Politika v době umělé inteligence #12: Uměle vygenerovaní uživatelé a digitální hrozby korporativismu, etatismu a klerikalismu

Uměle vygenerovaní uživatelé? Jak fungují? Uměle vygenerovaní uživatelé jsou digitální identity vytvořené pomocí AI. Mohou zahrnovat realisticky vypadající profilové obrázky generované neuronovými sítěmi, autenticky znějící komentáře na sociálních sítích a dokonce i komplexní interakce s jinými uživateli. Tyto falešné identity nejsou pouhými „boty“; jejich chování je navrženo tak, aby působilo jako skutečné osoby – od osobních příběhů až po politické názory. Díky pokroku v oblasti strojového učení jsou schopni napodobovat lidské chování natolik přesvědčivě, že je pro běžného uživatele téměř nemožné je odhalit.

Korporace mohou využít uměle vygenerované uživatele k propagaci svých produktů a služeb, ale také k ovlivňování veřejného mínění. Představte si tisíce falešných účtů, které podporují určitou značku, kritizují konkurenci nebo dokonce lobují za změny v legislativě. Tímto způsobem se korporativismus může posunout od tradičních forem lobbování k masové manipulaci veřejnosti, která si ani neuvědomuje, že je cílem propracované kampaně. Například farmaceutické firmy mohou vytvářet falešné komunity „pacientů“, kteří propagují konkrétní léky, nebo technologické společnosti mohou generovat „uživatelské recenze“ na produkty, které ve skutečnosti nikdy neexistovaly.

Státy, zejména autoritářské režimy, mohou uměle vygenerované uživatele využívat k potlačování opozice, šíření propagandy a manipulaci veřejného diskurzu. Tito uživatelé mohou být nasazeni k ovládání diskusí na sociálních sítích, kde budou šířit státní narativ a potlačovat jakékoliv odlišné názory. V některých případech může být jejich úlohou podněcovat rozkoly ve společnosti – například šířením polarizujících témat nebo dezinformací během volebních kampaní. Tím se zvyšuje riziko etatismu, kde stát získává téměř neomezenou moc nad informacemi a veřejným míněním.

Uměle vygenerovaní uživatelé mohou být také nástrojem náboženských institucí. Představte si tisíce falešných účtů, které sdílejí svědectví o „zázracích“ nebo obhajují dogmatické názory ve snaze přesvědčit skeptiky a přilákat nové věřící. Tito uživatelé mohou cíleně zasahovat do veřejné debaty a ovlivňovat morální a etické normy společnosti. Klerikalismus v digitální podobě tak přechází do nového rozměru, kdy náboženské instituce získávají nástroj pro masovou manipulaci věřících i nevěřících.

Proliferace uměle vygenerovaných uživatelů představuje vážnou hrozbu pro demokracii a svobodu projevu. Tím, že tyto identity ovlivňují veřejnou debatu, narušují důvěru v online prostředí a vytvářejí iluzi masové podpory určitých názorů, mohou erodovat důvěru v demokratické instituce (pokud občané zjistí, že veřejné mínění je manipulováno, mohou začít pochybovat o legitimnosti voleb a politických procesů), podněcovat polarizaci (uměle generované identity mohou šířit nenávist a dezinformace, čímž zhoršují rozdělení ve společnosti) či podkopávat svobodu projevu (lidé, kteří se stanou terčem útoků falešných účtů, mohou ztratit odvahu vyjadřovat své názory online).

Hrozby spojené s uměle vygenerovanými uživateli přesahují hranice jednotlivých států. Je nutná globální spolupráce, aby byla zajištěna efektivní ochrana před těmito praktikami. Uměle vygenerovaní uživatelé představují novou, zákeřnou hrozbu v digitálním světě. Jejich schopnost ovlivňovat veřejné mínění, šířit propagandu a manipulovat společnostmi ukazuje, že AI může být mocnou zbraní v rukou těch, kdo ji chtějí zneužít. Abychom předešli digitálnímu dystopickému světu, musíme jednat rychle a zavést opatření, která zajistí, že AI bude sloužit lidstvu, nikoli jeho manipulaci. Bez těchto kroků riskujeme ztrátu důvěry v online svět a podkopání samotných základů naší společnosti.

Čtěte na podobné téma:

Politika v době umělé inteligence #1-10

Politika v době umělé inteligence #11