dny v kuse a cítí se unavení? Nesmíme zapomínat na ty, kteří se jednoduše hledají!“

Mravenčí rada, složená z administrativních úředníků, kteří si pečlivě značili každou jeho větu, souhlasně pokyvovala. Poberta pokračoval:

„Navrhuji fond, který zajistí pravidelnou podporu pro tyto mravence. Dostanou k dispozici malé sklady s cukrovou vodou, pravidelná školení na téma osobního rozvoje a samozřejmě pobídky k tomu, aby se mohli účastnit komunitního rozhodování o dalších dotacích.“

Rada začala tleskat. To znělo rozumně! Vždyť přece pomáhat je důležité. Kdo by byl tak krutý, že by odmítl podpořit mravence v nouzi? Poberta si spokojeně přejel tykadly po hlavě.

Čerpání bez práce

Dotace byla schválena a Poberta se pustil do realizace. Bylo potřeba najmout odborníky – tedy další úředníky, kteří budou kontrolovat čerpání. Tito úředníci zase potřebovali asistenty, kteří jim budou pomáhat. A asistenti samozřejmě potřebovali manažery, aby jejich práci někdo řídil.

Po dvou týdnech měla Pobertova dotace na podporu opomíjených mravenců už třicet sedm zaměstnanců, z nichž nikdo nevěděl, kde se vlastně nachází nějaký „opomíjený mravenec“. Ale to nevadilo – bylo přece důležité, že jsou zdroje správně přerozdělovány!

Nečekaná hrozba – pracovití mravenci!

Jediný problém nastal, když se do věci začali plést mravenci z běžného mraveniště. „Ale vždyť tady máme tolik práce! Potřebujeme stavět nové tunely, hledat potravu a rozšiřovat hnízda!“ namítali.

Poberta na ně pohlédl s mírným úsměvem. „Přátelé, vy jste skvělí a vaše práce je důležitá. Ale musíme myslet i na ty, kteří se momentálně nemohou účastnit mravenčího provozu. Proto mám pro vás úžasnou zprávu – můžete se stát součástí mého programu! Nebudete už muset těžce pracovat, stačí, když vyplníte přihlášku a zúčastníte se našeho workshopu o duševní hygieně při nesystematickém výkonu práce.“

Pracovití mravenci se po sobě nejistě podívali. Někteří zaváhali – opravdu bylo nutné stále jen pracovat? Nebylo by jednodušší připojit se k Pobertovu programu? Jiní ale měli jasno: „Děkujeme, ale my si vystačíme s vlastními silami.“

Úspěch, nebo problém?

Čas plynul a Nárokiště vzkvétalo. Programy se rozšiřovaly, objevovaly se nové a nové iniciativy, semináře, konference. Mělo to ale háček – postupně se v mraveništi začalo ztrácet stále víc zdrojů.

„Poberto, máme problém,“ oznámil mu jednoho dne jeho hlavní administrátor. „Mravenčí zásoby jsou na minimu. Ti, co pracovali, jsou vyčerpaní a začínají se ptát, proč jejich úsilí nepřináší žádné výsledky. Pokud nic nezměníme, můžeme se dostat do krize.“

Poberta se zamračil. Krize? To znělo děsivě. Ale měl naštěstí jednoduché řešení – vytvořit novou dotaci! Tentokrát na „stabilizaci mravenčí společnosti při výjimečných ekonomických podmínkách“.

S tímto návrhem se druhý den objevil u Mravenčí rady. A jak už to v Nárokišti chodilo, byl samozřejmě jednomyslně schválen. A tak mohl Poberta spokojeně pokračovat dál – nepracoval, ale čerpal. A čerpal. A čerpal…

Až jednoho dne pracovití mravenci zmrzlí hladem a unavení vyčerpáním prostě odešli do jiných mravenišť. A Poberta? Zjistil, že sám žádnou potravu nevykope, žádné zásoby nenajde a formuláře na dotace se na chleba namazat nedají. Ale to už bylo pozdě a mraveniště "U pařezu" zaniklo.

Čtěte na podobné téma:

Poberta Nárokovec a Zkouk Sítník: Neparodický pastiš Ferdy Mravence a Brouka Pytlíka pro dnešní dobu